Chvilky

Děkuji tvůrcům festivalu 3Kino za zpestření předpremiéry tohoto filmu v podobě pěkné diskuze po filmu s Jenovéfou Bokovou a Beatou Pokornou. Škoda, že takových diskuzí tu není víc a český divák na ně není tolik zvyklý. Hodně věcí mi to ohledně filmu vysvětlilo a donutilo mě to nad ním víc zapřemýšlet. Technicky film není vůbec špatně zvládnutý. Jenovéfa nejenom, že předvedla naprosto bombastický, na české poměry, neobvykle depresivní výkon, ale ještě k tomu ukázala, jak fajnový člověk je. Stejně tak i Beata, která se o filmu velice pěkně rozpovídala. Škoda ale, že příběh otvírá psychologickou schránku Jenovéfy postavy, ale tak nějak nehledá odpovědi. S divákem v podstatě nediskutuje. Jen poukazuje a to mě v závěrečném kontextu filmu trošku mrzelo. Dialogy tu ale místy byly vysloveně skvělé a rozesmály tam, kde to dovede opravdu snad jen český film. Po ironické stránce jsme fakt mistři humoru. U hodnocení jsem tedy hodně přemýšlel nad třemi a čtyřmi hvězdami. Závěr mě ale utvrdil v tom, že mi to duševní prozření tak nějak nestačí a skončil jsem u hodně pěkných třech hvězd. Celkově se ale spolu s diskuzí jednal o moc hezký zážitek, kterých bych do budoucna s tvůrci zažil víc. Není totiž nic lepšího, než když si na tvůrce uděláte obrázek přímo během diskuze, než z plátku pochybných časopisů a novin. A to mi u našeho českého filmu trošku chybí… (08.11.2018)

Civilní film s výbornou Jenovéfou Bokovou v hlavní roli stojí na přesně odpozorovaných vztazích a dialozích. Divák tu klidně může být psychologem a říci hlavní hrdince, co je s jejím životem špatně. Jenže problém je v tom, že je vždycky těžší zvládat vlastní život, než radit ostatním. Režisérka to měla s kameramanem velmi dobře promyšlené, takže tyhle obyčejné scény ze života mají jednoduchý styl, ve kterém sledujeme postavy lehce z odstupu. A i problém, jak podobný film zakončit, byl vyřešen nápaditě a přitom jednoduše. Přál bych si, aby podobně pečlivě připravených snímků u nás vznikalo více. (08.11.2020)

Mám jedno slovo... dokonalost! Herecký výkon Jenovéfy byl perfektní, ale stejně tak ostatních herců, kteří nádherně hráli charakterové postavy v životě mladé ženy. Proč dokonalost? Protože prostě film zobrazuje život... normální obyčejný život. Tak jak plyne a běží, žádné velké holywood drama a lásky, žádné happyendy. Obyčejné denní starosti, obyčejné lidské smutné i "veselé" trable, obyčejné lidské nedokonalé vztahy. Obyčejné denní dialogy s lidmi ve vašem životě. Naprosto dokonalé byly dialogy s babičkou a otcem. No dialogy, spíš monology z jejich strany, ale to bylo přesně to dokonalé. Ze života. Taky většinu návštěv babičky trávím jen tím, že poslouchám její neustálý proud slov a občas řeknu "hmm jo" :D I kdyby člověk něco chtěl říct, ví, že to nemá cenu. Buď už má babičku se sklerozou, která vám během třetí věty skočí do řeči, aby zopakovala něco, co již řekla, nebo má babičku, které, když by oponovala - že ne díky, nechci tvoje šaty, cos nosila ve svých dvaceti, tak jste za drzého fracka :D A je jedno, jak moc jste dospělí :D Hrozně se mi líbí komentář troufalky - "komprimovaná deprese" - nádherně to sedí. Prožila jsem s Anežkou takový "komprimovaně depresivní večer". (16.11.2020)

Děkuji za tento film. Trochu mi připomíná Chatu na prodej, kde se také pravdivě vykreslují rodinné vztahy. Oceňuji především pravdivost, autenticitu a reálný příběh. Nutně potřebujeme takové filmy a také nutně potřebujeme ženské hlavní postavy. Takovýto film tady zcela chyběl. Hlavní hrdinka nežije svůj život, je skoro otrokem okolí, které ji využívá, ponižuje a citově vydírá. Z toho pak vyplývá nízké sebevědomí, sebehodnota a téměř nulová sebeláska. Nakonec si uvědomuje, že ani neví o nějakých vlastních potřebách. Čeká ji velmi dlouhá, bolestná a strastiplná cesta k nalezení sebe sama a nastavení hranic svému okolí..... A potřebuje se naučit vytvářet plnohodnotné partnerské a ostatní mezilidské vztahy. Za mě Objev roku 2018 - 2. místo. (27.12.2018)

Docela bych chápal každého, kdo sníží hodnocení kvůli tempu příběhu, já jsem byl ale zocelen včerejším setkáním s Jimem Jarmuschem, takže se mě to nikterak nedotklo. Na film jsem se podíval hlavně kvůli Jenovéfě Bokové a nebyl jsem zklamán, po celou dobu celý film táhla a její Anežka mě bavila jako málokterá filmová postava. Patřila totiž mezi nás ulitáře, kteří si pečlivě budujeme svoji pevnou skořápku, pod níž málokoho pustíme. Anežka naštěstí ještě neovládla přirozeně vyhlížející umělý úsměv, a byla tak o to zajímavější. Tohle mě opravdu bavilo. (09.05.2019)