Marťanské lodě

Eliška Křenková patří mezi naše nejlepší herečky vůbec a i tento film toho dokázal využít. Role Martina E. Kyšperského je zrádná. Sice hrál sám sebe ve vlastním příběhu, ale neznám ho natolik, abych dokázal posoudit, zda to pro něho bylo snadnější nebo naopak složitější. Ale i kdyby to byla arteterapie, tak snímek jako nezávislá romance funguje, a díky rozumné délce hodnotím výše, než jsem čekal. (Poznámka k názvu: Chtěl jsem film doporučit jednomu známému, ale okamžitě mě odpálkoval, že na sci-fi nekouká.) (11.03.2023)

České romantické drama se sebestředným pocitem intelektuální nálože, kdy on je hrozně hubený dlouhý kytarista a ona má furt nějaké bolesti. Věřím, že herci si šáhli na své nitro při svých hereckých výkonech, ale já jsem tomu, co jsem viděl moc nevěřil. Pocitově osmihodinový film, kde jsem od poloviny filmu pojal podezření, že celá to omáčka vznikla jenom proto, aby režisér Foukal pod rouškou tvorby něčeho umělecky hodnotného svlíknul Elišku Křenkovou do naha. (22.04.2022)

(LFŠ 2022) Tvůrci Marťanských lodí jako by pokukovali po americké romanticko-dramatické tvorbě (osobně mi to hodně připomínalo Allena) a snažili se vytvořit něco podobného i u nás, v Brně a okolí, což se jim v jednotlivostech vydařilo do různé míry. (Křehká) Křenková byla fajn, ("klacek") Kyšperský už o poznání méně, přesto jejich interakce působila uvěřitelně. Nebýt oné záhadné nemoci, klouzal by film jenom lehce po povrchu. Lepší tři hvězdičky! (31.07.2022)

Taky se z toho potřebuji vypsat a bez SPOILERŮ to nedám. Na jednu stranu mi je sympatické, že si to natočila parta kamarádů povětšinou z alternativní (povětšinou) brněnské alternativní scény a bez podpory Státního fondu, na tu druhou je to ale jen sebeterapeutický film, který je natolik určený jen pro Kyšperského, že si to bude těžko hledat další fanoušky, pro které by to byla srdcová záležitost. Přičemž ne, že by to bylo špatně - Kadrnkova Zpráva o záchraně mrtvého je na tom stejně a ten film mi přijde geniální. Jenže Marťanské lodě jsou strašně introvertně vystavěné. Eliška na konci umře (resp. se zabije, nepodlehne divné nemoci) i přes veškerou Martinovu pomoc, což je podle skutečné události a v tomhle intimním podání by se to jako maličko, maličko "jiný" film o nevyléčitelné nemoci dal brát. Nepřinesl by nic nového, vlastně by se, nebýt určitých míst a pár cameií, ani neodlišoval, ale přidalo by mu to body k dobru. Takhle ale film končí a jeho výstavba je tedy založená na záhadě ohledně Eliščiny nemoci a snaze ji různými způsoby vyléčit. Což se sice nevysvětlí, ale to mi nevadí tolik jako divná střihová skladba, která neustále střídá scény romantické a scény z nemocnic a různých léčitelských center, ale způsobem plným časových výpustek a jakoby chybějících scén. Je z toho tedy indie romantika (určená hlavně pro ty, kteří indie romantiky zbožňují) s propojující mysteriózní linkou, nad kterou by se dalo aktivně přemýšlet, kdyby tomu film dal prostor. A stačilo by se vykašlat na ten styl "výjevů", víc se zaměřit na pozadí jejich vztahu a hned by to bylo komplexnější. Marťanské lodě se tedy mohly vydat dvěma, respektive třemi směry, jenže tvůrci se nemohli rozhodnout pro jeden z nich a tak udělali nesourodý mix všeho, který drží pohromadě jen to tajemno, které ale zase boří fakt, že je to podle skutečné události. Proto taky píšu, že je to jen pouhá sebeterapie a nic víc. Teda jo, pokud jste naklonění těmto romantikám, tak možná ano, ale mě ani jedna postava nezujala a tím pádem mě ani ta romantická linka neměla čím upoutat. A bohužel ani moc  filmařsky. Dvě marťanské lodě se tedy nezachránily a nezachránily ani příběh o sobě, ale stejně se aspoň jeden nebeský úkaz objevil a to - a překvapuje mě, že to někde upřímně říkám - v podobě Elišky Křenkové, která zde poprvé něco hraje! Spíš teda jen dostala roli na tělo, ale snad poprvé nehrála všechno svým typickým kamenným ksichtem a dokonce i projevovala emoce. Jen teda škoda, že jí místy není rozumět (a bohužel to není jen nevyladěným zvukem, ale i tím, že neumí intonovat), takže s tou chválou budu brzdit. Každopádně poprvé patří její výkon k tomu lepšímu, co je zde k vidění. 2* (18.02.2024)

Na Marťanské Lodě jsem se opravdu hodně těšil, protože Albert Romanutti z kapely Bert & Friends je pro mne jeden z nejvýraznějších hudebníků na tuzemské scéně, a byl jsem zvědavý jak se s OST popere. K tomu si přidejte jako vždy čarokrásnou Elišku Křenkovou a příběh s nímž se lze ztotožnit. Jednoznačnou slabinou zůstává hlavně Martin Kyšperský, jehož oteklý, odulý vysoký pán s hrůzostrašnou postavou nevzbuzoval žádné emoce, navíc jeho hudba mi zněla jako hodně špatní chinaski. Když jej srovnám s písničkářkou Nikolou Muchou, která se objeví na plátně hned dvakrát, je to jako vedle sebe postavit Čaputovou a Zemana. Fanoušci města, které neexistuje, aka zatáčkou u Vídně, budou filmem určitě bezpodmínečně nadšeni, pro ty ostatní by snímek mohl zůstat zajímavým komorním počinem s nepřestřelenou stopáží. (22.09.2021)