Jan Werich: Když už člověk jednou je…

Působivé, pro mě v několika momentech i překvapivé, laskavé, důstojné, dojemné. O soukromí se toho moc nedozvíme, což mi je sympatické a co se týče tvorby- studnice beze dna. Zrovna čtu jeho Deoduši- pohádky a bajky pro dospělé, je z nich cítit smutek. Obdivuhodný mozek s výjimečnou schopností prezentace, zvláštní je, že mi nebyl nikdy zrovna sympatický, ovšem jeho tvorba patří k pokladům naší kultury a v tomto směru bezmezný obdiv. Překvapilo mě, co všechno stihnul, měl velmi zajímavý život, cosi jako jízdu na horské dráze. Turbuletní dvacáté století mu dalo do těla. Vždy, když letěl vzhůru, přistřihlo mu cosi zákeřného křídla. Zvláštní život... Jeho sousedem ve vile byl básník Vladimír Holan. Wericha nesnášel. Měj mu toho za zlé nemálo, beztak to bylo vzájemné. V dokumentu se ke kritickým pasážím nedostáváme, jsou jen lehounce naťuknuty jakési prkotiny stran Werichovo povahy. Rozumím tomu, že o mistrovi jen dobře, ale jsme lidé, čili ono by ho to nijak nepoškodilo. Škoda, že film nevznikal ještě v době, kdy ho pamatovalo více umělců, jak tady jeden pán zmiňuje. Ale nevadí, sakum prdum plný počet. Dokument je to krásný a velmi podnětný. (01.11.2021)

Velmi dobrý dokument o jedné z největších kulturních osobností minulého století. Zamrzí začátek, který má zřejmě v divákovi hned vyvolat emoce (od dokumentu ale čekám hlavně fakta), ale vzhledem k tomu, že zbytek filmu je (naštěstí) chronologický, se tam vůbec nehodí. Je určitě dobře, že jsou připomenuty filmy natočené v zahraničí. Oceňuju titulky informující, o jaký film v ukázce jde, ale tyto titulky ke konci chybí. Nakonec si z filmu odnáším i jakousi myšlenku: "My Češi jsme takoví kulturní bojovníci. Když je nám zle, spojíme síly, nikoli však s flintou v ruce, ale v umění. Mezi řádky si zanadáváme na ty, kteří nám velí, a je přitom úplně jedno, jestli jsme si je sami zvolili, nebo nám byli zvoleni, pak se vrátíme do svých životů, které celkem rádi přizpůsobíme dané situaci, a jsme rádi, že máme klid." (09.01.2022)

„Satira je tím silnější, čím blíž je k tomu drátu nabitému elektřinou. K tomu, co se nesmí. Ve státě, kde může herec přijít na scénu v masce prezidenta toho státu a můžou ho kopat do prdele, v takovém státě to ani nebudou dělat. Poněvadž tam žádný drát není. Tam může vznikat humor čistý.“ Krásny dokument o človeku, ktorý ovplyvnil naše vnímanie sveta a kinematogarfie. Jeho svet však nebol idylický, prešiel si mnohými úskaliami, tie najťažšie ho čakali ku koncu života. Také smutno – veselé. (12.04.2022)

"Zahájili jsme svou činnost co revoltu proti kdejakému - proti Slavínům, Památníkům, Panteonům, Pantátům, Potentátům a Páprdům."     Jana Wericha som vždy obdivoval, ako herca, komika, tvorcu, umelca vo všeobecnosti, ale proste aj ako človeka, a to človeka múdreho a ohromne charizmatického. A tak som si jednoducho nemohol nechať ujsť tento dokument venovaný jeho životu. A sklamaný som rozhodne nebol, podozvedal som sa o ňom pár zaujímavých informácií. Je priam neuveriteľne, koľko rozmanitých režimov Werich zažil, pričom takmer všetky mu nejakým spôsobom šliapali na krk. Do "zbierky" mu už chýbali len rakúsko-uhorský režim (aspoň čo sa týka jeho tvorivého obdobia) a režim, ktorý nastúpil po nežnej revolúcii. Z ľudí, ktorí nás dokumentom sprevádzajú, ma najviac potešila účasť môjho obľúbenca Zdeňka Svěráka. Trochu ma zamrzelo, že sa v dokumente venuje veľké množstvo času smutným veciam, hlavne rôznym zdravotným problémom (nielen samotného Wericha), ale zrejme sa tomu bolo ťažké vyhnúť, keďže to všetko bolo jednoducho súčasťou jeho života. Nemyslím si inak, že by bol tento dokument nejako skvelo nakrútený, ale určite je silný po obsahovej stránke a už len osobou Jana Wericha.     "Když už se za názor má trpět, a za názor se vždycky trpí, tak proč já mám trpět za oficiální názor, když já si můžu klidně trpět za svůj." (06.05.2023)

Nie som veľký fanúšik dokumentárnych životopisov, ale keď ide o Wericha, tak samozrejme ide o výnimku. Autori ukázali Wericha nie ako zbožšťovaného umelca, ale ako človeka s chybami a o to bližšie k nemu majú súčasní diváci. Veľmi oceňujem ukázanie málo známych faktov - napríklad Orson Welles a pod. Trochu mi tam chýbalo spomenúť Lasicu a Sastinského ako priamych nasledovníkov VW. A ešte sa mi zdalo, že tam bol príliš málo ukázaný príspevok Horníčka, o to viac sme sa dozvedeli o Suchom a Sverákovi, aj keď tí s Werichom nespolupracovali. Ale ináč, veľmi pekné a ďakujem autorom. (18.11.2021)