Jeden život

Moc pěkný snímek, který je především hereckým koncertem sira Hopkinse. Je velká škoda, že se režie neujal někdo lepší a nezdůraznil tak dramatičnost událostí. Co mě však mrzelo ještě víc, že tenhle film nenatočil český režisér. Proč se čekalo tak dlouho, než byl příběh Nicholase Wintona zfilmován? Každopádně díky i za toto ztvárnění. (05.02.2024)

Vidět Zónu zájmu týden po Jednom životu zřejmě umocnilo nepříjemný pocit, který přetrvává. Sir A. Hopkins exceluje v malém filmu o velkém člověku. Ve skromném snímku, jako byl (zdá se) i život onoho hrdiny a právě onen obyčejný způsob pojetí jeho příběhu o obyčejných lidech je jeho největší přednost, která prostě dojímá k slzám. Zóna zájmu je odlišná. Precizní. Chladná. A řeže hluboko. Filmů na téma holocaustu jsme viděli dost, ale dovolím si tvrdit, že jsme z oné zrůdnosti nikdy neviděli tak málo a zároveň tak moc. Lehkost, se kterou Glazer servíruje ono odlidštění z pohledu nacistických příslušníků je až mrazivě děsivá. Ve chvíli, kdy se řeší výkonnost pecí a padají slova jako "náklad" si už jenom potichu ublinknete do pusy... Na formu, kterou je celý snímek uchopený, tedy stručný a zároveň nesmlouvavě vypovídající, můžu říct jen: bravo. (08.02.2024)

Co napsat k filmu, který psal sám život… V první řadě musím vyzdvihnout do nebes neskutečnou Helenu Bonham Carter, která kam vstoupí tam září a neskutečně mě mrzí, že ji nevídáme ve více filmech. Film má své mouchy, někdy působí až „televizně“, ale Wintonův příběh je natolik silný že i to lze odpustit. (12.03.2024)

Možná to není úplně úroveň Schindlerova seznamu, ale rozhodně jde o film podobného významu a hodnoty. Tím spíš, že jde o reálný životopisný příběh – o Nicholasi Wintonovi jsem sice slyšela, ale mnoho nevěděla, tudíž s povděkem kvituju, že tento film vůbec vznikl. Během sledování mě napadlo, jak neuvěřitelná je vlastně síla médií (v dobrém i špatném smyslu). Nebýt pořadu BBC That’s Life, čin tohoto člověka by se nejspíš vůbec neproslavil, věděla by o něm jen hrstka lidí, se kterými by příběh odhodlání a lidskosti Nicholase Wintona „umřel“, a do důsledku by nepochybně nevznikl ani tento film… Přitom to jsou právě takové činy a příběhy, které stojí za to předávat dál. Dobře, že to i přes skromnost tohoto člověka dopadlo právě takto. Tady musím zmínit, že oba herci (mladá i starší verze Nicholase Wintona) odvedli výborný výkon. Anthony Hopkins jako obvykle naprosto skvělý, ale mile překvapil i mně neznámý Johnny Flynn. Oběma dvěma se podařilo vykreslit skromnou, místy až uzavřenou povahu protagonisty s jeho lidsky ryzím zájmem konat to, co považuje za správné. Je radost sledovat tak „čisté“ a uvěřitelné herecké výkony na filmovém plátně. Velký díl chvály ale přesto náleží především skutečnému Nicholasi Wintonovi, bez kterého by tento příběh plný čirých emocí a lidskosti zkrátka a jednoduše neexistoval. ~(4,3★)~ (23.02.2024)

Je to subjektívne hodnotenie založené na sile osobnosti Sira Nicholasa Wintona a jeho ľudskosti a na základe pocitov, ktoré som mal pri sledovaní, predovšetkým v scénach, keď sa po rokoch stretol so zachránenými deťmi, to bol najsilnejší moment filmu. Ale celá línia s Hopkinsom bola výborná, škoda, že línia z roku 1939 už takú silu nemala. Čo je zvláštne, lebo hrôzy nacistického režimu majú veľkú silu v každom filme. Tu ale bol najemotívnejší moment tejto linky, keď vyviedli Hanu z vlaku, o iných hrôzach a osudoch ľudí len počujeme. Iste, každý vie, čo sa dialo, bolo to x-krát sfilmované, ale myslím, že pripomínať si to, aj explicitne, treba stále, lebo máme dobu, keď sa zdá, že na to už väčšina ľudí zabudla a takéto hrôzy sa môžu znovu opakovať. Dnes počúvame reči aj z najvyšších miest, že vojna sa nedá ukončiť podporovaním napadnutej krajiny zbraňami, ale len mierovými rokovaniami. Aj v roku 1938 boli najvyšší predstavitelia rovnako zbabelí a mysleli si, že keď Hitlerovi ustúpia so Sudetmi, tak bude mier a vieme ako to dopadlo. Zlu sa nesmie ustupovať, zlo treba poraziť, inak mier nie je možný. Určite nie dlhodobý. Ľudia sa stále nepoučili... (03.03.2024)