Před úsvitem

Psal se rok 1983 a já stála v Praze přede dveřmi jednoho kamaráda a marně zvonila, nikdo neotvíral. Ani nevím, jak k tomu došlo, ale nakonec jsem prochodila celou noc s jedním ostravským studentem Martinem, kterého už jsem pak nikdy v životě neviděla. Nepamatuji se o čem jsme si tehdy povídali, ale vím, že se takové věci můžou stát. S naprosto neznámým člověkem můžu mluvit o čemkoliv, nemám s ním žádnou negativní zkušenost, všechno, co si řekneme je nové. Přes veškerou snahu vznikl jen průměrný romantický snímek, mnohem zajímavější film na podobné téma jsou Nevinní čarodějové od Andreje Wajdy. Přesto mám pro tento film jakousi slabost, viděla sjem ho nejméně třikrát. Baví mě sledovat, kudy procházeli a kompletovat to se svými vzpomínkami. Je roztomilé, že Jesse sice nemá peníze na hotel, ale kromě cestování a posezení v klubu mají i na nejdražší kavárnu ve Vídni.                                                                                                                                                                                         Challenge Tour říjen 2015: 30 dní se světovou kinematografií (11.10.2015)

Tenhle film je jeden velký rozhovor, setkání dvou mladých lidí, kteří se během jediného večera tak sblíží, že je pro ně hrozně těžké se rozloučit. Velmi dobrý je tady především Ethan Hawke, jeho Jess je nádherně rozpačitý, nejistý a zamilovaný, prostě přesně takový, jako když potkáte někoho, na kom vám opravdu záleží a tolik se bojíte něco pokazit, že radši neděláte nic. (14.11.2005)

Těžko popsatelná nádhera, ve které není místo pro cyniky. Stačí se jen trochu vcítit to obou postav a nechat v sobě rozeznít nádherný pocit. Nemůžu říct, že bych zažil přesně něco takového, možná snad jen vzdáleně to připomínajícího. Přesto to můj zážitek povzneslo až k hranicím dokonalosti. Herci jsou pouze tři - Ethan Hawke, Julie Delpy a Vídeň. A jedná se o jednu z nejpřirozenějších trojic, která kdy na plátně byla. Takový film jsem si vždycky přál vidět. (30.01.2006)

Tento filmík mi nápadne pripomína, že sa mohol inšpirovať románom Peter a Lucia od francúzskeho spisovateľa Romaina Rollanda. Tak ako v románe, film zachytáva náhodné stretnutie dvoch mladých ľudí, ktorý napriek okolnostiam a uvedomení si, že ich vzťah nebude mať budúcnosť, prežívajú spoločné chvíle naplno a sú plné optimizmu. Ísť na tento film s kočkou do kina, tak úspech máte zaručený. Od začiatku do konca plný sladučkých filozoficko-rozprávkovo-pesimistických rečičiek, že až neveríte, že to môže vydržať do konca celého filmu. A vydrží! Opäť jeden z krásnych filmov na ktorý treba mať tú správnu náladu. A navyše ten záver. Tvorcovia určite mysleli na pokračovanie už vtedy. 85%. (18.05.2006)

Poameričtělá „rohmerovina“. Náhodné setkání, volné tempo, nepravidelný rytmus. Romantika bez pompy. Pohodový tón, vážná témata (kulturní a genderové stereotypy, smrt, láska, žít pro sebe x žít pro druhé). Dva lidé sevření časem, uvědomující si jeho pomíjivost (opakovaně se vrací k minulosti, přemítají nad budoucností a znepokojují se tím, že přítomnost brzy odezní). Ona důvěřuje, on zpochybňuje. Oba Vídeň opustí. Zůstanou jenom místa, která navštívili, vzpomínky, které spolu vytvořili. Velmi pohodový film, pokud dokážete neřešit. Neřešit, že Vídeň je vykreslena jako město umělců, čarodějnic a dobrosrdečných barmanů, kteří (všichni) hovoří obstojnou angličtinou. Neřešit snahu propašovat do každého započatého rozhovoru nějakou filozofickou otázku. Neřešit marnotratné rozhazování peněz dvojicí zjevně nepříliš majetnými mladých lidí. Nejvíce mne ovšem rušila mne interakce s ostatními postavami, jejichž umělost a účelovost je v přímém rozporu s nenuceností ústřední dvojice, která žádný cíl nesleduje, žádnému cíli neslouží. Byť okolo pravdy jenom krouží, jde o ojedinělý portrét zrodu jednoho vztahu. 80% Zajímavé komentáře: Tom Hardy, ad-k, wipeout (13.02.2009)