Oni žijí!

Od Carpentera jsem čekal daleko víc. They Live se snaží o to vyrovnat se jeho klasikám, ovšem to co bylo klasikám vlastní, tedy postupné a mrazivé napětí, to se tady úplně vytrácí. Film jako by se snažil zařadit do první třídy, ale přitom se tváří jako nejzarytější béčko. Herecky to není žádná sláva, leckdy mi připadalo, že se herci na filmu teprve hrát učí a v očekávání dobré známky od pana rejži dělají ve své topornosti maximum. Ale z oschlého salátu žádnou šťávu taky nevymačkáte. Nápad s brýlemi jenž vidí pravou identitu maskovaných ufounů není vůbec zlý, dokonce i provedení samotné, ale na tomhle celý film neutáhnete. Celkově tak jde o poměrně velké zklamání a závěr v budově televitní stanice už opravdu béčkoidní polovičatost nezapře. Je to velká škoda, ale na víc jak 2 usmolené hvězdičky to nebude....... (03.08.2004)

Tak z tohoto jsem měl jeden čas menší psychózu. Bylo mi totiž tak 12 let, když jsem to viděl.A dnes 22.5.09 jsem si to připoměl znovu. Nahláškováno až po střechu,sypmatický hrdina,skvěle sekundující černoch a naprosto výborná bitka v postranní uličce. Nehledě na to,že je v tom odkaz na naši nenažranost a zkurvený charaktery,jimiž se tak rádi a místy nevědomky prezentujeme. (18.08.2008)

Počítam, že už Stevie Wonder vedel, o čo ide... (04.10.2013)

They Live je podľa mňa jednou z najpozoruhodnejších snímiek režiséra Johna Carpentera, ktorá však už navždy zostane v tieni jeho známejších kúskov, akými sú Halloween, Vec či Prepadnutie 13. okrsku. Má zamyslenia hodný sci-fi motív a je poňatá dosť neortodoxne, vďaka čomu si aj v dnešnej dobe stále zachováva okruh svojich verných priaznivcov. Napriek béčkovosti a citeľnému nižšiemu rozpočtu, ide o nápaditý a netypický filmový počin. (27.05.2010)

Tahle satira, či snad alegorie, mohla opravdu fungovat jen knižně. Na plátně totiž démonický černoch v růžovém tílku spolu s vikingským ideálem krásy působí více než komicky. Stejně je na tom i všudypřítomný apel, čti výkřik, o zrůdnosti konzumní společnosti. Jedinou záchranou tak je, že drtivá většina scén balancuje na hraně sebeparodie. Archaické pojetí jen umocňuje černobílý materiál a kecy o komunistické invazi, které jakoby vypadly z lusku jež uchvacuje lidská těla. Ovšem už jen pro dokonale absurdní dialogy a tvrďácké hlášky se tenhle paskvil vyplatí zhlédnout. Krásná vzpomínka na demenci osmdesátek, MTV a atrofickou éru. Alkohol doporučen ve větší míře. (31.05.2006)