Gottwald

Jojo, Jirka Štěpnička byl vždycky charakter... Pamatujete ještě na to, jak Ilja Racek vysvětlovatl svou roli ve filmu Reportáž psaná na oprátce? "Byli jsme mladý, blbí a chtěli jsme hrát." - Tohle chápu a myslím, že pan Racek už nemá co vysvětlovat a proč se obhajovat. Aby ale Štěpnička hrál v druhé (!) polovině osmdesátých let (a v téměř 40 letech věku!!!) Gottwalda - s příhlédnutím k tomu, co uděli komunisti jeho matce - to zůstává rozum stát, to mi hlava nebere... V SSSR byl u vesla Gorbačov, komunismus se drolil a hroutil, ale Jirka si ještě stihl střihnout hlavní roli v oslavném seriálu Evžena Sokolovského na jednu z největších zrůd našich dějin... (22.06.2010)

Postava Gottwalda behem let 1928-1948 mladne a kvete, jeho protivnici jsou proradni, uskocni a neustale tohoto samouka z lidu podcenuji. On jim ale zatne tipec, vi vsechno dopredu, kazdou podlost lehce prohledne, aby se pak mohl jit projit a spokojene zabafat ze sve stare dobre fajky, kterou nevynda z ust ani pri spani. Jeho stihla a vecne mlada zena Marta to s nim ale nema lehke, jeji muz je sice verny abstinent, ale porad schuzuje, nespi a dlouho do noci sepisuje sve burcujici projevy. Na delnickou rodinu si Gottwaldovi neziji spatne. Klema chodi v perefektne padnoucich oblecich a jeho smrnc a vkus je vyhlaseny siroko daleko. Jen dve veci by se serialu daly vytknout a to je vynechani obdobi 39-41, pac zde by prave vyniklo Klemovo kouzlo v obhajovani lisacke naoko spoluprace SSSR s Nemeckem a potom samozrejme obdobi demograticke obrody v letech jeho prezidentovani. Takze tech pet * mu uniklo skutecne o pomyslny syfiliticky vridek. Serial ma peknych sviznych 8h27min. Videno v kuse na letosnim letnim Brakfestu. (07.08.2006)

Nejpřesnější film o tom, jak to tenkát NEbylo. Navíc Štěpnička je podobný Gottwaldovi asi tak, jako Ptakopysk Perry Freddymu Kruegerovi. 1.DÍL: Jsme v roce 1929, Kléma začíná řádit. Trochu my to připomínalo film Hitler: vzestup zla, jenže zde je Kléma hrdina, který chce napravit komunistickou stranu, které vládne soudruh Jílek, kterej není schopnej jediného smysluplného projevu. Zato Gottwald je řečník 1. třídy. Dále pak tu máme tu nechvalně proslulou Stb, ehm pardon, Českou policii, která řádí jak ďas. Kam se na ní hrabe Gestapo. Zatykání, výprask, nebo žalář bez udání důvodu jsou na denním pořádku. Opravdová perlička jsou pak naši levicoví spisovatelé, kteří zradí Klému, ale co je úplně nejlepší, je závěrečná scéna s Vančurou. "Podepsal jsem to, ale nechtěl jsem." -řekne Vančura asi minutu po dobrovolném podepsání. 2. DÍL: Komunisti se v parlamentu chovaj jako divá zvěř. Pískot, výkřiky, urážky ministrů i poslanců atd. Kam se na ně hrabe Paroubek a Rath. V zemi už začínají řádit Henleinovci, kterým policie dovolí ničit výlohy, ale když projde ulicí hlouček komunistů, jsou policií obklíčení a surově zbiti a pobodáni!!! Ke konci už se konečně dostáváme k Mnichovu. Postava, která mě celý seriál dokonale uspávala je Beneš. Ten herec fakt hraje hrozně a jeho dlouhé monology jsou fakt útokem na naši bdělost. Pak už nastupuje to, co jsme viděli ve Dnech zrady. Skoro mi to přišlo, jako by ze Dnů zrady vybrali jen to lživé/hodící se a mrskli to sem. Prakticky furt se zde řeší SSSR. 3.DÍL: Úmorný díl, který navíc obsahuje tu nejnepovedeněji natočenou přestřelku všech dob. Beneš má víc prostoru než je zdrávo, v okupované Praze se v hospodách uráží nacismus a opěvuje Stalin (!!!), div se nezpívá Internacionála. Komunisté už dávno nejsou divokou politickou zvěří. Tuto úlohu přebrala londýnská vláda, kde se řeší akorát to, jak se dostat po válce ke korytům. Vrcholem je návrat Gottwalda do Prahy a výrok Martina Růžka. 4.DÍL: Nuda! 5.DÍL: "Naše činy nikdy nebudou zapomenuty." (12.05.2010)

Asi nejhorší osobní role pro Jiřího Štěpničku. Taková role ovšem tenkrát odmítnout nešla. To vše musel "přijmout" bezprostředně po tom, co pochoval svou matku Jiřinu. Ta jedna hvězdička je pro něj, jinak za ten debilní nápad vůbec něco takového natočit a ještě v tomto smyslu !!! Samozřejmě palec dolů = ODPAD. (12.02.2011)

Člověk, intenzivně se zajímající se o ten čas, kdy carské Rusko padlo vší svou těžkopádnou tonáží na zadek a Evropa začala pomalu vstřebávat nastoupivší trend východního komunismu (nemluvím zde o Cabetovu komunistickém prenatálu), musí objektivně konstatovat, že tehdy tomu tak bylo. Prostý fakt, neoddiskutovatelný. Filmařsky to není špatná práce, reálie víceméně sedí, nemalé procento postav s jejich charaktery a rolemi v té době také, snad i některé dialogy se dají chápat jako věrohodné. Problém nevidím ani tak v tom, že ústřední postavu hraje syn Té matky, již režim vysál, vyždímal, zkroutil a pohodil. Taktně se dá přejít i obsazení tehdy půvabné Obermaierové do role Marty (snad ji tak sám Gottwald chtěl vidět). Tím neodpustitelným je rok, ve kterém bylo posvěceno natáčení a scénáristicky ad absurdum vygradovaný nový charakter hlavní postavy. Proto se nedá, viz výše, dívat na tuto opulentní oslavu s ohleduplným mhouřením očí, proto nemohu přihlédnout k některým opravdu dobrým, hereckým výkonům, či poctivě odpracované kameře (leč masově převládající diskursní scény mohly být stejně dobře nasnímány z pevně ukotveného stativu). Proto, právě proto, že seriál tou nejdrastičtější formou přepisuje dějinnou podstatu jednoho mizivého prevíta, který shodou okolností, nikoliv vlastními schopnostmi, ke štěstí a vysokému postu přišel, a tím nesmyslně, bohužel ale čekaně degraduje jakoukoliv výpovědní hodnotu, kterou MOHL a MĚL mít. Říkalo se cosi o nastavení zrcadla, pamatuji-li se dobře. Tohle nastavení stojí na zatraceně vratkém soklu, nastavujíc svou odrazovou část kdoví čemu a komu. Snad egům prorežimního packala Sokolovského a národního zapisovatele Matějky (06.07.2011)