Poslední vlak

Pokud je něco v Posledním vlaku funguje opravdu až mrazivě, je to stísněná atmosféra, která tu fungovala jako způsob pro udržení neroztříštěného děje, což se u válečných dějů často stává. Opravdu bych nečekal, že 2 hodiny jízdy ve vlaku by stačily na celovečerní filmy, ale tady to vážně dobře vyšlo a myslím si, že perfektně vyšla atmosféra, kterou však dodalo už samotné prostředí. Pochválil bych atmosféru dokreslující kratičké flashbacky ze života postav, které jsem tak často ve válečných filmech neviděl a myslím, že tady velmi dobře dokreslovali charakter postav a divákův vztah k nim. Mohli se však soustředit na o trochu větší množství postav. (01.01.2016)

Příběh, v němž mají hrdinové omezený prostor, vymezený čas... Vagón smrti se stává v závěru i jevištěm pro Noschickovu derniéru... Za krůpěj naděje jsem byl rád. Stejně tak za vzpomínky na dobu, kdy Neumann, jeho rodina a ostatní "pasažéři" skutečně ŽILI, dokonce si UŽÍVALI ŽIVOTA... I když jsem se obával stopáže, tak mi film nepřišel zdlouhavý. Vykreslení charakteru postav a herectví: pohled paní Wassersteinové (Nina Divíšková), běsnění poručíka Hartze (Miroslav Táborský), ochranitelské pěsti Henry Neumanna (Gedeon Burkhard), ale i hrdinský pokus Izzie Perlese (Vojta Kotek), to je jen část z celkově přesvědčivého podání. (23.06.2009)

Téma, na které bylo natočeno nepočítaně filmů, chce to odvahu znovu se do něj pustit a sebedůvěru, že přijdu ještě s něčím novým. Tohle se však povedlo mimořádně. Na minimálním prostoru jednoho vagónu se proplétá několik osobních příběhů rozpracovaných do drobnokresby takovým způsobem, že ani po téměř dvou hodinách nepřichází nuda. Velice vděčný jsem za střípek závěrečného optimismu. (26.04.2015)

Člověk může být sebesilnější, největší sílu však získá když se spojí síla fyzická se silou vnitřní a to ještě posílené touhou žít. Ano touha žít je to vočom tenhle film je. Touha žít a přežít. Ta touha, když ne sebe, zachránit a darovat život alespoň svým blízkým. Škoda jen, občasných hluchých a vlekoucích se míst. 3-4* (24.01.2011)

Ano, tento film je vynikajícím dramatem a co je strašné..je i vynikajícím historickým filmem. Ikdyž se bezchybný výkon komerčáka Gedeona Burkharda nedal přehlédnout, tak pro mě je nejsilnější scénou určitě zpěv Hanse-Jurgena Silbermanna,kdy byl jeho Jakob Noschik těsně před smrtí již někde úplně jinde.....ne před samopalem německého bachaře v Osvětimi, ale zpívajíc před diváky kabaretu. Tady se snoubila paradoxnost s tragičností tak silně, že vznikla scéna par excelance..80% (15.02.2011)