Komparz

GENIALITA. ricky gervais opat prekonova sam seba a po absolutne brilantnej "the office" na nas vyrukoval s dalsou perlou a to "extras". nesie sa to opat v podobnom duchu ako jeho predchadzajuci pocin takze ocakavajte absolutne sarkasticky a cierno cierny humor pri ktorom sa obcas budete citit samy trapne. co epizoda to perla navyse vzdy vylepsena nejakou megahviezdou ktora sa nestiti spravit srandu sama zo seba (narcis bloom, nadrzany radclife, vulgarna winslet atd). navyse tu mame hlavne trio a to andyho, jeho trochu pomalsiu kamaratku maggie a totalne neschopneho agenta (nechcite vediet ako sa skonci jeho rande s maggie), ktori vam urcite prirastu srdcu priebehom zatial iba dvoch serii. dufam ze sa ricky pochlapi a vyprodukuje aj tretiu seriu (narozdiel od office kde zostal len pri dvoch) ktora pojde kvalitativne opat nahor. no uz som videl aj xmas special a je to podobne ako v office bomba. z andyho sa stane comu sa na zaciatku vyhybal a klesne az na same dno (neviem ci to v csr bude pochopitelne, lebo vela vtipov sa toci okolo anglickych realii). no a na konci som mal slzy na krajicku a andyho vypoved som si pustil uz minimalne 10 krat. odporucam vsetkymi desiatimi!!! btw ak to mate na dvd, tak si pozrite bonus "tapping nigel" to je totalna haluz a vnom uvidite ze ricky je v podstate velkym dietatom:-) (14.06.2007)

Cynické, drsné, černohumorné až do krajnosti, a zároveň chytré a velmi dobře znalé poměrů. Seriál, který si zcela bezostyšně dělá legraci ze všech možných současných polit-korekt. tabu (třeba když mediální hvězdy "pomáhají" hladové Africe, nebo když hlavní hrdina seřve rušícího mentálně opožděného hocha v restauraci nebo omylem zbije trpaslíka). Výborné jsou i cameo role, ve kterých ze sebe dělají šašky uznávaní herci (ať už o sex škemrající Daniel Radcliffe, úchylný Patrick Stewart, vychytralý Chris Martin z Coldplay....) Pokud máte drsnější humor rádi, bude se vám to hodně líbit. (28.02.2007)

1. série - 85% - Elegantní boj s věčnými nástrahami trapnosti. Ricky Gervais se mi dodnes nějakou záhadou téměř úplně vyhýbal, o to zvědavější jsem byl na jeho milovaný počin, protkaný plejádou známých tváří. A protože ona plejáda v sobě skrývá třeba Kate Winslet nebo Patricka Stewarta, jenom nevěřícně zírám, jak vděčným zdrojem může být koncept, kde si ze sebe "jen" někdo rád udělá srandu. Byť se ve výsledku jedná primárně jen o za sebe poskládané jednohubky, ve většině případů fungují více než utěšeně a jako instantní dobrá nálada. 2. série - 70% - Krok dolů jde paradoxně na vrub dlouhodobé linky. Přihrávačovo trápení bylo působivější v rovině vymodlených štěků, raketová cesta ke slávě v podobě banálního sitcomu se rychle přejí a byť po dramatické stránce funguje a Gervais má co hrát, není to ono. Druhou vadou je také skutečnost, že se zveličuje to, co diváky očividně bavilo minule, tedy Maggie a její dar dostat nejlepšího kamaráda do té nejnemožnější situace a pomocí své bezelstnosti ho v ní ještě vymáchat. A to mi trochu vadí, protože její inteligence klesá až příliš strmě, stejně jako Darrenova schopnost zařídit byť tu nejjednodušší maličkost. Linek založených na tom, že je Andy v problémech, protože ho do nich nechtěně nastrčili blízcí, je tak až moc a zrovna to je druh humoru, který mi moc vtipný nepřijde. Mrzí mě to dost, protože hosté jsou snad ještě lepší než minule a zejména Daniel Radcliffe sází jednu vtipnou nemožnost za druhou. The Extra Special Series Finale - 80% - Něco mi říká, že právě tohle je ten směr, kterým chtěl vždycky hlavní tvůrce běžet. Na místo jisté sebereflexe, na pointy o tom, že peníze ani sláva vám nenahradí pocit přátelství. Ve veskrze britské náladě jsou i scény opatrně zavánějící patosem čistě civilní a přesto až překvapivě dojemné. Chápu sice, že pro diváky, kteří si přišli pro obvyklou dávku celebrit, jen ve větším balení, musí podobně niterný přístup být krutým vystřízlivěním, já mám ale vážná finále komediálních počinů dlouhodobě rád. (10.09.2018)

Andy Millman je rozhodně pokračovatelem Davida Brenta, avšak s lehkým posunem k normálnosti , který byl nutný k našemu ztotožnění s ním. Teprve díky Andymu jsem si uvědomila, že největším problémem Davida nebyly jeho rasistické nebo šovinistické předsudky, tím méně jeho komediální ambice. Tím hlavním problémem byla jeho naprostá neschopnost upřímnosti, jak k druhým, tak i k sobě samému. Mezi upřímností a stylizací si Brent stejně jako Millman vždy vybere sebestylizaci. - Stejně jako se nebyl David Brent schopen rozhodnout mezi rolí kance v přízemí mezi dělníky a rolí rovnostáře nahoře v kanceláři, stejně tak si Andy Millman neumí vybrat mezí tím, zda chce být umělcem oddaným své vizi či „jen“ úspěšnou celebritou. (Přitom se přes naše divácké pochybnosti nakonec ukazuje, že mu možná ani nechyběla ta potřebná dávka talentu.) Předivo lží, které spřádá, aby se jevil v nejlepším světle těm, kteří jsou právě přítomni, se mu nakonec vždy stane osudným. Právě ony lži ho opakovaně přivádí do oněch nesnesitelně trapných situací. Být vyveden z míry někým vyhlížejícím nebo se chovajícím nestandartně, ať už jde o homosexuála, trpaslíka nebo bigotně věřícího, je celkem pochopitelné a omluvitelné. Brent i Millman se však věčné přetvařují až na práh ztráty konzistence se sebou samým. (To je také důvod, proč se Andy zdá být vždy mnohem sympatyčtější v přítomnosti Maggie, protože to je jedna z mála chvil, kdy svoje maskování odhodí.) - A vzplanou-li tu debaty o kvalitě sérií, chci se dopředu vyjádřit tak, že bych netvrdila o žádné že je lepší než ta druhá. Nicméně rozdíly mezi nimi existují. U neúspěšného a politováníhodného komparsisty z první série bylo úsilí se prodat jakýmkoli způsobem ospravedlnitelné. Jenže vytoužený, i když omezený, úspěch nastoupivší v druhé sérii nastartoval stále zjevnější „pobrentovštění“ Andyho Millmana. - Rick Gervais nás úspěšně mate v mazání hranic mezi svým životem a seriálovou fikcí, ale jedno je zřejmé, chybí-li ji jeho postavám upřímnost, jemu rozhodně nechybí. Bez geniální schopnosti pozorovat a až masochistické upřímnosti by seriály Office ani Extras nemohly vzniknout. (12.02.2008)

Naprosto vynikající seriál, který je minimálně stejně dobrý jako předcházející The Office. Styl humoru Merchanta a Gervaise spočívá v trapnosti (takové divadlo krutosti vs. lidská komedie). Někdo si bude studem zakrývat zrak, mě ale postava Andyho Millmana věru potěšila a já se těším na další projekt této originální britské dvojice. (16.08.2006)