Paprika

Atmosféra vládne všem, ona jim všem káže, ona všechny přivede, do snu všechny sváže... Jakoby film vědomě obětoval propracovanější scénář za honbou po co nejsnovější atmosféru, přeci jen je škoda, že nebyl děj trochen propletenější a takhle místy působí trošku jako animovaná zombie zběhlá z nějakého toho desetiletí předchozího - a to je zcela gutte a osvěžující i díky skvostnému ohudebnění. Dialogy některých zesnovaných osob jsou naprosto skvostné a nevymyslel by je ani undergrandový básník po požití neznámé květiny dodané indiánským šamanem z nitra amazonského pralesa v kombinaci s vypitím půl litru šamponu proti lupům podporujícím lesklou srst. (11.02.2014)

Problém Satoshi Kona, co se týče Papriky stojí hlavně na tom, že závidí divákům své dílo a tak se jak malej trucovitej harant rozhodne, že z toho just taky bude něco mít a začal pidlikat scénář. Scénář, jenž se sice tváří skutečně komplexně a inceptionovitě, ale přitom pomáhá si v posunování děje základními scénáristickými berličkami (deus ex machiny, absence kauzality, strašné shody náhod), které maskuje anarchistickým vizuálem a tématem "kde je prostě vše možné". Prostě se rozhodl, že si tu neomezenou snovost užije po svém. Problém pak může mít divák, která přistupuje k Paprice prvořadě jako k filmu. Zase na druhou stranu to sám přiznává a například linie s detektivem na úsvitu velkoměsta, líbajícím spanilou oběť a v druhé ruce svírající šestiraňák nejsou jen takový kravinky pro publikum, ale skutečným záměrným katarzním prvkem."Musíme jít. Blíží se happy end." PS: kdo na konci u titulků nezpíval je debil (27.11.2012)

Japonské animáky jsou opravdu zvláštní. Na jedné straně jsou tu nádherně hravé kousky jako např. "Cesta do fantazie" a na straně druhé tu jsou těžko pochopitelné snímky jako třeba tento. Opravdu pořádně nevím o co ve filmu šlo a řekl bych, že ne všechno tak úplně dávalo smysl. Film má sice opravdu pěknou animaci ale neuvěřitelně jsem se v něm ztrácel a později jsem se dostal do fáze kdy mě film přes svou komplikovanost přestal bavit. Asi se opět vrátím do světa Miyazakiho fanazie. (18.06.2008)

Po vizuálnej stránke úlet ďaleko za hranice obyčajnej ľudskej predstavivosti. Nie však bláznivý trip bezo zmyslu... Príbeh Paprika nie je pozvánkou do neuveriteľne krásnych, no prázdnych výtvarných výjavov. Je čímsi viac - je bránou do interaktívneho duchovného prežitku. Nie je to úspechom opitá domýšľavosť. Je to prvotriedna zábava s výrazným emočným obsahom. Vzťah medzi snom (predstavami) a realitou je tu vykreslený veľmi pozorne, odvážne a zrozumiteľne zároveň. Nikdy som intenzívnejšie neprežíval poznanie o krehkosti ich vzájomného prepletenia, nikdy mi táto ich desivo nádherná, vzájomná závislosť neprišla úchvatnejšia. A nikdy som, napriek upozorneniu na nesplniteľnosť najväčšej túžby, práve po nej jedinej nezatúžil... (09.08.2007)

Tak z toho, co jsem viděl od Satoši Kona, je Paprika zaručeně nejslabší. Nemá zas tak působivou atmosféru a celkově až tolik neosloví, ale i tak má zajímavé téma prolínání snů, zajímavé postavy, úžasnou hudbu a celkově ani moc nenudí. Hlavně je tady skvěle vidět, proč Satoši Kon točí anime - protože kdyby točil hrané filmy, asi by neměl dostatečný rozpočet na to, aby si s tím vyhrál tak, jako může právě v anime. Ale tohle samé dokazuje i v Perfect Blue a Herečce tisíciletí, což jsou filmy, které ve mě zanechaly dost emocí. Paprika se mi sice líbila, příběhem i zpracováním, ale zas toho tolik ve mě nezanechala. 4* (25.02.2020)