Všichni moji blízcí

Libuše Šafránková zahrala židovskú matku na 100% a verte mi,že viem o čom píšem, úplne ma to položilo. Bratu už je to viac,ako dva tisíc rokov,čo si hovoril "Kto do teba kameňom ty doňho chlebom" a po toľkých storočiach vidíš sám,ako kruto si sa mýlil Šoa/ holocaust/ je toho vrcholným dôkazom. Naopak ja tvrdím a som si úplne istý,že s kameňom lepšie trafim. (04.12.2008)

Během dlouhé expozice obsahující i etnické obřady a slavnosti se několikrát protne hranice té chvíle, kdy je nutno říct, že dobře už bylo.. Matej Mináč, specialista na Nicholase Wintona, přináší mezinárodní ambice, silné scény (děti zpívající nacistický marš), citlivost, lidskost i emotivní vyústění, čili atributy, které ve snímcích z období, kdy se bůh choval jako pěkný antisemita, málokdy chybějí.. (05.08.2015)

Perfektní snímek, který je strašně podle mého názoru přehlížený!!! I já jsem se k němu dostal úplně náhodou a to mě opravdu štve. Televize by se měly stydět. Furt samá blbá reality show a takový překrásný snímek od česko-slovensko-polské produkce ani nevysílají. Pardón, že jsem se tak rozezlil, ale je to pravda. No a k samotnému filmu? Koukněte se a uvidíte. (14.04.2009)

Mináčův a Hubačův film Všichni moji blízcí je ukázkovým projektem, ze kterého by si měl český film brát častěji příklad. Dokumentární rámec, sevřený příběh jediné rodiny mapující nejen zlomová léta, ale i klid před bouří, je dokonalým receptem na brilantní film. Herecké stálice zde dokázali ze sebe vykřesat maximum a zapomenout na někdy až příliš laciné projekty, ve kterých jinak běžně rozmělňují svůj talent. Bez ostychu si zde užívám vynikající výkony Abrháma, Šafránkové, Bartošky, Brodské, Labudy i Vetchého, jako kdybych se s nimi setkala poprvé. A je mi po zkušenosti s další dekádou našeho filmu skutečně líto, že se obdobně ambiciózní projekty typu Lidic proměnili v holou frašku. Jakoby tvůrci zapomněli na onen základní recept interpretace lidských příběhů, které smetla válka a které dokázaly v hraném filmu odolat patrně všem formálním extrémům, mezi kterými dominuje například revoluční Daleká cesta. Především je nutné se stát součástí osudu těch lidí v obyčejných situacích, sžít se s nimi, aby po té destrukce nebyla jen prázdnou frází z učebnicového přehledového výkladu. (27.09.2011)

Ke konci už toto typické české depresivní drama nabírá točky, bohužel dabing mi kroutil nehty na nohách a první půle jako z reklamy na Židy mě dovolila jednou zaspat. Nechápejte mne jako antisemitu, já pohrdám všema náboženstvíma stejně, takže snad pochopíte moje antipatie k omáčkovitému úvodu filmu. Wintonův příběh si představuju odvyprávěný úplně jinak. 65% (01.04.2016)