Poločas rozpadu Timofeje Berezina

Některé věci se mohou stát jen v zemi neomezených možností a podivných skutečností, a tou Rusko s baťuškou Borisem Jelcinem na stěně bylo. Některé náhody a nehody, jako by napsal sám život. Třeba co všechno se dá dělat s PU-239, když nevíte o co se jedna. Abych moc neprozrazoval, jedna se o tu věc se srolovanými bankovkami. (31.10.2010)

Hvězdičky srážím za nebetyčný výskyt blbů v podobě mafiánů, Timofeje (věděl by, jak to prodat), ředitele jaderného ústavu (odškodné by vyplatil hned a rád) a všech, snad krom paní Berezinové... Blbové nic nevěděli a nechápali, až je kvůli tomu z filmu jeden velký naprostý nesmysl korunovaný na konci šňupáním plutonia dvěma ultrablby... Občasné promlouvání a poselství Timofeje s podmanivou hudbou tuhle kravinu už nezachrání... Tohle nemohl scénárista myslet ani jako parodii... Kdyby plutonium neproklouzlo asi dvaceti lidem (nakonec blbům) mezi prsty, hodnotil bych na 4*, ale tohle fakt neeee.... (24.12.2011)

,,PU-239 JE ČLOVĚKEM VYROBENÝ IZOTOP, PŘEMĚNĚNÝ Z URANU-238 V ŘETĚZOVÉ REAKCI....“ /// Děti pojďte se podívat! Jaderná elektrárna houká na poplach….no vono nakonec není tak zle, jen taťka má trochu prekérku. ,,JAK SE CÍTÍŠ? BUDEŠ V POŘÁDKU.“ (už jsem myslel, že mu to nikdo neřekne!) Velký Rusko. Drž držku a chcípni. Jenže Timo má svůj plán (vyhnout se smrti – neblbni, byls někdy v Černobylu?), a tak se na plac dostávaj (zřejmě aby bylo veselo) tři parodie na gangstery (vole, to je vobraz Moskvy těch porevolučních dní!). Zatím co Timo vypadá hůř a hůř, systém (ruskýho) volnýho trhu není schopnej pojmout Pu-239. Fandím mu (v nelegálním obchodu? Víš co by chcíplo nevinnejch spoluobčanů? Seš divnej…), ale serou mě ty karikatury, vydávající se za mafii. Přemejšlím, jestli příběh o chlápkovi prodávající plutonium (v Rusku) nemá bejt černá komedie. Není? Neříkejte…groteska střídá drámo, drámo zase grotesku a fakt netuším, co z toho má film táhnout. Takže: nikdy nic neprodávej dementům. Páč umřeš chudej. Inu což. Konec dobrý, všechno dobré. Ale já fakt čekal něco kapku jinýho. Spíš to drámo. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu Pu-239 and Other Russian Fantasies (1999), kterou napsal Ken Kalfus číst nebudu. 2.) Při kontrolním testu se mi zbláznil dozimetr. 3.) Thx za titule ,,Batista“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (09.09.2012)

Timofey (Paddy Considine) pracuje dlouhá léta v jaderné elektrárně, když jednoho dne zde dojde k havárii. I přes vlastní nebezpečí Timofey neváhá, a zabrání velké tragédii - nicméně sám je smrtelně ozářen. Místo pochopení a úcty vedení je naopak obviněn ze zavinění havárie a propuštěn. Ale Timofey, vědom si zodpovědnosti za svoji rodinu, z elektrárny uzme pár uncí plutonia, které se pokouší prodat na černém trhu. Ale na jedné straně praktiky mafie, a na druhé rychle postupující nemoc z ozáření ... Z filmu mám docela rozporuplné pocity - a jedné straně naprosto dokonalá linie samotného Timofeye - od počátku až do konce, na druhé straně celé ty zvěrstva s mafií mi do filmu moc neseděly (i když na druhou stranu, co jiného dělat s ukradeným plutoniem, že). Konec sice vše napravil, ale divná pachuť ze sledování filmu ve mně zůstala. Stále ale ještě nejsem přesvědčen, že Paddy Considine je natolik výrazný herec, aby ustál hlavní roli (podobně jako v Pláči sovy mi i tady přišel trochu mimo (ale to možná dělalo jen to plutonium :) ). Každopádně za shlédnutí tento film určitě stojí. 3.5* (02.12.2009)

Co bolí víc? Být zavřený ve sklenici, nebo propíchnutý špendlíkem? Stejně jako Timofej si myslím, že to nejsou špendlíky. A stejně jako ten motýl ve sklenici, i Timofej je mrtvý dřív, než jeho srdce přestane bít. Beznadějnost jeho situace činí celý film neskutečně depresivním, zatímco jeho úvahy, pronášené vyrovnaným hlasem, nám ukazují ani ne tak světýlko na konci tunelu, jako spíš pocit, že na tom konci to nemusí být tak špatné. Paddy Considine je excelentní, Oscar Isaac taktéž. Celé je to jako temná ukolébavka a celé se mi to moc líbilo. (06.05.2010)