Kanadská noc

Na vnímání tohoto snímku nejspíše měl také vliv náhlý odchod mého pejska do nebe. Smutný, depresivní film, ve kterém jsou však záblesky porozumění, naděje a znovunalezení radosti. V tu chvíli jsem s rodiči a hlavní postavou v podání Filipa Cíle velmi cítila, neboť jejich smutek, prázdnotu a bolest ze ztráty pociťuji i já. Dáša Veškrnová zahrála na výbornou a její postavu jsem jí v nejvyšší míře uvěřila. Její ztrápený a prázdný obličej na mě působil velmi přirozeně. Především mě také okouzlil již výše zmiňovaný Filip Cíl, jehož tvář mi neustále připadala povědomá a já v ní na okamžik spatřila jisté rysy Jaromíra Hanzlíka. Jeho, charizmaticky, tajemně a introvertně na mě působící vzhled mi dokonale seděl do uzavřené postavy, jíž ztvárnil. Poměrně silný zážitek a na poměry současných TV filmů více než výborné. (04.10.2010)

O komunismu lze říci mnohé, ale jedna věc z té doby je určitě nesporná: kvalita předlistopadových scénářů byla řádově, určitě výrazně, vyšší než dnes. Ke smůle České televize je přitom potřeba dodat, že bez ohledu na tuto poměrně bezohlednou konstataci je Cielové výtvor jednoznačně v polistopadové televizní scénáristice to lepší tím spíš, že narazil na vynikající Zelenkovu režii i poměrně závažné a v každém případě zajímavé téma. Jako často ani tady herci neměli co hrát a vlastně ani zkazit. Veškrnová jen potvrdila, že patří k našim špičkovým dramatickým umělkyním a zaujala i tím, jak alespoň navenek snadno se dokázala přehrát do rolí žen pokročilejšího středního věku. Jedno je jisté: do zlatého fondu naší národní dramatické tvorby se toto dílo nezařadí. (14.12.2008)

Velká očekávání nakonec nebyla zcela naplněna, Havlová nezklamala, je zajímavé jak po třináctileté přestávce, před níž nebylo jediné herecky vděčnější role dokáže plátno rozzářit jako hvězda první velikosti. Preiss moc nepřekvapil, podal jedenz příjemně profesionálních výkonů. Nejvýše bych však hodnotil začínajícího Filipa Cíle, jež svou roli sehrál nezvykle citlivě a dojemně. Faraisl zde opět dokazuje, že náš film získal nemsírně vnímavého kameramana s opravdovým filmovým viděním. Film je však stahován dolů hlavně scénářem, který nedokázal správně vytěžit silnou látku, film příliš často sklouzává k melodramatu, první polovina je velmi nezvládnutá a nerealistická a zlom k ekonci vypadá také velmi kostrbatě. Ale i tak se najdou momenty, které působí svěžím dojmem, jenže to film nedělá ničím vyjímečným, nadprůměrný je jen po stránce herecké a obrazové. (21.12.2008)

Film o ztrátě syna, o velké bolesti a hledání východisek ze situace. Jasně že takové téma je těžké uchopit, aby film neútočil na emoce diváka, ale pro mne to bylo přeci jen přes míru. Už od začátku filmu mi bylo dopředu jasné, kudy se bude příběh ubírat. Žádné překvapení se tedy nekonalo, vše bylo už v začátku naznačené. Nejhorší na celém filmu snad byll hudební podkres na úrovni americké telenovely. I hrdinové a prostředí bylo podané po západním stylu, jen těžko jsem se dokázala s hrdiny ztotožnit. To, proč jsem u filmu vydržela do konce byla zvědavost na Dagmar. A ta mne opravdu nenechala odejít až do konce. Škoda její mnohaleté prodlevy, přišli jsme o mnoho rolí, zraje jako víno... (10.12.2009)

Rozpaky. Velké rozpaky. Měl-li ten ideální otco-syno-matko vztah co nejvíce kontrastovat s tragédií, která následovala, a s pocity pozůstalých členů rodiny, přestřelili tvůrci víc, než bylo záhodno. Tohle se snad nevidí ani v Soukromých pastech. A ten havran měl být volným pokračováním Arabely? Škoda přeškoda, paradoxně jeden z mála uvěřitelných momentů zachycující psychiku zhrouceného člověka pro mě byl citový výlev matky (Havlová). (17.12.2008)