Syn Růžového Pantera

Tohle už je prostě filmová tragédie. Roberto Benigni nesahá nesahá Peteru Sellersovi ani po kotníky, bohužel se ho snaží až moc napodobovat. Film si vystačí s opakováním starých vtipů a scén, což vede jen k tomu, že je to pořádně velká nuda, která skoro až fyzicky bolí. Ani Claudia to moc nezachrání, nemluvě o proměně postavy Herberta Loma, který je najednou mentorem. (08.11.2016)

Celou dobu jsem se dobře bavil. Benigni tady nehrál Sellerse, to bych chtěl připomenout všem, co by to chtěli porovnávat. Hrál syna inspektora Clouseaua, a ten je samozřejmě jiný než otec. Je zkrátka jen podobný...idiot. Já myslím, že není třeba tento film zatracovat, je to solidní komedie na sobotní odpoledne. (24.02.2007)

To, co tu nejde přehlédnout, je, že tu 55letá bohyně Claudia Cardinale vypadá tak na 40, max. na 45. Na rozdíl od všech předchozích dílů tu vyšší pozornost dostane Dreyfus a taky se tu objeví Kato. Celé je to vlastně taková nastavená kaše o tom, že starý dobrý Clouso zasemenil do lugašské princezny Jasmíny a byla z toho dvojčata. Jeho syn Jacques Gambrelli je místní velmi trhlý seržant, ale to už je spíš na pokraji trapnosti. No co už, koukat se na to dá, jednou. (18.05.2022)

Na desiate výročie od uvedenia do kín posledného pantera (Kliatba Ružového pantera, 1983), sa na scéne zjavilo toto čudo. Jedno sérii treba uznať. Istým úchylným spôsobom ma veľmi baví sledovať, ako sa menila, akým spôsobom sa vyvíjala, ako s ňou narábali tvorcovia behom desaťročí. Z galantnej, decentnej krimikomédie s Davidom Nivenom v titulnej úlohe, sa už v dvojke stal bláznivý spin-off Sellersovho Clouseaua. Neskôr ho pre-obsadili Alanom Arkinom. Katastrofa. Po ňom sa vrátila pôvodná partia Edwards/Sellers a vznikli najlepšie diely. Následne Sellers nečakane zomrel, čo však nezabránilo vzniku ďalších filmov (použili sa staré scény a vystrihnuté pasáže z minulých dielov) a začalo sa nezmyselne hrať na paranoickú strunu, že Clouseaua možno nezomrel počas leteckej havárie. Po pravde pátral jeho americký náhradník. „Nezmyselne“ preto, lebo Sellers bol v tom čase už dávno mŕtvy, takže „asi“ každému muselo byť jasné, že sa proste nevráti, že je mŕtvy naozaj. Keď čuduj sa svete ani toto nevyšlo, prišli tvorcovia s nápadom ponúknuť svetu... Clouseauovho syna! Talianskeho! A nezahral si ho nikto iný, než tamojší šialený štyridsiatnik Benigni. Ten sa pre podobné úlohy narodil podobne, ako Pierre Richard, ale toho som mal vždy oveľa, oveľa radšej. Scenár nie je žiadny zázrak. No to asi neboli ani scenáre k najlepším dielom so Sellersom. Boli však pozliepané z výrazných scén. Tie v Synovi Ružového pantera absentujú. Celé je to fajn (ak uvážime, že bez Sellersa to proste už tak nejak principiálne nie je ono), ale nejedná sa ani o žiadny výnimočný komediálny zázrak. Vlastne som sa skoro vôbec nebavil a z toho dôvodu dávam len 2*. Objektívne by si to možno zaslúžilo tri, ale pravdepodobne sa zhodneme na tom, že nie je dobrý nápad dávať 3* komédii, pri ktorej sa človek nesmeje. Potešilo ma každopádne, že scenáristom sa podarilo nájsť spôsoby, ako do hry vrátiť obľúbené postavy Dreyfusa a Cata, ktoré by sa tu teoreticky bez Sellersa vyskytovať nemali. O réžiu sa opäť postaral Blake Edwards, ktorý sa podieľal i na scenári, s ktorým mu pomáhal syn Geoffrey. V rokoch 2006 a 2009 sa objavili dve americké verzie so Steveom Martinom a odvtedy je séria mŕtva. Na ústredný panterovský song sa podarilo nahovoriť Bobbyho McFerrina. (02.01.2024)

S Růžovým panterem se nakonec stalo přesně to, co dříve či později čeká většinu filmových sérií. Vidina dalšího možného zisku na již osvědčené značce je totiž pro tvůrce natolik lákavá, že ztrácejí veškerou soudnost. Vznikají tak stále nová a nová pokračování, která se zpravidla vyznačují sestupnou tendencí, v nejhorších případech se dostanou až na pomyslné kvalitativní dno. A přesně tam skončil i Syn Růžového pantera, po jehož zhlédnutí jsem upřímně rád, že již nevzniklo další pokračování, k němuž závěrečné odhalení opět vybízelo. (04.02.2011)