Co kdybychom žili společně?

3* Seniorská komedie, která odhalí některé ze strastí plynoucí ze soužití v pozdním věku. U dlouholetých přátel je to vždycky jednodušší a proto se dostalo i na jiná témata. Čekal jsem větší zábavu a víc konfliktů, takže jsem odcházel s pocitem menšího zklamání. Ale zato jsem viděl, jak vypadají slavné herecké hvězdy z dob mého mládí. Nakonec jsou z toho akorát průměrné tři hvězdičky a nemám ani důvod doporučovat. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (13.10.2016)

Když už jste příliš starý na to, aby vás zatkli na demonstraci, je to s vámi asi dost špatné. Tohle je celkem příjemný film o pěti lidech, kteří už mají ty nejlepší roky za sebou a čekání na smrt si chtějí zpříjemnit, jak jen to jde. Nechtějí dožívat, ale chtějí žít. Bohužel přece jen tomu něco chybí. To, že jsou zde herecké legendy především z Francie, Jane Fonda je trochu výjimka (mimochodem to skutečně mluví ona, nejedná se o dabing, francouzštinu totiž ovládá plynně), byl potenciál obrovský, ale bohužel zůstal nevyužit v příběhu, kterému přece jen chybělo více nosných scén. Téma samo o sobě přitom dostatek prostoru poskytovalo. I těchto filmů o seniorech se diváci celkem snadno nabaží, když jich bude pořád více. (29.10.2013)

Senioři, pětasedmdesátníci - přestože se k tomuto věku taky pomalu blížím, takové řešení bych si nevybral, ani bych vlastně nemohl. Čeští důchodci by si po 24 hodinách nejspíš vyškrábali oči. Ve Francii to asi možné bude. Když jsem byl mladý jako Dirk, prožil jsem 14 dní s důchodci (60 - 70 let) v Toulouse. Každé ráno jsme se scházeli a něco podnikali. Když jsem chtěl jet do Alby na výstavu kreseb Toulouse-Lautreca, muselo se nejspíš zajít na víno, pak podiskutovat u kafe - a teprve pak kultura. Ale k filmu - především příjemné překvapení (prvnostní nedůvěra k tématu); protože se nedívám na francouzské veselohry, viděl jsem poprvé Pierra Richarda (a moc se mi líbil, a líbila se mi i Jane Fondová). Přesto ale doufám, že seniorské filmy tohoto typu v kinematografii nepřevládnou. Ještě se chystám na Michaela Hanekeho - a pak už dost... Ono i pro stáří se spíš hodí, a to nejen ve Francii (i když Georges Moustaki je Francouz na baterky): Non, je ne suis jamais seul / avec ma solitude (se svou samotou nejsem nikdy sám). (16.04.2014)

S důchodci je občas legrace. V tomhle filmu ale nejsou ledajaký důchodci, Pierre Richard například vládne. Musím říct, že u tohodle filmu jsem si fakt suprově odpočinul. Dlouho se mi to nestalo a i proto jsem si pak film pustil u večeře ještě jednou a další den jsem neváhal a u úklidu jsem se do toho opřel ještě jednou. Tady to pozitivno prostě nemá chybu. (04.09.2013)

Poslední dobou si nějak dávám ty filmy s "důchodci". Nedávno jsem viděla Quartet, sice to není úplně stejný problém, ale taky řeší otázku romantických vztahů mezi postaršími lidmi. Ale mnohem více, mi tento film připomenul Marigold. Ale musím říct, že ten byl poněkud více zábavnější. Tento snímek je více hloubavější. Upřímné obyčejné povídání o životech 5 starých přátel, kteří si vytvoří tak trochu svůj vlastní domov důchodců a tím dají okolí najevo, že i oni mají právo na normální žití a to, že jim je přes 70 z nich nedělá ještě kopu chrastících kostí na vozíků hledících celý den na telku. Musím říct, že i po shlédnutí, se stejně na stáří nějak extrémně netěším... sice se budu moci chovat jak malé dítě naprosto bez důsledků (jak vysvobodili psa z útulku, nebo ukázal holý zadek na kameru), ale tak to se chovám i teď a nemám v plánu toho nechat jen kvůli dosažení určité věkové hranice (jen to občas má své důsledky). Představit si svou vrásčitou kůži, artrózu, brát sedm různých prášků každé ráno, riziko mrtvičky, infarktu, Alzheimera... a co se týče po stráce sexuílní, tak aktuálně mi moc nejde přes mé myšlenky, na to vůbec myslet, jak to bude, až mi bude 70. Tyhle snímky mi sice dávají představy, že život nekončí.. ale stejně to vidím jinak. Kupodivu, když Jeanne zemřela, tak jsem se necítila nějak smutně, ono to přišlo tak zničehonic záběr po záběru, kdy byla ještě v parku a bavila se o masturbaci a najednou jí na růžovou rakev pokládali skleničky se šampusem. No ale potom, jak ji Albert po odpolední siestě začal hledat díky svému Alzheimerovi, tak to už jsem bulela jak želva a ten konec radši ani nekomentuju... přátelé nade vše. 3-4* (14.12.2013)