Král Králů

„To víte, kdybyste byl soukromníkem na Západě, ale dělník v socialistickém státě, to není legrace…“ Začíná se hollywoodským záběrem na chevrolet ztroskotaný v poušti, k němuž se zdáli blíží cizinec na oslu, aby se většinu filmu proháněl Sovák po Praze na pařezu. Podivná věc. Zpočátku je to díky zápletce absurdně zábavné, ale potom se začne točit v kruhu, až je to docela i nuda. Leitmotivem mnoha dialogů je to, jestli může být československý občan králem, v čemž má člověk tendenci hledat od tvůrců filmu (třeba od spisovatele Jiřího Muchy) cosi podvratného, ale jindy zase spíš naopak… Na ministerstvu zahraničí si montér Králů projde byrokratickým kolečkem přehazování odpovědnosti a zatímco později jakási komise doufá, že se to snad samo nějak vyřeší, dotyčný už plánuje, jak v Tamánii jako král zatne tipec Američanům a jejich United Oil a provede revoluci (smíchy mi běhal mráz po zádech), než ho Bohdalka zaskočí dotazem, kde vezme dělnickou třídu. V závěru poznamená, že králové jsou dobří tak do pohádky… A za dva roky natočí Podskalský Bílou paní. (10.01.2015)

Pamětník ocení spoustu legrace v konceptu i v maličkostech, které nezasvěcenému přijdou prorežimní, ale tohle je skutečně jeden z vrcholů dobově možné i zdařilé nekomunální legrace, kterou si museli všichni zúčastnění užít vrchovatě. Netriviální satirická perlička, díky Fričově lehkosti svou přesvědčivostí překonává Jasného Kocoura i Procesí. (11.03.2013)

Upraveno v červenci 2020. Film Král Králů je socialistickou taškařicí bláznivějšího zurčení. Intelektuálně pikantní politický paradox je výstupní podstatou nadhledu, zásadou uvědomělosti lidových mas to přesto neotřese. Lidovost se poté v míře kontextu filozofujícího mumraje a při střetu s kosmopolitním řádem světa nechává zastupovat neomaleným křupanstvím, s nímž se čelí všemu cizímu a neznámému. Martin Frič dokázal obhájit své osvědčené komediální postupy, rozhazuje vůkol hrsti slovních hříček a podmanivé melodie břišních tanečnic, vše se sváří a hněte v karikaturní a ironické poznámky, vždyť monarchistické povinnosti jsou v socialistické sféře vlivu zapeklitým oříškem k vyřešení. Jen buranská verze uvědomělosti lidových mas nadhledu škodí a způsobuje humoru i výpadky paměti. Socialistickým hrdinou práce je Lojza Králů (příjemný Jiří Sovák), prověřený montér ČKD a nekompetentní král-regent Tamánského souostroví. Pikantní paradox je odrazem té absurdity doby a vysmívá se všemu. Nakonec se lidová revoluce jeví jako skutečný přínos dějinám lidstva. První hvězdou v odlehčení je Izmail el Šarif ben Šerfi (skvělý Miloš Kopecký), diplomatický zástupce tamánské vlády a regentův důvěrný kontakt s mocí. Mocenské zájmy a intriky dělají z Izmailova poslání sisyfovskou neměnnost, přesto na duchu neumdlévá. Hlavní ženskou postavou je Lenka (příjemná Jiřina Bohdalová), kadeřnice a Lojzova milenka. Naivní dívenka je okouzlena pouhou představou a náznakem královského luxusu. Významnou postavou je Poupard (pozoruhodný Valtr Taub), precizní Abduláhův vyjednavač a likvidátor nepříjemných a dlouhotrvajících problémů v boji o moc, pokud vyjednávání ustrnou na mrtvém bodě. Z dalších rolí: spící a malátný Lojzův spolubydlící Eda Brabec (Vlastimil Brodský), historickou pragovku ke koupi do omrzení nabízející Pšenička (Josef Kemr), diskrétní regentův komorník (Jan Skopeček), z možnosti nebývalého výrobního odbytu natěšený ředitel ČKD (Jiří Němeček), překvapený úředníček na ministerstvu zahraničních věcí Pantůček (Zdeněk Řehoř), zaskočený vedoucí osobního oddělení ministerstva zahraničních věcí Novák (Ilja Prachař), tím logickým sporem pobavený náměstek ministra zahraničních věcí (Eduard Kohout), či rozkazy rozdávající tajný tamánský agent na pánských záchodcích (hlas Jiřího Šrámka). Král Králů je bláznivou taškařicí, která sebe sama baví navozeným paradoxem podstaty socialistické moci. Je to zábavné, ale také zbytečně omezené a buranské. (03.10.2009)

„Já chápu. Tady… Socialismus. Popravy... Nepopulární, co? Tady lidi raději do kina. Ale u nás není kino. Co dělat? A lid chce zábava.“ Zajímavý film kombinující odvážnou satiru, rýpající do státního aparátu (rozdíly mezi republikou a monarchií, narážky na tajné služby, popravy a sledování lidí, byrokratické kolečko, které Králů absolvuje na ministerstvu zahraničí), s řadou nedorozumnění, záměn a omylů, který především díky nejlepším komediálním hercům té doby dovede pobavit i dnes. Obzvlášť půvabná je postava Vlastimila Brodského, stoprocentně flegmatického žvýkala buřtů. A ten závěr s křeslem ("Na co je to, na trvalou?" - "Ano, to je natrvalo.") a babičkou ("Čert tě vem, blázne!")... Vydařené. (03.12.2011)

Tamánský král má za úkol řádně vládnout své zemi. Vždy tak svědomitě činil, ale tentokrát poprvné byla tato funkce svěřena cizinci a to až z exoticky socialistického Československa. Nový král, montér Lojza Král, by byl po menším naléhání ochoten pokračovat v tradici a chránit své království před buržoazními choutkami na ropu, ale nejprve musí zvládnout daleko těžší bitvu - s neporazitelným úředním šimlem, jemuž funkci král nevykazuje žádná ze statistických kolonek. (19.12.2008)