The World Belongs to Us
The World Is Ours
Režie:
Martin FričKamera:
Otto HellerHudba:
Jaroslav JežekHrají:
Jiří Voskovec, Jan Werich, Vladimír Šmeral, Adina Mandlová, Bohuš Záhorský, Jaroslav Průcha, Miroslav Svoboda, Ladislav Herbert Struna, Zdeněk Štěpánek (více)Obsahy(1)
Proti všem podvodníkům, kariéristům a darebákům brojí ve svém čtvrtém a posledním filmu Voskovec s Werichem. Film je, až na nepatrné změny, adaptací jejich divadelní hry Rub a líc a natočil ji v roce 1937 Martin Frič. Voskovec a Werich tu hrají dva konkurenční kameloty, kteří ve svém soupeření pokračují i jako malíři propagačních nápisů, na které ovšem málem doplatili a tak se raději spojili. Jejich prostřednictvím můžete sledovat boj ctižádostivého podvodníka Dexlera proti dělníkům vedeným Dexlerovým bývalým spolupracovníkem Formanem, půvabnou rozhlasovou hlasatelkou Markétkou a poctivým ředitelem továrny Hartem. Hrdinové v podání Voskovce a Wericha jsou jakýmsi hybným mechanismem střetnutí dobra a zla.V roce 1936 se politické nebe zatahovalo stále temnějšími mraky. Hrozba nacismu byla neodvratná.
Tehdy Jiří Voskovec a Jan Werich uvedli na jevišti Osvobozeného divadla premiéru hry Rub a líc. Hudebním leitmotivem hry byl optimistický pochod Jaroslava Ježka Svět patří nám, který dal i název pozdějšímu filmu Martina Friče. Aktuální námět totiž přímo volal po zfilmování. Filmová specifika si vyžádala zhuštění děje, zasáhla však i cenzura Filmového poradního sboru. Ta si vyžádala změnit jména postav, připomínajících jména nacistických pohlavárů. Nařídila i změnu příliš průhledného úboru fašistů.
V kinech se Fričův film objevil pouhého půl roku po divadelní premiéře. V roce 1939 nechali nacisté spálit všechny negativy a kopie filmů V + W, jejich duch a písničky však i přesto posilovaly český národ v nejtragičtějším období jeho historie. V roce 1947 byl film znovu uveden do kin v okleštěné podobě. I když dochovaná kopie nepodává úplný obraz o původních záměrech tvůrců, na mistrovských výstupech V+W to nic nezměnilo a dodnes těší diváky pamětnických filmů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (92)
V+W ve zralé formě skládají v duchu vrcholného Ch.Chaplina nebo bratří Marxů (milý kloboukový odkaz na Kachní polévku) poctu klasické filmové grotesce a současně rozvíjejí na plátně svůj styl divadelní dramatiky (adaptace hry z r.1936) spolu s obsazením generace třicátníků Osvobozeného, vedle nichž září skvělý ředitel Jaroslava Průchy nebo epizodní postava Adiny Mandlové. Fričovo dozrávající režisérské mistrovství a scénografie čerpající z meziválečné avantgardy přispívají k cennému vkladu filmu do dějin české kinematografie. I přes neúplný obraz o původní podobě filmu se mi zdá, že skvělá Ježkova hudba je občas užita mírně nadbytečně. Atmosféru tu místo ♫ vynechaných divadelních písní se sociální tématikou nebo skvělé protinacistické Prabába mé prabáby odlehčuje známá Stonožka nebo Stoprocentní muži. Výrazná angažovanost (v případě Osvobozeného divadla 30.let tradičně sociální, protinacistická i obecně protiautoritářská) bude vyžitím pro vzrušené politicky tendenční nebo nepoučené vykladače a komentátory. ()
To, jak pánové blbnou s handgranátem je skutečně nezapomenutelné ale takových scén je v tomhle protiválečném filmu více. Líbí se mi, jak to celé pojali s lehkostí, protože to vyzývání k pacifismu tu není nějaké zásadně drsné, nenutí vás, ale je to celé lidské, no a samozřejmě je to i nesmírně zábavné. Humor s poselstvím, který snadno překonal dlouhé roky. ()
...a to třetí hvězdu dávám jen za to, že je to mnohem lepší forma pro posílení národní hrdosti a semknutí k boji proti nacismu, než patetické legionářské příběhy, které strašně rychle zestárly. Jinak se mi to ale nelíbilo a nebudu nadhodnocovat jen proto, že Voskovec a Werich a že bych jinak byl asi vůl, kdybych je nedocenil. Tady se mi to ale nepovedlo. Dobrý scénář, chytré a trefné hudební texty a pár zajímavých nápadů opravdu není dost kladů na vykompenzování unylé filmařiny a většinou trapného humoru, vypadajícího jak průměrná klauniáda. A doby, kdy by mě tohle bavilo, už jsou dávno pryč. Takže jsem se hlavně nudil a někde ke konci netrpělivě koukal na časomíru. Dokážu to pochopit, včetně té satiry, ale nedokážu ji docenit. Slabé 3* ()
Měl jsem ten film v dětství velmi rád a vždycky jsem se nařáchal, když se klauni V+W honili v tovární hale vybavené všemi možnými i nemožnými stroji či v klasické scénce "Krupp Essen - jezte kroupy". Tohle nestárne, stejně jako politické poselství tohoto filmu, protože ukazuje ve vší nahotě praktiky velkokapitálu. Takže to zas až tak velká komedie nebyla, spíš břitká satira (nejen) na tehdejší společnost. Avšak po letech se mi zdají právě mafiánské scény tohoto filmu poněkud vyčpelé, proto dávám pouze čtyři hvězdičky. ()
Galerie (1)
Zajímavosti (20)
- Film sa realizoval a financoval vďaka tomu, že V+W vyhrali súdny spor o scenár k filmu Golem (1936). (Raccoon.city)
- Legendární scéna s granátem s nápisem „Krupp essen“, jak si to oba protagonisté přeložili po svém „jezte kroupy“, je skutečná prominentní 400 let stará dynastie německých průmyslníků z Essenu. Firma fungující dodnes je nechvalně známá aktivním zapojením do druhé světové války. (sator)
- Jindřich Plachta odmietol hrať riaditeľa Hartla. (Raccoon.city)
Legendy Jan Werich a Jiří Voskovec spolu v rámci filmu počtvrté a naposledy v režii Martina Friče. Už tohle samo o sobě stačí k snadnému lákání na to film shlédnout a vidět film, který jsme už klidně vidět nemuseli, protože se během 2. světové války pokusili nacisté zničit veškeré kopie a jeho poslední kopie se jen jako zázrakem našla na smetišti. Klidně se tak mohlo stát, že jsme opravdu tuto spolupráci dvou hereckých legend a dost možná nejznámějšího režiséra své doby nemuseli my jako diváci žijící po 40. letech 20. století nikdy v životě vidět. A i když by se v takovém případě těžko hádalo či věštilo zda by to byla škoda nebo ne, kdyby se přece jen našel člověk ezoterického talentu a do jisté míry by zkoumal právě tuto otázku v paralelní realitě kde by se nedochovala byť jen jediná kopie Svět patří nám, určitě by se naskytla příležitost ano. Jednoduše proto, že Svět patří nám je film okouzlující, svým humorem zábavný a ve své době přesahový. Hvězdy Osvobozeného divadla Voskovec a Werich k tomuto filmu sepsali scénář dle své divadelní hry Rub a líc a k režii si vybrali Martina Friča se kterým už spolupracovali na filmu Hej-rup! a práce se jim proto zřejmě osvědčila. Ve Světě patří nám se dají nalézt úkazy Fričova stylu režie, které známe už třeba z filmů jako Cesta do hlubin študákovy duše nebo Kristián a žánr komedie mu svědčí. Ze všech těch komedií je ale Svět patří nám rozhodně nejvážnější a i když se označuje za komedii a má v sobě spousty povedených komediálních vtipů a gagů, film je to pojetím vážný a především hodně snadno může způsobit depku. Tenhle film totiž dopředu vyvěštil události budoucí, které se pravděpodobně obyvatelům Československa nezdáli ani v těch nejhorších snech. Tehdy sice film čerpal především z faktu, že se v Německu kupil fašizmus, to co se ale stalo potom prostě opravdu snad nikdo čekat nemohl. A už jenom kvůli tomu jen tento film výrazný a především ukazuje, že sice měli Voskovec a Werich pod čepicí co se týče humoru, rozhodně to ale neznamenali, že by byli nějak výrazně jednoduší v jiných ohledech. Ve Světě patří nám bojují dělníci s demokracií a zábavné to rozhodně není. Skvěle to ale ukazuje tehdejší propagandisty, kteří vlastnili média a nijak moc se neliší od některých osob ze současnosti. V tomhle ohledu si může každý divák najít něco sám a zasadit si sem koho uzná on sám. Pořád ale dokáží Voskovec a Werich nesmírně bavit a předvádějí humor, který by jim mohl dnes kdekdo závidět. Tahle dvojice tu předvádí vtipný hon na obědového holuba nebo neskutečně zábavně odstraňují mříže z krku. Jsou to prostě situační gagy, které fungují i přes své staří, které brzy dosáhne 85 let. A to je prostě skvělé a není to záruka všech gagů. To teprve pravé gagy totiž dokáží přebít zub času a být parádní neustále. Z volání na pomoc demokracii opravdu mrazí. Gagy Wericha a Voskovce baví. Kamera Otty Hellera, který stojí za nejslavnějšími filmy Vlasty Buriana jako Anton Špelec, ostrostřelec nebo Ducháček to zařídí stojí za to. Pobaví to i dnes skvěle a zároveň ten film vzbuzuje chuť zamyslet se nejen nad událostmi minulosti ale i nad těmi co se právě odehrávají. A následně jen doufat v co nejsvětlejší budoucnost. Nádherně to potom shrnuje závěrečná citace: "Svět patří nám pro všechny dosti místa, jen zato vzít a plivnout do dlaní´´.... () (méně) (více)