Vášeň mezi řádky

Už dlouho jsem neviděl film, který skončil tak rozporuplným hodnocením diváků, emoce pokryly celou škálu od nadšení po zlost. Sám jsem spíše v prvním klubu - už dlouho jsem neviděl tak klasicky krásnou, komorní kameru, kostýmy i scénografii, které dohromady tvoří takřka dokonalou atmosféru raně viktoriánské Anglie. Hercům lze taky sotva něco vytknout - kromě vynikajícího Fiennese, Jonesové a Scott-Thomasové musím vypíchnout Joannu Scanianovou v dojemné roli Dickensovy manželky, která pokorně snáší veřejné ponížení. Film mě ale celkově nedostal tak, jak by měl - a bude to zřejmě vina scénáře, který nějakým zázrakem udělal z úrodné látky vleklou, unylou podívanou. Ve filmu je hned několik silných okamžiků a organicky se vyvíjejících vztahů, které se bohužel často utopí v nejasném a neohrabaně konstruovaném ději. Fiennes každopádně ukázal, že režírovat umí - pokud jednou natočí stejně řemeslně povedený film s lepším scénářem, budu kvičet radostí jako Oliver Twist nad miskou čočkové polévky. (07.09.2015)

Vyprávění se - oproti očekávání - zaměřuje spíš NA NI ... na mladičkou, půvabnou, zasněnou dívku, zahleděnou do uznávaného, energického, charismatického (?) romanopisce, jemuž manželský život zevšedněl. Snad se opravdu zamiloval ... snad hledal inspiraci, ale - buď jak buď - ona se ocitla v nezáviděníhodné situaci: Plachá a nesmělá, schopá jen chabé obrany před svým citem, vlastní matkou neomaleně postrkovaná do jeho náruče. A co on, který ve svých dílech pevně a neochvějně stával na straně těch nejslabších - těch nejbědnějších z bědných ? Dalo by se říct, že se zpronevěřil všem svým imaginárním hrdinům, které stvořil a jejichž osudy tak procítěně a květnatě popisoval, když v první řadě hleděl na sebe, nikoli na ni. Těžko říct, nakolik věřně filmaři zachytili jejich nerovný vztah, ale v každém případě se jedná o nadmíru křehké vyprávění, které se snaží být nestranné - krom toho k tématu přistupuje s empatií i respektem. (26.03.2019)

Pokud bych tento film mohl přirovnat k hospodě, tak to bylo jako U Suchánků. Je až k neuvěření, že pořád existují takhle sterilní filmy, jež postrádají myšlenku, děj, hýždě či humor! Jedině ženy mohou ocenit ten pseudo vztah spočívající v básních či sladkých žvástech, jež pronáší starý perverzní čuňák vůči křehké osmnáctce, jež je "naivní jako Sansa". Každopádně se musím pochlubit, že jsem vydržel celých osmdesát minut, což je vzhledem k mému odporu vůči podobné viktoriánské tvorbě věru úspěch! odpad! Celosvětový výdělek k 5. 7. 2014: $1,234,254, což je 0,09 násobek budgetu (05.07.2014)

Naprosto sterilně natočený film, který ve mně nevyvolal skoro žádné pocity. Ralph Fiennes mě jako režisér hodně zklamal, protože nedokázal filmu vtisknout žádnou tvář a zazdil i slibné hereckém obsazení, kdy kromě sebe měl k dispozici ještě krásnou Felicity Jones a zkušenou i úspěšnou Kristin Scott Thomas. Zasadit do tehdejší doby se snímek podařilo, a to včetně kostýmů, atmosféry nebo vyjadřování postav, ani stopa po klišé – fajn, ale chtělo to pojmout živěji, aby to nebyla taková nuda. (16.08.2014)

Komorní pomalý film se všemi klady i zápory které k tomu patří. Potěší příjemná civilní kamera Roba Hardyho. Fiennes pomalu vyplňuje mezery mezi řádky, skvěle pracuje s návodnou hudbou i tichem a míří k nevyhnutelnému konci. Sonda do milostného života Charlese Dickense, která neurazí ani nijak zvlášť nenadchne. Žádnou vášeň ale nečekejte, film je až na pár výjimek stejně konzervativní jako ta doba a nenabízí příliš vyhraněných konfliktů. Možná i ke vlastní škodě. (24.03.2014)