Volný pád

Šablonovité, i když se obávám, že v policejních kruzích pořád aktuální. Chvílemi je z toho cítit Zkrocená hora, chvílemi zase scenáristická beznaděj (tolikrát jsem "je mi to líto" během jednoho filmu fakt ještě neslyšel). Průměr, který sice dobře pracuje se stereotypy, ale sám do jednoho velkého sklouzává. (21.08.2016)

Naprosto průměrný šablonovitý předvídatelný gay film, který není ani nijak zvlášť umělecky natočený nebo něčím výjimečný, aby obhájil scenáristickou neinvenčnost. Tradiční příběh "zakázané lásky" a milostného trojúhelníku, navíc okořeněné s šikanou gayů + u gay filmů již tradiční hořký konec (který navíc vytušíte nejpozději v půlce filmu). Nechápu, jak může někdo srovnávat takto naprosto průměrný film s geniální emotivní Zkrocenou horou. Jediný důvod, proč jsem tento film zhlédl a vlastně i dokoukal je skvělý Max Riemelt, kterého jsem objevil v Sense8 a který tento film celý táhne. Naopak Hanno Koffler mi byl vrcholně nesympatický (za což teda asi může i jeho samotná postava ve filmu, většího blbečka už z něj scénáristé udělat nemohli). A kdybych měl doma takovou podivnou ženskou jako je Katharina Schüttler, taky bych začal joggovat :). Prostě stručně: Film je naprostý průměr, který neurazí ani nenadchne. (19.01.2016)

Konečně nějaký snímek, kterému se dalo věřit a nesnažil se z člověka vymačkat slzy kýčovitým sladkým příběhem o dvou hošíčcích, co se potkají, zamilují a jsou spolu do smrti. V realitě není načasování vždycky nejlepší. Například můžete mít pochybnosti o své sexuální orientaci kolem třicítky, když vaše přítelkyně čeká vaše dítě. Shit happens. Má člověk to určité nutkání hluboko uvnitř sebe následovat nebo zůstat při zemi, rozhodovat se správně, zodpovědně, morálně? Ale dá se pak být šťastný nebo je to jen život pro druhé? Ale pokud nám na druhých záleží a nechceme jim ubližovat, jednáme tak altruisticky nebo sobecky, protože skrze ubližováním jim bychom ublížili i sami sobě aneb když nám to vadí, tak to vlastně děláme pro sebe? Jsou situace, kdy člověk jakýmkoliv rozhodnutím přijde o věci, na kterých mu záleží. Psychologická dilemata bez správného jednoduchého řešení. Na obou koncích nesnesitelné ztráty. Těžko posoudit, která je menší. Riskovat či sázet na jistotu, toť otázka. Stejně se reálně nemůžeme rozhodnout zcela svobodně, neboť jsme determinováni sami sebou a tak jsme předurčeni udělat jednu jedinou možnou věc, ať je jakkoliv špatná. Konečně někdo rýpnul trochu pod povrch. Hell yeah! (08.01.2014)

"Za každou chvíli s tebou..." Nepřipraven. Láva citů zasutých tam někde v přihrádce lidské intimity. Vřava emocí, které vyvěrají z mlčenlivých hlasů sebe sama. Svou káru nitra obdarovaného citem novým, potlačovaným, si v sobě táhne dál a dál. Útěky nepozorovatelné, útěky z nalinkovaného řádu žití, z odpovědnosti vztahové morálky. Srdce roztaje, zaplesá, neubrání se tomu pocitu vychýlení z reality. Příležitost pro políbení chvějivé, být spolu v touze přesladké, vzplanutí "májové" za humny vrásek z lásek. Staronová láska chátrá. Cizoložství nepřijatelné. Klesali spolu volným pádem, stavem beztíže citů nečekaných, opětovaných. Páni kluci a jejich mužská romantika ve svobodných pelíšcích svěžího víru navzdory společenské košér suverenitě. Život není peříčko. Osvobozující východisko dilematu "dobra" v nedohlednu. Vrať čas lásce za závěsy, která přichází na pozvání tohoto jedinečného okamžiku. Slib lásce city blaha, touhu růží bez trnů. (13.09.2014)

Rozhodně jeden z těch lepších filmů s gay tématikou. Jak již napovídá název, je to tak trošku o tom, jeden den mít všechno a druhý, skoro nic. Zdánlivě štastné, mladé manželství, které dostane těžký direkt, ze strany, jakou by asi neočekával nikdo. Výborná kamera, velmi příjemné, herecké výkony a také dost povedený, typicky (ne)americký konec. Pro mě vydařenené, filmové drama, se vším všudy. (05.10.2014)