Vinyl
Epizody(10)
-
Pilot (E01)
-
Ještě jednou včerejšek (E02)
-
Šeptaná tajemství (E03)
-
Raketa (E04)
-
He in Racist Fire (E05)
-
Cyclone (E06)
-
Král a já (E07)
-
E. A. B. (E08)
-
Královna rock'n'rollu (E09)
-
Alibi (E10)
Obsahy(2)
Nový seriál od Martina Scorseseho, Micka Jaggera a Terence Wintera je zasazený do New Yorku sedmdesátých let minulého století. Velkolepou jízdu napříč hudební branží, jež byla v době nástupu punku, diska a hip-hopu prosáklá drogami a sexem, sledujeme očima šéfa hudebního vydavatelství Richieho Finestry (Bobby Cannavale). Ten se ze všech sil snaží zachránit svou nahrávací společnost i vlastní duši, aniž by musel jít přes mrtvoly. (HBO Europe)
(více)Videa (11)
Recenze (98)
Když jsem narazil na seriál ze světa rock'n'rollu o přestřeleným řediteli krachující nahrávací společnosti, který se snaží zachránit svou kariéru, zatím co se mu hroutí manželství, tak jsem byl přirozeně zaujat - kord když se na tvorbě podílel Scorsese a Jagger. Výsledek bohužel příliš nezarezonoval, protože to nemá dost dobrý scénář. Z toho pramení, že z celé řady postav si divák snad vyloženě neoblíbí žádnou, protože všichni jsou sobci, z čehož pramení většina konfliktů. Postavy nejsou dost zajímavé, protože jim chybí hloubka a nějaký výraznější příběhový oblouk. Bohužel nejsou ani dost zábavné, abych jimi byl baven. Není toho moc, ale občas něco vypadne z protagonisty ("Máš něco?" "Co? Hroutí se nám společnost a ty se chceš sjet?!" "Sjetej jsem byl furt a společnost se mi začala hroutit, až když jsem s tím přestal.") Převažují však momenty, kdy Ritchie něco posere, či se zachová jak sketa. I proto si myslím, že k němu divák bude obtížněji nacházet cestu. Původně jsem si to představoval takto: Zkoksovanej protagonista diváka provede tímhle šíleným světem, mnohdy se mu něco podaří, ač ani on sám neví, jak a na konci dojde svého cíle, ač za sebou nechá spoušť stejného rozměru. Později mě tato představa opustila a začal jsem o tom smýšlet takto: "Okolnosti budou na protagonistu vyvíjet stále větší tlak, když Ritchie setne jednu hlavu, tak narostou další dvě, čímž se bude budovat napětí a divák bude svědkem toho, jak nízko může člověk klesnout, než ho to úplně zlomí." Bohužel tvůrci scénáře nebyli schopni pracovat s gradací a výsledek je však mnohem rozplizlejší: Občas se něco podaří, ale většinou je všechno posraný a divák jen sleduje, jestli se z toho nakonec nějak vylížou. Štve mě, že to má 10 hodin, ale ve výsledku to o ničem pořádným není a hromada odkazů a soundtrack to nezachrání. Když není dobrej scénář, výsledek taky dobrej nebude. Všechno stojí na obsahu. Když ten dostatečně nefunguje, výsledek nemůže být dost uspokojivej. Kéž by to bylo přestřelenější, zábavnější, napínavější, zajímavější, bohatší co se týče příběhů postav i jejich osobnosti a celej příběh měl znamenitelší výraz, pevnější základy, jistější tah na branku a závěr, který bude trefou do černého. Obecně tu popisuji ideální podobu tohoto materiálu, jíž nebylo ani zdaleka dostáno. Tohle pouze ušlo a to je málo. ()
Pod velmi povedeným dobovým pozlátkem je bohužel jen tisíckrát ohraný příběh, který svou předvídatelností až uráží. Licence na pořádný soundtrack by stály majlant, takže Vinyl předvádí jen takový nemastný sound-alike mišmaš s občasným hitem. Koza tedy zůstala celá, ale vlk je přeci jen dost hladový. Herecky je to na vysoké úrovni a díky atraktivnímu tématu se i ona okoukanost scénáře dá prominout. Ušmudlaných 75% ()
Po TŘECH EPIZODÁCH zatím obrovská spokojenost, i když největší potíže jsem měl kupodivu právě se Scorseseho úvodním filmem. Na konci druhé části už jsem tomu ale naplno propadnul, podobný drama z hudební branže říznutý kriminálkou totiž nemá v bedně obdoby (doufám, že nikdo neříkal Empire!). Prostě si to jen chce zvyknout na pomalejší tempo vyprávění a orientovat se v postavách a produkční hantýrce. ()
"Každá generace je plná ztracenejch mladejch lidí, kteří potřebujou slyšet, že nejsou sami. A oni to slyšej. Slyšej to v deskách, který vyrábíme. Pro ty je Alibi. Pro tyhle mladý. Potřebujou hlas. A tím je Alibi!" Neznám asi jinej seriál, kterej by byl s Vinylem srovnatelnej (už třeba jenom tim, že na něm spolupracujou takový osobnosti jako Jagger se Scorsesem). Je to specifický - dokážu si představit, že zákulisní život hudebního labelu sedumdesátejch let někoho lákat nemusí, já jsem z toho ale byl nadšenej. Nepodbízivost divácký většině (viditelná už na tom žánru/scénáři) je znát i na svébytnym tempu vyprávění - seriál nikam nespěchá, ani nehledá efektní a dramatický zápletky za každou cenu. Děj je navíc prokládanej fascinujícíma hudebníma vstupama, který jsou naprosto dechberoucí - samozřejmě hraný a zpívaný přímo hercema a zasazený do aktuální scény, což z nich dělá jeden z nejúžasnějších a nejsugestivnějších prvků seriálu. A ani tyhle hudební obrazy nejsou nijak kompromisně krácený - všechno zní právě tak dlouho, jak je z hlediska znějící hudby potřeba. Nevídaný, nádherný, prostě čistá slast; pro někoho jinýho ale zase může jít jen o další rozvláčnost ve stylu vyprávění. Bobby Cannavale ale věčně nadopovanýho, v neustálym stresu žijícího manažera a vedoucího značky hraje skvěle - i to jeho balancování na hraně propasti (a často i za ní). Na hraně rozpadu vztahu a rodiny, rozpadu přátelství, ale i na hraně zhroucení labelu a nakonec skoro i samotnýho života - všechno tohle manévrování krůček nad propastí, všechen tenhle zoufalej boj o přežití je v neustálym a živelnym propojení s hudbou mluvící o tomtéž; s hudbou provokující, hledající a tápající, bořící hranice, nabourávající starý a zažitý a přinášející živý a nový. Ritchie/Cannavale tim všim proplouvá tak nějak najednou, pro něj to je ten samej niternej konflikt, se kterym se vypořádává na několika rovinách zároveň. Ta detektivní/gangsterská rovina je skvělá, obrovsky silný je i jeho rodinný pachtění - a třeba ten díl (Cyclone), ve kterym projíždí v několikadnennim deliriu s kámošem Ernstem všechny možný okolní podniky, ten je úplně mrazivej. Úžasnej je i mladej Jagger s jeho krásnou femme fatale Juno Temple (i s celejma Nasty Bits), úžasná dějová linka je i ta končící přerodem značky (zase zaniknutim toho starýho a znovuzrozením v něco novýho) a zároveň rozchodem se spoluzakladatelem labelu Zakem, kterej držet krok s turbulentnim vývojem nezvádl... Všichni herci hrajou skvěle, jsou skvěle vybraný, naprosto stoprocentně fungujou jak hudební čísla, tak ty "filmový", uvěřitelnost a autenticita jsou pro mě na naprosto nejvyšší míře na všech úrovních. Za mě ten seriál nemůže bejt lepší - pro mě to je jednoznačně 5* záležitost a strašně mě mrzí že druhý série se už nedočkáme. Vzhledem ale k tomu, jaký seriály si dnešní publikum asi žádá, a jaký čísla studia očekávaj od sledovanosti a příjmů, vzhledem k tomu to asi chápu - nakonec je to vlastně jenom čistej byznys. Teda vlastně je a zároveň neni, žejo - ostatně stejně jako u Ritchieho Alibi Records. () (méně) (více)
Veruže seriál nemal na ružiach ustlané ani pilotom aký si režijne postrážil sám maestro. Ten o dĺžke normálneho celovečerného filmu občas nudil, občas pôsobil zmätočne v postavách a zaujal len pedantným zobrazením sedemdesiatych rokov. S ďalšími epizódami sa to krok za krôčikom zlepšovalo a mňa čoraz viac začali zaujímať ich príbehy, aké sa pekne prepletali a v jednom momente dokonca vytvorili jednotné klbko. Nie všetky rozhodnutia boli ale šťastné, nepredvídateľné a pútavé (zvlášť šestka), no dokázal ich vyvážiť nastolený smer akým sa dej uberal. Ja tak fandil úspechu Nasty Beats, od ktorého záviselo prežitie hudobného vydavateľstva, od ktorého záviselo prežitie jeho zamestnancov. Tí sa potýkali s klasickými, nielen dobovými neduhmi spoločnosti. Najzaujímavejšia bola nespútaná hlavná postava, (anti) hrdina čo dokázal klesnúť na úplné dno, aby začal vnímať svetielko nádeje, ktoré následne vedel poslať do úplného hajzlu. Padli vhod aj jednorazové ozdoby ako John Lennon, Andy Warhol, David Bowie, Alice Cooper či obtĺstly Elvis, ktorí tomu dodali na príťažlivosti, rezká hudba, tá na divokosti a závislosti všetkého možného (peniaze, drogy, úspech) na dramatickosti. Po zjazdení prvej a zrejme aj poslednej série tak u mňa vládne spokojnosť. ()
Galerie (85)
Zajímavosti (5)
- V hlavách Jaggera a Scorseseho se tento nápad zrodil už v roce 2006, kdy Jagger požádal slavného režiséra - autora dokumentů o rockové kapele The Band a o Bobu Dylanovi - aby režíroval snímek Shine & Light z roku 2008, který dokumentuje dva koncerty skupiny The Rolling Stones. Podle magazínu Deadline Jagger během tohoto natáčení navrhl, že by mohli "vytvořit film jako je Casino, zasazený do světa hudebního byznysu." (Zdroj: HBO Europe)
- V 2. epizóde 1. série sleduje Richie (Bobby Cannavale) v kine premietanie filmu Drak prichádza (1973). (Irktus)
- Richie Finestra (Bobby Cannavale) nosí hodinky Rolex Datejust ve verzi bicolor. (Liqid)
Související novinky
Martin Scorsese nezpomaluje
Čerstvě po premiéře epické gangsterky Irčan na Netflixu přichází zpráva, že Martin Scorsese už si vyhlídl další projekt. Kromě krimi Killers of the Flower Moon s DiCapriem a De Nirem teď totiž ještě… (více)
Reklama