Nikdo nesmí chybět

Jednoduchý, jemný a citlivý příběh ze zapadlé čínské vesničky přibližuje tvrdost tamního života, zároveň však hovoří o naději - i když pro někoho možná kýčovitě..."Nikdo nesmí chybět" staví na autentičnosti prostředí a postav, a tak není žádný problém přenést se o tisíce kilometrů východním směrem. Do míst, odkud se dostanete jen díky talentu nebo tvrdé práci ve velkoměstě...ostatně střet vesnického a velkoměstského života umožňuje poukázat na absurditu stavu, kdy jen cena jízdenky na autobus vymezuje rozdíl mezi chudobou a materiálním zajištěním. Osobně se přiznám, že ač film Zhanga Yimoua neoplývá závratným tempem a ve své podstatě je prostinký, silně na mě zapůsobil. Zhang nechává příběh volně plynout a diváka postupně aklimatizuje - jen proto, aby ho vzápětí emocionálně rozložil...Radím vám, zavítejte s ním do končin, kde Coca-Cola chutná lidem úplně jinak než nám. (19.12.2006)

i když se to celé může jevit jako naivní a politicky podbízivá prostomyslnost, a že jsem se setkal s lidmi toho názoru, já oceňuji skutečnost, že celá struktura filmu je proložena ještě další, v této struktuře vybudované spleti významů, které relativizují a nelichotivě reflektují zdánlivě prosazované ideologické významy z prvního plánu. jde o subtilní pletivo, ale neopomenutelné, které je někdy kontrastem, jindy funguje jako smutný důsledek. zápal, přesvědčení, odhodlání a vytrvalost má mnoho podob. na první pohled nevinné poznámky chytře poukazují na úpadek morální, který jde neodmyslitelně ruku v ruce s reformou celospolečenského smýšlení, ale málokdo si troufne na ten fakt poukázat. i tolik kritizovaný závěr - nebojte, nic zásadního na rozdíl od obsahu zde neprozradím - je velmi silně ironizován skutečností, že jednání dobrodinců je motivováno ziskem, popularitou a dalšími, ovšem očividně osobními zájmy, které jsou spjaty s ekonomickým faktorem, což relativizuje i druhou stranu ideologické polarity. ve výsledku bych proto radil sic neignorovat mistrovství, se kterým Yimou Zhang natočil i tento film, ale hlavně sledovat tu skvostnou architekturu významů jako docela prostý příběh a v něm vnímat přede vším ostatním vztah člověka k člověku. (03.04.2009)

Svět filmu je stále plný překvapení. Podle jména režiséra by člověk čekal nějakou opulentní kostýmní hostinu a přijde velmi subtilní až dokumentaristicky pojatý příběh mladé dívky, která kdesi na čínském venkově supluje ve zdejší škole za pana učitele a slíbí mu, že na děti dá pozor a třídní účast se jí nerozpadne pod rukama. Nicméně jeden z žáků, z chudé rodiny, odjede do města, vydělat peníze na zaplacení rodinných dluhů. Mladá suplentka se rozhodne, že chlapce přivede zpátky a vydá se do města ho hledat. Když pominu trochu bizarní zápletku, celý příběh působí autenticky, až na závěrečných 15 minut, kdy příběh přechází do skoro pohádkových rozměrů a sděluje, že i zcela neznámé venovance může ochotně pomoci postavením veliké zvíře ze státní televize. Ale co, i zázraky se občas dějí :o) Čím film určitě zaujme, jsou příjemně civilní výkony neherců a čínské reálie, především zajímavá kopcovitá krajina střední Číny. (01.08.2004)

Civilnou poetikou zobrazené trápenia i radosti 13 ročnej učiteľky s hromadou detí na čínskom vidieku v polorozpadnutej škole. Dojímavé zábery snahy o získanie prostriedkov na cestu do mesta za ujdeným žiakom (najmä nadšená matematika pri vypočítavaní ceny tehál a scény práce v tehelni). Konfrontácia života na dedine so životom veľkomesta. Dej v závere filmu zrazu naruší komunistická agitka. Zrejme nie je náhoda, že každý film v Číne podlieha dvostňupňovému schvaľovaniu štátnou komisiou, pričom jedným z určujúcich sú ideologické kritériá. (16.12.2004)

Po dlouhých scénách z vesnické školy děj nabere poměrně nečekaný směr i tempo, a z úsměvné téměř komedie je rázem sociální drama jako noha. Poslední čtvrtina filmu už ovšem nepokrytě a úlevně směřuje ke šťastnému sluníčkovému happyendu, a západní festivalový divák si tudíž může oddechnout. Mne ovšem spíš zaráželo, že v tzv. socialistické zemi, tedy zemi, ve které by mělo vše směřovat ku blahu lidu, je tak malý zájem o člověka. Bezprizorní pracující děti potulující se po městských ulicích, žebrající jídlo a přespávající na chodníku, tak takovéhle výjevy si má divák tendenci spojovat spíš se slumy rozvojových a hlavně tzv. nesocialistických zemí. Ale nebudu lhát, že za ten happyend nejsem rád, když vím, že realita bývá obvykle mnohem neradostnější a bezútěšnější. A děti předvedly krásné herecké výkony. (23.04.2023)