Co žere Gilberta Grapea

Film, ktorého príbeh vytvárajú všedné-nevšedné osudy obyvateľov jedného bohom zabudnutého mestečka. Život tam ľudia nemajú ľahký a to platí o to viac, ak máte doma matku ktorá váži 200 kg a retardovaného brata, ktorý vám celý boží deň visí na krku. To je príbeh Gilberta Grapea, pohľadného mladíka, ktorému jeho zabitý život už pekne lezie na nervy. Horkosladká historka o tom, že život nieje med, ale aj o tom, že práve stratiplná cesta ukáže človeku, kde sa skrýva skutočné šťastie. (9/10) (27.12.2008)

Překrásný film, který je tak bravurně natočen, že byla jen radost se na něj dívat. Celou první hodinu to bylo naprosto bezchybné. O to víc mě zklamal poněkud patetický konec, který tak nějak podivně z celého snímku vybočoval. Nicméně režie i scénář zvládnuté perfektně, Leonardo DiCaprio mě neskutečně překvapil, Johnny Depp zase - ač je hlavním hrdinou - mi přišel tak nějak nevýraznej. Film se dotýká řady zajímavých témat, dost mě zaujal fakt, že se tam řešej hyper-obézní lidi, jenže zase tomu byl věnovanej celej konec, což mě poněkud nemile překvapilo. Ačkoliv asi každý si hned od prvních minut dovedl představit, jak se bude děj odehrávat a kam to vše směřuje, nakonec jako by mi ten konec někdo ukradl a místo něj tam dosadil jinej. (24.09.2009)

Tento film klame tělem. Na první pohled popisuje všední život obyčejných lidí na nezajímavém venkově. Ale režisér Hallström vměstnal do těchto zdánlivě nezajímavých kulis silný, úsměnvný a dojemný příběh. Režisér dokázal názorně vylíčit jaké peklo může být život na nezajímavém maloměstě s rodinou, která je spíš vězením, než oporou. Takové peklo, až se z toho může člověk chtít oběsit, jako třeba Gilbertův otec. Depp zde předvádí standartní herecký výkon, ale názorně ukazuje, že se velkým hercem stal zejména díky čichu na skvělé filmy. Di Caprio zde září a hlavně díky němu je film tak silný, že jej nedokáže stáhnout dolů ani šaptná hudební kulisa. (23.09.2009)

Film o mladém, dlouhovlasém (a krásném:-D) Deppovi, který se jen tak tak protlouká svým nelehkým životem, protože se musí starat o 200 kilovou matku, pubertální sestru a postiženého bratra (skvělý DiCaprio!!!). K tomu všemu ho neustále uhání postarší dáma, které dělá zajíčka. Dosavadní život však končí ve chvíli, kdy do města přijíždí milá, mladá dívka... "Co žere Gilberta Grapea" je zkrátka příjemné drama s opravdu dobrými herci, nicméně právě ony dramatické scény nepůdobí tak dramaticky, jak by mohly. A to je vážně škoda... 3 a půl hvězdy.:-( (26.05.2009)

Kdyby, kdyby, kdyby ... Kdybych viděla tento film jako první od Lasseho Hallströma ... kdybych ho viděla před deseti lety ... kdybych ho viděla dříve než Dívku s mušlí a Bílou vránu ... A dalo by se pokračovat. Jenže já ho viděla TEĎ. Lasse Hallström začal točit filmy pro děti. Měl svůj zvláštní rukopis ovlivněný švédskou kinematofragií. A byl dobrý. Postupem času začal točit v Americe, byl stále svůj a poměrně záhy se v jeho díle objevil dost výrazný prvek - potřeba a schopnost dojmout diváka velkým závěrečným gestem. A ještě o fous víc - přesně odhadl, co se líbí a co dojme amerického většinového diváka a přesně to mu naservíruje. Pro jeho kapsu skvělé, pro milovníky artových snímků věčná škoda. Co žere Gilberta Grapea je prvním snímkem v této pomyslné sérii. Když sednu v kině před plátno nebo doma před obrazovku, je to jako bych uzavřela s režisérem tajnou dohodu. Chci od něj, aby mě bavil, poučil, rozsmál, rozbrečel ... ale rozhodně po něm nechci, aby mě nechal chladnou. Také chci, aby mě překvapil. A Lasse se opravdu snaží, navnadí atmosféru, rozběhne příběh a pěkně si diváka nachystá. Já mu to zpočátku beru a jak mi tak pěkně podmanivě vypráví, začíná mi to v hlavně šrotovat, kam to asi povede a že to asi nedopadně tak úplně happy. A najednou jako bych vystoupila z děje, dívám se tak trochu z výšky, tak trochu ze zákulisí, mírně s odstupem ... a říkám si, Lasse, ty lišáku, že ty nám chceš diváky rozbrečet!? A taky že jo! A přesně tady v závěru to u mě neklapne. To jemné pouto mezi divákem a režisérem tu bylo pro mě přerušeno. Asi nejsem cílová skupina. Možná nejsem ten správný většinový divák, co se zrovna chtěl nechat dojmout. Nebo jsem už viděla hodně amerických filmů a slušnou řádku i od pana řežiséra. Zřejmě jsem silně proevropsky laděná a těm ryze amerických tématům jsem tak nějak nepřišla na chuť. Asi jako když člověk čeká lahůdku a dostane normálně najíst. Hlad nemá, ale nedá se říct, že by si pošmákl. Vlastně je to docela dobré, není to připápené, ani překořeněné, ale není to delikatesa. Tož tak nějak... (11.06.2018)