Kůzlátka otevřete...

Zajímavý nápad s kostlivcem ve skříni. Připadalo mi, že jediná osoba, která tu něco hraje, byla právě Olga Scheinpflugová. Zbytek osazenstva byl tak nějak příliš toporný. Ty omezené technické možnosti filmu hodně ubírají. To je škoda. Dala by se tu rozehrát krásná psycholgická hra. Scénář to umožňoval. Takhle je to takové plytké, i když je to lehce pozapomenutá perla z archivu ČT. (16.04.2018)

Nemohu se zbavit pocitu, že jsem viděl úplně jiný snímek, než o kterém se tady píše. Já viděl osobu s Dg. G30, která si vybájila podezření, že její choť, který od ní z pochopitelných důvodů ujel k rodině dcery, byl zavražděn. Ten si totiž sebou odvezl i vkladní knížky a bohužel, jelikož byl vzhledem k věku patrně diabetik (Nedali jste mu, chudákovi, ani najíst!), nešťastnou náhodou na procházce zkolaboval a při pádu se smrtelně zranil. Vydala se tedy bába po jeho stopách k mladým, kteří od ní utekli až do pohraničí(!) Po krátkém zahřívacím kolečku, kdy jim prohrabala všechny šuplíky a vyčetla co mohla, obvinila zetě z vraždy. Protože se ale vkladní knížky našly a místní policisté vyšetřování uzavřeli jako nešťastnou náhodu, musela uznat, že tudy asi cesta nepovede. Tak aspoň házela vidle, do čeho mohla. Jen díky stoicizmu svého zetě se sama nestala obětí násilného trestného činu, na čemž měl nemalý podíl i rodinný přítel, který se jí aktivně zastával a konejšil ji. Podle hesla: Čím čertu dobře... se zákonitě ocitl v hledáčku. Byl obviněn, že dědka zabil on, protože ho, jakožto příslušník Wehrmachtu (kam musel jako sudetský Čechoněmec chtě nechtě narukovat), za války udal a teď se bál, že bude prozrazen. Co na tom, že v té době dědek s babkou žili na opačném konci republiky (takovou dálku se mladí odstěhovali...). Marně ji všichni včetně kriminalisty přesvědčovali o nesmyslnosti počínání, bába ho poznala (pareolie) a fertig! Konec dobrý, všechno dobré. Bába je odvážena do ústavu, s vítězoslavným osměvem (a několika hezkými tiky), který značí, že ještě neřekla poslední slovo.  Popravdě řečeno, nepříliš jsem pochopil, jak to vlastně snénárista myslel a proč to vůbec někdo (a ještě tak mizerně) natočil (šestinu filmu tvoří fotografie stromu). Celé to připomíná ochotnické představení, notně doplantané. I když Prachař je standardně dobrý a Scheinpflugová to zahrála (pokud hrála) výborně. (04.01.2022)

Už v 19. storočí nemeckí zberatelia rozprávok bratia Grimmovci zozbierali a vydali knihu Kinder und Hausmärchen a už tu bola rozprávka Vlk a sedem kozliatok, ktorá je aj v dielach, českej zberateľky ľudovej slovesnosti spisovateľky, Boženy Nemcovej. A práve túto rozprávku sa snaží vyrozprávať hlavná hrdinka filmu svojej vnučke a ani na tretíkrát sa jej to nepodarí, tentokrát preto, lebo zabudla jej záver. Film je o nevybavených účtoch medzi jej manželom a bývalým vojakom Wehrmachtu a spolupracovníkom gestapa . Jej manžel cez vojnu prevádzal ľudí cez hranice, keď im tu hrozilo nebezpečie práve zo strany gestapa. Udal ho práve tento konfident a nasledoval koncentračný tábor. Po vojne navštívil svoju dcéru v pohraničí a práve tu narazí na neho. Náhle zomiera pádom na kameň, ale babička sa pusti do hľadania a vypátrania vraha. Zisťuje množstvo záhadných okolnosti ale dokázať vinu vrahovi je nad jej sily, vzdáva sa a odchádza späť domov na Moravu.. (19.08.2020)

Poprvé jsem tuto inscenaci viděl jako dítě a dodnes jsem si z ní zapamatoval jen nepříjemný pocit z postavy Ilji Prachaře. Což znamená, že jsem to napětí musel tenkrát asi hodně prožívat, protože jinak bych si na ni už vůbec nevzpomněl. A jako poměrně napínavá mi tahle už hodně technicky zastaralá hra přišla i teď. Určitě má stále své neobvyklé kouzlo, i když hraní Olgy Scheinpflugové mi tady šlo trochu na nervy, ale možná to mělo tím větší autenticitu. Proč by koneckonců hlavní postava nemohla být docela protivná a neurotická stará bába. Překvapil mě také svým způsobem otevřený konec, který bych v té době v televizi nečekal. Inu zázračná nová vlna československého filmu už byla v běhu, což se zřejmě promítlo i do některé televizní tvorby. (17.03.2021)

Pozoruhodné psychologické komorní drama, které se dotýká dramat spjatých s druhou světovou válkou. Olga Scheinpflugová hraje svou titulní úlohu brilantně a půdorys divadelního dramatu, který z toho také je možné cítit, to jen dokresluje. Ostatní herci tvoří pozadí; u inscenací té doby to ani jinak nebylo možné. I televize se vyvíjí. (22.08.2022)