Neposlušnost

Židia sú podľa všetkého ešte väčší kokoti ako kresťania. Za celý film som videla iba jedno povolanie - fotografku. Z čoho oni žijú? Ak považujú za prácu recitáciu nejakých bludov a spievanie, tak potom neviem. Môžu sa rovno prihlásiť do X Factor. Samozrejme kóšer. Ľudia sú schopní veriť aj tomu, že Zem je plochá doska, ale toto je už cez čiaru. A byť Rachal McAdams, tak by som si tú bradavicu na ksichte už sama odstrihla. (10.12.2023)

Ono to tam vlastně tak nějak zaznívá: celý den jen četl Tóru, komentáře k Tóře a poznámky k nim a pak o těch poznámkách debatoval. Do ortodoxní židovské komunity se po letech vrací fotografka Rachel Weisz, aby po smrti otce rabína vyřešila pozůstalost. Zatímco on byl nejvyšší autoritou komunity, ona platí za rebelku, která se dávno vydala do moderního světa bez svazujících pravidel. Tvůrci konzervativní postoje a pevnou víru nijak nehodnotí nebo nezesměšňují, hlavní třenice vkládají do vztahu navrátivší se ženy s bývalou láskou Rachel McAdams, jejíž role se ovšem za tu dobu výrazně změnila. Na zamyšlení zejména v otázce svobodné volby fajn, ale celkově nevýrazné a emočně mdlé. Nebýt obou výborných hereček, diváka by si tohle drama hledalo ještě obtížněji. (28.07.2018)

V žáru zakázané lesbické lásky. Když ortodoxní židovskou komunitu opustí na věčnost významný rabi, je třeba vyhnat pavouky z dámských klínů a uspořádat po letech pořádný vaginální šábes. Produkčně zainteresovaná Rachel Weisz si s kolegyní Rachel McAdams posteskla, že se jim tak nějak poslední dobou nedostává erotických rolí. I nelenily a pustily se do příprav na natáčení, kterým podřídily veškerý svůj sexuální život. Měsíční sexuální půst a vynechaná menstruace, u Rachel už patrně definitivně ukončená, to celé způsobilo, že obě herečky v každém záběru vyhlížejí nadrženě. A co teprve ta stěžejní sex scéna, která následuje uprostřed filmu po letmém ocicmávání. Inkriminovaná scéna probíhala asi takhle: Rejžo, zapomeň na to, že bychom se svlékly, budeme oblečené a divákům musí stačit naše jazyky, a hlavním nápadem je, že já pustím McAdams sliny do pusy. McAdams protestuje, je mokrá až za ušima, ale přesto žádá Weisz, aby si dala mentolku. A po téhle žhavé scéně už film klidně můžete ukončit. Vše intenzivní náhle opadne, už se až do konce nic podstatného neodehraje. Film sice mohl být mnohem lepším než je, nicméně kontroverze jej určitě nemine. Román, z něhož vychází, patrně u nás neměl velkou čtenářskou odezvu, byl-li intenzivnějším než film, nelze určit. Zajímavá změna v repertoáru dvou hvězdných hereček je určitě zajímavá a vítaná. Film je stižen monotonním průběhem, který se nepodařilo odstranit. A samozřejmě nechybí přemíra židovských motivů a židovského smýšlení. To občas koncepčně bylo funkční vzhledem k pohoršující sexualitě mezi stejným pohlavím, občas ta jejich víra ale lezla na nervy. Vzniklo minoritní a poměrně komorní dílo. Výsledek je uspokojivý. 6/10 (08.08.2018)

Tři nebo čtyři*?? Já nějak nevím. Bylo to docela zajímavé, i když už taky dostkrát omleté téma. Dvě ženy, které se potkají po letech a probudí se v nich to, co v nich dřímalo dřív, než se jejich cesty rozdělily. Tyhle menšiny jsou fakt zvláštní, a je celkem jedno, jestli jsou to židé jako v tomhle případě nebo Indové nebo muslimové. Tradice je sice tradice, ale asi by se nemělo nic přehánět. Jednu chvíli to už vypadalo, že konec bude vlasně happy, ale nakonec zvítězily ... zase ty tradice. Nakonec se přikláním ke čtyřem, protože na obě Rachel bylo radost koukat. (14.11.2019)

Víra je zde však antagonistou. Tou hlavní překážkou cesty za štěstím. Velký důraz kladený na soucit s postavami Ronit a Esti to jen umocňuje, obzvlášť když obě ženy ztvárnily tak fantastické herečky, jako jsou Weiszová a McAdamsová. Jestli to v konečném důsledku působí až moc jednostranně? Ani ne, vždyť právě onen nedokončený proslov rabína hned v úvodu ukazuje, že i v natolik silné náboženské komunitě se vlastnosti jako empatie, pochopení a tolerance neztrácejí. Více zde má ext. recenze. (20.03.2018)