Vzpomínky na hvězdný prach

Aj keď si Allen vzal do parády ďalšieho neurotického týpka, ktorý momentálne vo svojom živote prežíva nejaké trápenie okorenené množstvom vtipných okamihov, znova nás niečím prekvapí. Celkový dojem je síce skromný a umiernenejší, no o to lepší. Ale možno stačí vidieť len raz, aj keď tým osemdesiat minút čistého času neuškodí nikomu. Hlavne s naozaj podareným záverom. 70%. (12.02.2008)

Allen se za svoje inspirační zdroje nestydí a s oblibou skládá hold svým idolů. Stačí vzpomenout, kolikrát v jeho filmech padlo jméno bratří Marxů. Nebo jeho pokusy o Bergmanovská dramata (Interiéry, September). Stardust Memories nejsou výjimkou. Felliniho filmová úvaha o umělecké krizi a potažmo smyslu umění, kterou vtělil do filmu 8 ½, tu Allen přebírá a rozvíjí po svém. Režisér Sandy Bates (Woody Allen) je sužován krizí jak životní tak uměleckou, odmítá se podřídit diktátu studia, nedokáže se rozhodnout pro jednu ženu. Allen si od Feliniho „vypůjčuje“ celé pasáže – třeba hned úvodní „filmová“ scéna se podobá té z 8 ½. Těchto styčných bodů je ve filmu mnoho – od snových vzpomínek na dětství, až po rozpolcení se mezi dvě ženy. Allenovský smysl pro absurditu a dialogy je tu tím, co oba filmy odlišuje. Nebýt té záměrné podobnosti s Felliniho filmem, patrně by šlo zase jen o dalšího „Allena“ v řadě. Takhle je to ale mnohem pestřejší. (30.10.2005)

Obsah, jehož smyslem je zamyšlení nad smyslem umění i vlastní umělecké tvorby, přiživovaný složitým osobním životem, ustupuje v tomto pozoruhodném díle kolážovité formě - připomínající např. Godarda - , která zakládá mimořádně vysokou úroveň i závažnost sdělení tohoto komediálně laděného, v mnoha ohledech ojedinělého Allenova díla. (04.03.2012)

Přišlo mi to jako další epizoda mého oblíbeného seriálu s názvem "Woody". A jak už to u většiny seriálů bývá - některé epizody jsou zdařilejší, některé méně. Tuto, s názvem Stardust Memories, bych spíše zařadil do té druhé skupiny. Klasická, roztržitá, nervní postavička řešící milostné trable. Tentokrát mi přišla režie více zmatečná, i když se zajímavými momenty (za všechny uvedu Sandyho rozkošnické studování polehávající Dorrie za pochutnávání si na jogurtu, nebo co to právě jedl - tehdy pro něj bylo všechno naprosto fajn). Film často prudce zahýbá tu sem, tu jinam, úsměvných citováníhodných hlášek či bonmotů jsem zde tentokrát také nenalezl tolik. Ani žádnou zajímavou postavičku, jednoduše - slabší chvilka Woodyho povětšinou skvělých děl. (01.06.2007)

Před lety jedno z mých prvních setkání s filmy Woodyho Allena s Woody Allenem v hlavní roli. A klidně mě vyděďte, exkomunikujte nebo mi ošklivě nadávejte, ale už pouhý pohled na onoho pána mě natolik vytáčí do vrtule, že žádný z těch cca tří filmů, které jsem měla tu nečest nedokoukat, pro mě není snesitelný. Mám tedy na vybranou dvě možnosti, buď dát nekompromisní odpad nebo se velkomyslně povznést a nehodnotit. Vzhledem k neuvěřitelné záplavě Allenových filmů v červeném poli, ponouká mě mé zlomyslné já, abych napařila ten odpad (a všem, ať je jasno;-)). Mé lepší já s odkašláním upozorňuje, že mě naštěstí nikdo na jeho filmy nenutí dívat, mohu je proto laskavě obdařit svou flatulencí. Což s radostí činím, dejte mi s Woody Allenem svátek. Třeba do nich někdy dospěju, zatím však volím (ne)uctivý odstup. (29.03.2010)