Happy End

Roztomilá hříčka s příjemně krátkou stopáží. Protože kdyby to natočili Amíci jako tříhodinovej epos, jak mají ve zvyku, nebylo by to stravitelné. Takhle je to velmi příjemná podívaná, o které budete ještě dlouho přemýšlet. Happy End vyžaduje zvýšenou pozornost, protože v opačně pojatém ději se i dialogy odehrávají pozpátku a jestliže otázka následuje až za odpovědí, můžete se snadno ztratit v ději. Přesto i v tomto pořadí, kdy cítíte logickou návaznost, občas i v opačném sledu vykrystalizuje z dialogů kouzelná hříčka, nad kterou jen žasnete; scénář musel dát nepochybně dost práce. Scéna, kdy žárlivý manžel likviduje byt a milence své ženy, je odkazem k němé grotesce. V 60. letech by to byla otřepaná scénka, ale v tomto pojetí je neodolatelná. A nakonec, je příjemné podívat se na mladou Jaroslavu Obermaierovou v době, kdy ještě nehrála uštěkané domovnice. (05.01.2009)

Happy End je tak neskutečný výjev v dějinách českého filmu, že to nemá obdoby. Také byl po zásluze zapomenut, protože na to málokdo má hlavu. Ona je hlavně světová ta forma - obraz a mimoobrazový komentář V. Menšíka spolu absolutně nesouvisí. Takže zatímco my vidíme naturalistické rozřezávání mrtvoly paní Obermaierové, Menšík hovoří o tom jak si ji složil. Neskutečné nápady jako vyvrhávání koláčků, skákání do/z oken z/do pátého patra nebo automobilová honička pozpátku... Bohužel chvílemi skřípe tempo, ale i tak jde o jeden z nejdokonalejších českých filmů všech dob, nad jehož vycizelovanými detaily poklesne čelist nejednomu diváku. Pozpátku jsou i dialogy, což skýtá takovéto situace: "Ne!" "Četl jsi Desatero, synu?" "Vyhodil jsem ho z okna!" "A co jsi mu vlastně provedl?" (29.01.2007)

Jak je možné, že tenhle film téměř nikdo nezná?! Proč neběží každý rok pravidelně v televizi? Proč se o něm nikde moc nemluví a nepíše? A ví o něm Christopher Nolan? Film pozpátku. Happy end má dokonale vypointované dialogy, skvělé herecké výkony, které jako by vypadly z nějaké grotesky (přehnaná mimika, gesta), vynikající komentář, který vše co vidíme na plátně převrací naruby…Jsou tu i vizuálnější vtípky pohrávající si s obrazem puštěným pozpátku (Menšík kompletující manželku, „výroba“ koláčků…). Happy end je originální, vtipný, doslova vizuální žranice, a málokdo o něm ví! Neměla tohle být komedie století? (25.01.2007)

Celé to působí dojmem nadšeneckého snímku vzniklého z jedné žertovné myšlenky, či vtipu. A není to problém. Happy end vytříská z jednoduchého nápadu maximum, tedy pokud se budeme bavit čistě o komediálním žánru. Z hlediska humoru je velmi zdařilý zejména Menšíkův mimozáběrový komentář, který originálně glosuje právě probíhající děj. Vzhledem k otočenému průběhu scén komentář většinou naprostým opakem toho, co se děje. Což je samozřejmě nejfunkčnější v absurdních případech, jako je například pouliční povaleč skákající do oken, narození tchána případně ukotvení kůstky do krku. Velmi povedené jsou i detaily jako je vracení pití do skleniček, sestavování zvířat atp. Z čistě dějového hlediska to již tak výtečné není, protože forma snímků zde dost jasně formuje pravidla a je extrémně těžké přijít s něčím co je jak divácky atraktivní a zároveň funkční. Nicméně v rámci mezí si s tím tvůrci poradili dostatečně dobře, a pokud nebudeme srovnávat se zažitými stereotypy (popředu by to samozřejmě nefungovalo), tak je to docela slušné. S čím jsem však měl větší problém, byly, dialogy, jejichž vykonstruovanost mi prostě trhala uši a spíše než legrační mi přišly trapné. Samozřejmě to může být neustálou snahou mozku skládat většinu děje i do původního tvaru. Uvidím při dalším zhlédnutí. (15.12.2013)

Happy end je dokonalou ukázkou toho, že České komedie byly kdysi naprostou špičkou, která s přehledem válcovala všechny ostatní komedie z jiných zemí. I pozpátku:) Naše komediální skvosty z let dávno minulých mají své jedinečné české, nostalgické kouzlo a nedají se srovnávat, se spoustou těch současných, rádoby vtipných, trapných a vulgárních komedií. Ty těm dávným klasikám nesahají ani po paty. Originální a vtipné provedení, které ve mě vyvolávalo záchvaty smíchu. U většiny komedií se zasměju, pousměju, u některých se nesměju vůbec. U této jsem se chvílemi skutečně řezala smíchy, což se mi zatím podařilo u komedií "Světáci" a "Já, truchlivý bůh." Je jen velká škoda, že Happy End není v širokém diváckém podvědomí příliš znám. (15.09.2007)