Memory: The Origins of Alien
Memory: The Origins of Alien
Memory: The Origins of Alien
Memory: The Origins of Alien
Režie:
Alexandre O. PhilippeScénář:
Alexandre O. PhilippeKamera:
Robert MuratoreHudba:
Jon HegelHrají:
Dan O'Bannon (a.z.), Ridley Scott (a.z.), H.R. Giger (a.z.), John Hurt (a.z.), Ronald Shusett, Roger Corman, Veronica Cartwright, Tom Skerritt, Gary Sherman (více)Obsahy(1)
Vetřelec ve své době nabídl radikálně odlišný pohled na to, jak může dopadnout setkání s mimozemskou civilizací. Antiseptická prostředí naleštěných kosmických lodí vystřídala potemnělá zákoutí plná unikající páry, krve a slizu, utopické představy o inteligentních bytostech řeznická morálka korporátní budoucnosti. Scottova syntetická industriální gotika ale nevznikla jen tak z ničeho – inspirací bylo mnoho, od obrazů Hieronyma Bosche a Francise Bacona přes laboratorní výzkumy cizopasných organismů až po zapomenuté žánrové filmy z 50. a 60. let, jejichž ukázky uvidíte. Dokumentární esej představí i dosud nepublikované rodinné archivy scenáristy Dana O’Bannona a výtvarníka H. R. Gigera. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (28)
Film Alien milujem už roky, videl som ho asi sto krát a niečo viem aj o tom ako sa tento film zrodil a natáčal. Tešil som sa, že tento nový dokument ponúkne niečo, čo ešte neviem a s časti aj ponúkol, akurát nie formou a ani obsahom, ktorá by ma úplná strhla. To ako sa Dan O'Bannon (scenárista) dostal nápadu natočiť Votrelca a ako spojil sily s druhým scenáristom (Ronald Shusett) a výtvarníkom (H.R.Giger) som vedel, takže táto časť, ktorá zabrala skoro polku minutáže ma úplne nestrhla, no rad som si to znova objasnil ako sa formoval tento kultový sci-fi horor. Druhá polka, kde sa prechádza k mytologickým úvahám mi prišla zdĺhavá, nudná a zbytočná, aj keď uznávam, že niečo na tom je, keďže sa neskôr v ďalších filmoch Ridley znova inšpiroval touto témou v ďalších filmoch (Prometheus, Alien:Covennat). No a záver, v ktorom sa rozoberá najlegendárnejšia scéna celej vesmírnej uslintanej série, ma bavila asi najviac. 70% - 3* ()
Dokument Paměť se zabývá zrodem Vetřelce ve dvou významech - nejprve zrod námětu, aneb jaká všechna díla a autoři měli vliv na to, aby byl ikonický Vetřelec takový, jak ho dnes všichni známe. Tato část je poměrně dost věnována scenáristovi Danu O'Bannonovi a jsem rád, že tento poměrně nedoceněný tvůrce má v dokumentu mnoho prostoru. Poté se pomyslná druhá část snímku zabývá zejména již doslovným zrodem vetřelce v jedné z nejnezapomenutelnějších scén světové kinematografie, kdy se nám dostane poměrně podrobného rozboru o tom, jak se natáčel tzv. „chestburster“. Ač jsem byl během sledování dokumentu párkrát mírně na rozpacích - přijde mi, že se režisér Philippe až moc upnul k mytologii o fúriích a věnuje jí až zbytečně moc času, a zejména hysterický výlev emocí Clarke Wolfe mi připadal hodně mimo - převládá jinak spokojenost z informacemi nabitého a solidně zpracovaného dokumentu, u nějž oceňuji i to, že se tvůrci nebáli i trochu obout do respektovaného Ridleyho Scotta, který v posledních letech novými vetřelčími prequely ukazuje, že asi zapomněl, co dělalo původního Vetřelce nezapomenutelnou perlou světového filmu. [KVIFF 2019] ()
Kdo nemá příliš rád Vetřelce, pak ho ani tento dokument příliš neosloví. Protože jde o jednu z mých srdcovek a H. R. Giger je jedním z mých nejoblíbenějších malířů, je jasné, že až tak moc nového jsem se nedozvěděl. To mi ale nevadilo a s chutí jsem se ponořil do filmu, který je stejně tajemný, jako samotný Vetřelec. Nevěděl jsem o comicsových příbězích, v nichž se najdou některé prvky s filmem spojené, naopak inspirační filmy znám všechny. Kdo se trochu více zajímá o přírodu, tak podobnost s parazitickými vosičkami mu nemohla uniknout. Snad jen bych poznamenal, že zde uváděná tajemná vosa je ve skutečnosti lumek velký, patřící ale shodně mezi blanokřídlé. Neviděl jsem, že by se zdejší tvůrci plácali po zádech, jak vše dobře udělali, viděl jsem nadšení, které z nich sálalo a muselo sálat i tehdy, jinak by film vypadal úplně jinak. Co je rozhodně neuvěřitelné, jak i nadále působí Vetřelec moderně. A samozřejmě kolik dalších filmů a spisovatelů inspiroval, o comicsech a PC hrách ani nemluvě. Pro mne by mohl být dokument ještě delší... ()
Neřekl bych, že jde vyloženě o povinnost ale milovníci Vetřelčí série by určitě měli zpozornět, protože tohle je určitě zajímavej počin kterej zrod tohoto kultovního filmu(série) i samotnýho monstra divákovi přiblíží. Každopádně po dokoukání tohoto dokumentu mám silný nutkání si tuhle sérii zopáknout. 4hvězdy. ()
Votrelec je jeden z mojich najobľúbenejších hororov a v prenesenom význame je ako živočíšny druh dokonca jedným z najdesivejších netvorov v dejinách kinematografie. Útočí na to atavistické, čo je v nás geneticky zakódované ešte z pradávnych dôb. Na to, čo sa dedí z generácie na generáciu. Okrem toho máme dočinenia s tvorom, ktorý sa pred ničím nezastaví. Nedá sa s ním vyjednávať. Ani sa len nesnaží porozumieť nám. Nemožno sa uňho spoliehať na morálku á la Predátor, kde aspoň deti, ženy a teoreticky neozbrojení muži (a samozrejme šteniatka) mali šancu na prežitie. Ani hnusák Chucky nezabíjal každého na počkanie. Ale u votrelca nič také! Takže keď vznikol tento dokument, pravdaže som ho MUSEL vidieť. Upozorňuje na to, čo sme beztak vedeli: že prvý diel bol zjav. V tých dobách, koncom 70. rokov, mal žáner sci-fi úplne inú podobu. Vôbec by som sa nečudoval, ak by niektorí ľudia vo vtedajšom vedení 20th Century Fox boli nervózni zo Scottovej vízie. Preč boli elegantné vesmírne lode, parádne kostýmy, zázračné teleporty a stroje času. Takisto nablýskané laserové zbrane a hovoriacich robotov by ste vo Votrelcovi hľadali márne (OK, je tu Matka, ale XYZ). Scott zobral normálnych robotníkov/kamionistov v realistických pracovných odevoch, niektoré zamazal od oleja a pokrčil, aby nepôsobili dokonalým dojmom. Posádku vesmírnej lode prinútil fajčiť, nadávať, byť na seba nevrlí, hnusní, nervózni, demotivovaní. A zbrane? Vo vesmírnej lodi sa predsa nemôže strieľať! A načo by ostatne kamionistom boli? Nech sú radi, že dokážu časom splašiť amatérsky senzor pohybu a trápny skoroplameňomet. Jediné, čo tu funguje na 100%, je paradoxne samodeštrukčný systém. Prísť s TAKÝMTO špinavým konceptom v ére, v ktorej kinám vládli Hviezdne vojny, Blízke stretnutie tretieho druhu, celovečerný Star Trek a, ehm, Žandár a mimozemšťania, nebolo odvážne. Bolo to šialené. Nepredstaviteľné. Samovražedné. Destabilizačné. Zariadenie v Nostrome buď nefungovalo, alebo fungovalo zle. Nebol čas ho oparovať, alebo neboli financie, alebo chuť zo strany zamestnancov, ktorí rezignovali (tak nejak na všetko). Gore bolo na svoju dobu (a najmä na americko-anglický film) skutočne brutálne. Rozbitá lebka, legendárny „pôrod“ alebo Dallas meniaci sa na vajce (len v režisérskom strihu, ale no a čo), to všetko sú okamihy, ktoré trvajú síce len pár sekúnd, ale ide sa počas nich na doraz a nemožno ich dostať z hlavy ani po desaťročiach. Vďaka tomuto dokumentu som si uvedomil, že mi nikdy nenapadlo vnímať Votrelca ako parafrázu na Lovecraftove V horách šialenstva. Pritom novelu od HPL notoricky poznám a Votrelca taktiež poznám sprava-zľava. Zarazí, že tu nevystupujú Sigourney Weaver a Ridley Scott. Nudilo ma počúvať o presahoch do Watergate, vojny vo Vietname, Josepha Conrada a egyptskej mytológie. Áno, Scott a Giger boli géniovia a je možné, že to do svojho filmu naozaj zakomponovali, pre mňa ale bol Votrelec vždy perfektný najmä naopak paradoxne práve vďaka tomu, že sa práveže na nič nehral a bol to „len“ čistý sci-fi horor bez metafor. Oveľa viac ma preto samozrejme bavilo počúvať historky z natáčania, samozrejme vrátane kultovej scény „pôrodu“, alebo nestáleho prízvukovania, aký je ten film sexuálny (rovno dve postavy sú tu orálne zneužité). () (méně) (více)