Takoví jsme byli

Milostný příběh, který tentokrát netypicky stojí a padá na problému politické a vůbec společenské angažovanosti v roli hlavní překážky vztahu. Hubell je typický požitkář. Vše se mu daří téměř samo a mezi lidmi je oblíbený. Katie naopak funguje jako nonstop workoholička, ale zase tak moc se jí toho nedaří a už vůbec to pro ni není jednoduché. Přesvědčit někoho, aby se přiklonil k jejímu názoru, se zdá být téměř nadlidským úkolem. Tihle dva se i přesto sblíží, jak už to ve filmech bývá, ve filmu ale jejich vztah prochází zajímavými proměnami a kompromisy. Líbilo se mi, že ústředním problémem jejich soužití je zde naladění a pohled na svět, představovaný právě politikou, což vychází přímo z hrdinů samotných, než aby byl nastavený jejich okolím. Vytváří to mnohem větší prostor pro zamyšlení se nad tím, nakolik se může člověk působením lásky přizpůsobit druhému a potlačit vlastní náturu, aby to nebylo psychicky škodlivé. Vizuálně naopak docela typický hollywoodský film svým scénářem odhaluje důležité téma. (09.07.2014)

Mdlý romantický příběh na pozadí nevlídného a složitého historického období. Po dobu sledování mi přišlo, jakoby by bylo prvořadé nastínění oné doby, nežli ústřední pár, ke kterému jsem nepronikl. Naprosto nesympatické jakékoliv postavy. Redford jako ze sochy vytesaný bloňdák, dobrý student, zdařilý spisovatel a skvělý atlet. Zapálená Streisand bez humoru, které jako jediné šlo trochu porozumět. Vše zachraňuje závěrečná, na emoce nejzdařilejší scéna, která mě zcala zasáhla. (07.12.2013)

Takové mrhání skvělými herci, skvělou režií a kamerou by mělo být trestné. "The Way We Were" je skvostně natočený film na hliněných nohách jednoho z nejhorších scénářů, jaké jsem kdy viděl - a to i v retardované kategorii romantických dramat (!). Dialogy místy připomínají ságu "Soumrak", mnoho scén je bezúčelných, nic nevysvětluje, nikam neposouvá děj, nejitří emoce. Příšerné jsou taky ústřední postavy - idealizovaný árijský übermensch, spanilý atlet-literát a děvkař versus uječená, vztahovačná a citově nevyrovnaná komunistická aktivistka. Nechápu, jak tahle kombinace mohla fungovat v 70tých letech, ale vím, že dnes je už těžce mimo mísu. Naprostá ztráta času. (10.03.2013)

Stokrát omielané, niekedy mi tu proste chýba medzi-hodnotenie na filmy pri ktorých si môže človek zuby vylámať a aj tak nevie či dať tri alebo štyri.Ústredná dvojka je moc fajn, určite skolila a ešte skolí nejedno srdce, no na mňa až tak nezapôsobilo to ostatné okolo toho. 70%, viac k tomu nejako nemám chuť dodávať. (24.08.2008)

Pro někoho NUDA, pro mě osobně VELMI příjemně strávených 118min. Vždy jsem před „akcí a rychlým zběsilým střihem“ dával přednost umírněné (volně plynoucí) režii, která má divákovi co nabídnout (hercům nechá vyniknout) a s tím spojeným civilním hereckým výkonům. Všeho tohoto, (navíc jako bonus příjemná atmosféra a dobře napsané dialogy) se mi měrou vrchovatou (díky trojlístku Pollack-Redford-Streisand) dostalo zde. Ti dva snad nemohli být více rozdílní. ONA, idealistická aktivistka s neutuchající touhou a zápalem pro „lepší svět“, která nemá pochopení pro (politický) humor, ON zcela pragmatický, věčně optimisticky naladěný (s úsměvem od ucha k uchu), pro úspěch snad již „předurčen“ (scénárista Hubbell Gardner) a jejich společné soužití orámované důležitými událostmi tehdejší doby. K úplné spokojenosti (stejně jako uživ. Superpero) mi scházelo větší prokreslení strašáku jménem „McCarthy“ (Pollack, se o toto téma pouze „otírá“), nicméně o tom tento snímek v prvé řadě není. A o čem, že v prvé řadě je? O (ne)obyčejném soužití dvou (ne)obyčejných lidí a jejich strastiplné cestě zvané ŽIVOT. P.s. „žehlíš si je? A nebolí to“ :o) Jj, Pollack na mě (v drtivém počtu případů) vždy platil. (28.09.2011)