Alice už tu nebydlí

Je zvláštní, že film o ženě hledající místo k šťastnému žití se mi líbil už v době, kdy jsem ještě netušila, o čem to vlastně je. Hltala jsem Ellen Burstyn - Alici tak sympatickou a uvěřitelnou. Přestože se zdá, že její příběh plyne docela klidně a obyčejně, o prekérní situace není nouze - z utlačované manželky se stane truchlící vdovou, matkou tygřicí, řidičkou, barovou zpěvačkou, servírkou ..... sebe i syna chce ukotvit a mít "už trochu klidu", ale na otázku, co přesně to znamená, odpoví "nevím", protože definovat štěstí není snadné. Velkou pochvalu zaslouží scénář, který nabízí mnoho moudrých myšlenek v úsměvném a hřejivě lidském balení. (26.09.2006)

Ten film odhaluje mnoho pravd a je v určitých chvílích až nepříjemně realistický. Pozitivní je, že s postav necítíte (s výjimkou Krise Kristoffersona) žádnou příznačnou superhrdinskost, typický otisk amerických filmů. Dokonce bych řekl, že postava Ellen Burstyn krom sympatií a soucitu v divákovi nahlodá i silné nepochopení. A to je další plus. Přes to všechno mě tohle citlivé vyprávění od mistra jiných oborů Martina Scorseseho nechytlo až do takové míry. Film se mi smrsknul do silně působících jednotlivin, které vždy po chvilce odezněly a jelo se po podobných kolejích dál. Snad to tak má být a snad je to odpozorované s reálného života, ale mě spíš baví fígly aneb Čardoěj ze země Oz, případně ostré dialogy ve scénáři. A ke konci jich ubývalo s příchodem Kristoffersona. On má zřetelně charakterizovat jisté upřímné lano pro Alice. Jenže na konci filmu a po všech těch peripetiích jsem už skoro jako ona. Tomu kovbojovi se zdráhám uvěřit... P.S - Jodie Foster jede jako nikdy. (03.07.2010)

Takový jednoduchý film, jednoduchý příběh o jednoduchých lidech, jednoduchý ale duchaplný - a vlastně krásný film... Alice už do Monterey nedojede, ale do cíle nakonec ano, protože potkala svou Lásku. A vůbec to nebylo ani trošku banální... Tohle je fakt moc příjemný film, byť ty věci lidské v něm jsou někdy těžké a přebolestné. A přesto nakonec příběh se šťastným koncem, co nemusí být nutně hollywoodský happyend. Docela vtipný je pohled na poutač baru "Monterey" v posledním záběru filmu, vlastně je to takový symbol toho, že vše nakonec je jak mělo být... A mudrlantům, pindajícím o žánrovém blablablabla... něco moudra nakonec: Je to >jen< příběh... ;-) (13.02.2006)

Teda Jodie Foster bych vážně nepoznal - celý film jsem byl v domnění, že je to kluk s ženským jménem (a říkal jsem si, proč má proboha na konci sukni?:)) Film je to dobrý, akorát mi přišel místy vztah matky/syna trošku moc "americký", ale nějak ohromně mi to nevadilo. A jak dá ke konci Kristofferson tomu nesnesitelnýmu klukovi přes zadek, já bych udělal uplně to samý a možná bych jí švihnul rovnou i Alici (teď jsem krásně cynickej). Ba ne, Alice je s citem napsaná postava, která opravdu (díky Burstynové) žije a nenechá vás chladnými. Také mě ohromila kamarádka v podání Diane Ladd, jejíž pláč byl tak strašně opravdový až se vám z toho chtělo plakat taky (při scéně "telefon", kdy se rozpláčí obě herečky najednou jede až mráz po zádech. Řekl bych, že jsem "lepší" a upřímnější pláč ve filmu neviděl). A myslím si, že tenhle film se musí líbit hlavně ženám, a kdyby se Alice na ty chlapy opravdu nasrala a hned na začátku odjela s kamarádkou, tak jsme se mohli koukat na alternativní Thelmu a Luisu. (09.03.2007)

Moc příjemná road movie z ranné tvorby Scorseseho. Celý snímek táhne skvělá Allen Burstyn, která v roli Alice působila sympaticky a vypadalo to, jako by svou roli ani nehrála. Zaslouženě získala Oscara. Trošku na nervy mi lezl její syn, který se většinu filmů choval jako naprostý spratek, který si zasloužil dostávat každé ráno preventivně na prdel. (06.01.2012)