Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Miroslav VaicKamera:
Josef VanišHudba:
Jozef RevalloHrají:
Milan Kňažko, Filip Renč, Pavel Nový, Marcel Vašinka, Ivana Chýlková, Lenka Skopalová, Jiří Kodet, Miloslav Štibich, Jana Vychodilová, Alois Liškutín (více)Obsahy(1)
Dospívající mladík František Cepek (F. Renč) musí místo studií nastoupit za okupace jako pomocný dělník v továrně. Jedním z jeho kolegů je protřelý pětatřicátník s pestrou minulostí, zvaný Hrabě (M. Kňažko). Nesmělý František v něm najde chlapský vzor: Hrabě totiž okázale pohrdá prací a zcela samozřejmě koketuje s hezkými ženami. Kromě toho však s několika kumpány bezostyšně vykrádá vily a do svých kriminálních aktivit nenápadně zatahuje i nevinného Františka. Křehký mladík dostane od Hraběte přezdívku Papilio, podle motýla, preparovaného v jednom vykradeném domě. Sebevědomý Hrabě ovšem nezná svědomí a morálku. Papilio musí nutně jednoho dne prohlédnout… (Česká televize)
(více)Recenze (26)
Trošku kachyňovsky (a maličko herzovsky) laděný film (výtvarně stylizovaná kamera, erotizující poetičnost) zasazený do 2. světové války, kde mi moc neseděly výkony hlavních herců (Kňažko, Renč) a určitá chladnost provedení. Námět ovšem skvělý, prostředí lumpenroletariátu ještě lepší (ovšem na Sequense to také nemělo). ()
Jsou to sice hlavně herecké orgie Kňažka, ale i celkově stojí Papilio za pozornost. Jiří Svoboda se v 80. letech našel a vytvořil celou řadu výborných věcí, Zánik samoty Berhof a Prokletí domu Hajnů pak společně s Papiliem patří mezi ty nejlepší z celé volné série bilancování minulosti. Svobodova chladná estetika jakoby přímo vyzývala k zobrazování emocí jako k motýlům ve vitrínkách. Z rolí vedlejších pak stojí za speciální vyzdvihnutí Kodetův dekadentní nácek, jaké uměl v této době skutečně jen on. #finaleplzen ()
Papilio: ,, Tys nemobilizoval?'' - Baron: Já? S tím svým nemocným srdcem?! '' --- Pro mne celkem překvapení. Renče nemám moc rád a to ani jako režiséra ani jako pubescentní hvězdičku socialistických filmů a uvítal bych, kdyby jej zde hrál někdo jiný. S tím ale nic nenadělám. Oproti tomu solitér Kňažko si roli vyloženě vychutnal. Jeho herectví mně bavilo a z jeho role zároveň mrazilo. Byl to klasický zástupce jedince, který aby přežil, udělá cokoliv, protože vlastní prospěch a vlastní přežití je tím hlavním motorem jeho života. A pokud nejde vyloženě o kejhák, je třeba pít život plnými doušky jako Baron. Ta válka v ,,Protentokrátu'' je tam jaksi v pozadí a ona zápletka v závěru, která celkem překvapivě skončí se mohla odehrát v jakémkoliv jiném režimu... Tento film je čistě psychologické drama. Škoda za toho Renče jinak bych šel možná i výš... Dávám tři lahve koňaku Remy Martin. * * * ()
Milan Kňažko v roli Hraběte předvádí velmi podobný výkon jako jeho postava Miloše Lexy ve filmu Dobří holubi se vracejí. Stejný suverén a machr, chladný a vypočítavý. Nicméně to nevadí, roli zahrál s dokonalou přesvědčivostí. Jiří Svoboda v osmdesátkách neměl konkurenci, jeho filmy dýchaly výraznou stylizací, nevšední kamerou Vladimíra Smutného (v tomto případě Josefa Vaniše) a magickou hudbou Jozefa Revalla. Tohle všechno se potom od devadesátek někam vytratilo a už nikdy se bohužel nevrátilo. ()
Silný příběh z období okupace a herecký koncert Milana Kňažka. Charakter postavy pod přezdívkou Hrabě je v jeho podání na dobu 2. světové války víc než neotřelý. Pohrdá prací a naopak vydírá, krade, pije, zneužívá ženy. Za pozornost stojí i mladý František Cepek v podání Filipa Renče. Jaký na něj bude mít Hrabě vliv? Vcelku pozapomenutý snímek plný ideálů a nerozvážnosti zaujme především svým zpracováním. Poetické ladění staví dějství do zcela jiné roviny. Dnes už pro někoho možná nudný, ale jinak přeci jen z uměleckého hlediska zajímavý počin. ()
Reklama