Eva Nová

Film o skrachovanej umelkyni, ktorá sa celý život živila alkoholom a komedianstvom a nič iné nevie, no a teraz je smutná, že ju alkáčku nikde nechcú no. Málo dialógov, sú tu herecké pózy ako Milka kuká na paneláky minútu, Milka vysáva dve minúty, Milka len tak sedí, no a nie je to tá fialová Milka. A potom sú tu statické obrazy, kedy myslíte, že sa zasekol televízor a rýchlo lapáte po ruskom riešení päsťou poriadne po priečelí, hoci dnes sú tie televízory už dosť tenké a taký buchnát môže byť dosť bolestivý. Konečným posolstvom je, že alkoholika nevyliečite, no a Ondrík okrem tradičných vulgarizmov dokázal vyplodiť aj veľmi mudru vetu: "Ja za to nemôžem, že sa z veľkej herečky stalo úplne hovno." Ale to mal asi smerovať na sestru našej Milky. (23.01.2024)

Slovenský film sa prebíja dosť ťažko. Zlaté časy 60-80-tych rokov sú preč a tí dnešní mladí režiséri nemajú ani finančnú podporu a možno ani ambície točiť filmy. Stačia im debilné seriály a reklamy pre nenáročné publikum, hlavne že dobre platia! Občas príde niekto, trafí klinec po hlave a zrazu tu máme film na ktorý sa dá nielen že pozerať, ale môžme byť na neho pyšní, pretože by hanbu neurobil ani za hranicami. Dokumentárny prístup M. Škopa mi vôbec nevadil, hudba tu vôbec nehrá a práve to robí film absolútne až dokumentárne reálnym. Počas filmu zaznie iba božský "Kája" a aj to z rádia. Prevládajú dlhé zábery a pomalé tempo. Výkon E. Vášáryovej je výborný, ale to vedia aj tí, ktorí film nevideli. Dúfam, že nielen mňa zaujal mladý M. Ondrík, ktorý skutočne môže niečo dokázať. Talent na to má. Veľkým problémom v slovenských filmoch z posledných rokov boli dialógy (česť výnimkám). Tu mi konečne nevadilo ani jediné slovo a keď padla nadávka, necítil som sa trápne a veril som, že jej použitie bolo na mieste a uveriteľne zahrané. Film právom pozbieral filmové ceny a teším sa čo pripraví Škop nabudúce. Stačil by mi jeden takto kvalitný slovenský film do roka a budem spokojný. "A aký je váš herecký sen?" 90%. (30.10.2016)

Poprvé mě film příliš nenadchnul. Působil na mě příliš rozvláčně. S odstupem času ho překryly jiné dojmy a zkušenosti, podruhé už jsem byla mnohem lépe naladěná. Prázdnota, absence smyslu života, hledání odpoštění u vlastní rodiny, ztráta přátel, snaha se uplatnit nebo aspoň uživit ... Do toho všeho se mi promítla krásná Milka Vašáryová v Až přijde kocour. Režisér Marko Škop byl pro mě dosud neznámý, po tomto debutu jsem zvědavá na jeho další filmy. Oceňuji autorský přísup a dobře zvolené téma. (24.10.2016)

Emília Vašáryová a její herecký koncert. Film má velmi nadčasové a univerzální téma - ústup ze slávy, alkoholismus, rozvrácená rodina. Proto bych řekl, že je to skoro ideální festivalový film. Bohužel jde zároveň o téma neoriginální a tak nějak předvídatelné. Moje pozitivní hodnocení jde tedy hlavně na konto paní Vašáryové, která byla v této roli naprosto úžasná. Už dlouho jsem neviděl film, kde by hlavní protagonista tak suverénně "táhnul" celý film. Zajímavé také je, že film je téměř celý bez hudby. Toho jsem si všiml, až když na to při diskusi po projekci upozornil jeden z diváků. Já mám originální filmovou hudbu moc rád, ale tady musím ocenit, že to dobře zvolené "ticho" má své kouzlo a dokáže podtrhnout sílu filmu a jeho civilní charakter. Jsou to za mě rozhodně lepší 3 hvězdičky, 65%. (06.07.2016)

Téma, které si bere film do hledáčku (závislost na alkoholu), by se mohlo zdát vyčerpané. Téma zde však slouží jenom jako rámec – pro film je určující životní příběh Evy Nové. Tomuto příběhu vdechla život Emília Vášáryová, prostřednictvím které ožila postava Evy jakožto jedné konkrétní a neopakovatelné bytosti. Úspěch filmu je však riskantní v tom, že do velké míry sází na ochotu diváka chtít sdílet složitý vnitřní život této postavy. Za ocenění rozhodně stojí i zviditelnění (stále ještě) tolik přehlížené problematiky stárnutí a s tím souvisejícím životním bilancováním včetně pátrání po smyslu-plnosti již odžitého. Velmi silně a realisticky jsou zachyceny i pochybnosti nad znovunalézáním chuti žít a tázání se po tom PROČ nebo PRO KOHO? Obzvlášť složité je pak takové tázání ve chvíli, přichází-li u Evy spolu s uvědoměním, že selhala jako matka, sestra, partnerka a herečka – tedy ve všech svých životních rolích, které ji dosud určitým způsobem definovaly. Kým teď tedy je? Ze závislosti se vlastně nevymaňuje ani tak striktní abstinencí, ale tím, že konečně vědomě přebírá zodpovědnost za svůj život a zároveň zde může (nově) být nejen pro sebe, ale i pro druhé. (18.09.2020)