Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (908)

plakát

Občanská válka (2024) 

Brutální, surový, zároveň tak civilní a realistický laděný snímek. To je Občanská válka v režisérském podání Alexe Garlanda. Válečný konflikt uvnitř USA nahlížený očima novinářů, fotoreportérů. Zkušená, mnohými válkami protřelá a obohacená, zároveň odtažitá a chladná Lee, její stejně ostřílený kolega Joe, jejich starý dobrý přítel z New Yorku Times Sammy a mladá, zapálená, teprve začínající fotografka Jessie, se vydávají na strastiplnou pouť do hlavního města Washingtonu DC, skrz tu nejtužší válečnou zónu, která v celé zemi panuje, aby zde udělali rozhovor s prezidentem USA. Taková je ústřední zápletka snímku, jenž si nebere servítky. A je to nervy drásající road-movie, kterou společně s hlavními postavami zažíváme. Už od začátku sledujeme, že nebezpečí může přijít kdykoliv a to odkudkoliv, s přibývajícími kilometry, kdy se hrdinové blíží vytouženými cíli, se riziko útoku ještě násobí. V ruku v ruce s napětím jde vynikající hudba, jejíž skladby ostře přecházejí do jiných zvukových tonů - střelby, výbuchů, vůbec válečné vřavy na bojišti, což způsobuje velmi intenzivní prožitek. Navíc pokud máte ve filmu tak skvělé obsazení jako v tomto případě, zejména Kirsten Dust, kterou jsem už dlouho neviděl v kvalitním snímku, je radost, resp. neklid ze sledování obrovský. A to ani nevidíte nějaké delší váleční akční pasáže, jelikož snímek se opravdu zaměřuje na jednotlivé postavy a jejich samotnou novinářskou činnost, což nebývá úplně zvykem, ale je to jen dobře. Teprve až v závěru, při obsazování Bílého domu, přijde na řadu pořádná akce. To ale nic nemění na tom, že se jedná o skvělé drama vypovídající o válce očima novinářů.

plakát

V kůži Johna Malkoviche (1999) 

Velice bizarní, ale zábavná záležitost, která se jen tak nevidí. John Cusack jako nepříliš úspěšný loutkář Craig, který si hráním nevydělá. Aby uživil sebe a svouzvláštní manželku Lotte v podání Cameron Diaz, jenž miluje zvířata tak moc, že svého šimpanzevychová jako syna a řeší jeho psychologické problémy, musí Craig vzít místo účetního ve firměkteré šéfuje 105letý muž a sídlí v 7 a půl patře výškové budovy s nízkým stropem. Hned po nástupu do nové práce se navíc Craig zamiluje do pohledné Maxine, kterou se snažízískat. Ta ho však odmítá až do doby, kdy Craig nalezne průchod do těla Johna Malkoviche a svěří se jí s tímto nevšedním zážitkem. Od začátku mě film udivoval, ale vcházením lidí do populárního herce a následnými scénami s tím spojenými, mě ještě více ohromil. Něco takového jsem určitě nečekal. Těžko popsatelný a uchopitelný snímek, který spojuje několik žánrů do jednoho roztodivného celku. Paradoxně to ale všechno docela dobře funguje.

plakát

Království Planeta opic (2024) 

Další velice zdařilý přírůstek do opičí série. Ačkoli se nejedná o přímé pokračování Války o planety opic, navazuje snímek příběhově tam, kde skončil zmiňovaný díl. Výhodou pro snímek určitě je, že divák nemusí znát předchozí filmy, aby porozuměl ději. Vše podstatné je mu postupně vysvětleno. Proto tu také máme nového hrdinu, nové postavy i nové prostředí. Líbil se mi hned úvodní prolog s Ceaserem, z jehož odkazu těží po celou dobu, jak postavy, tak samotný film, tak i počáteční představení hlavního hrdiny Noa a jeho Orlího národa, jenž žijí s orly v určité symbióze.   A když se na scéně konečně objeví také lidská postava, mladá holka Mae, která se posléze připojí ke klíčové dvojici opic, věci se hned dají do pohybu. Působivě je ztvárněn nový svět lidoopů, jenž stojí na různých zchátralých a přírodou prorostených budovách a zařízeních, vybudovaných lidmi před desítkami let. Skvělou atmosféru potrhuje rovněž výborná hudba. Film má slušné tempo, ve kterém nechybí akční a napínavé scény (pasáže opic na koních patří rozhodně k tomu nejlepšímu) a nezapomíná se ani na jemný humor, který obstarává především trio šimpanzích přátel. Závěr je možná trochu zkratkovitý ale i tak velkolepý. Jako začátek nové trilogie, výtečná podívaná, která toho v budoucnu ještě určitě hodně nabídne.

plakát

Za zvuků hudby (1965) 

Úžasný snímek, který mě oslnil nejen výborným příběhem, hezkými a chytlavými písničkami, ale také úchvatnými záběry na rakouské Alpy. Film vypráví o mladé dívce Marii, která začne pobývát v klášteře, kde se připravuje na to, zda vstoupí natrvalo do řádu. Jenže díky své veselé a živelné povaze nedokáže přesně dodržovat stanovený řád kláštera. Proto ji Matka představená pošle jako vychovatelku do rodiny ovdovělého bývalého námořního kapitána, který má sedm dětí. Zahořklý a chladný kapitán vede své děti k přísné kázni a disciplíně, což obnáší nošení uniforem, povely na pískání píštálky nebo zákaz zpívání. Také samotná Maria ihned po příjezdu pocítí tvrdou ruku hlavy rodiny. Ovšem zanedlouho si získá na svou stranu děti i zásluhou bujarých písní a po nějaké době rovněž prolomí nepřístupné kapitánovo srdce, ačkoli on sám se potkává s bohatou hraběnkou z Vídně. Přestože snímek má bezmála tři hodiny, bavil jsem se po celou dobu trvání. Kromě vyzdvižených předností filmu v úvodu, si zaslouží pochvalu taktéž hlavní představitelé za své herecké výkony. A to jak ti dětští, ačkoli nemají přiliš prostoru k hraní, vyjma snad Charmian Carr  v roli nejstarší dospívajcí dcery Liesl, tak ti dospělí herci. Jak Christopher Plummer tak i Julie Andrews ve svých rolích vynikají a nedivím se, že Julie Andrews byla nominovaná i na Oscara, i když ho nezískala.

plakát

Sloní muž (1980) 

Výjimečný film Davida Lynche. Kam může zajít lidská chamtivost, krutost či bezohlednost? Má nějakou hranici? Tak právě na to se ptá a odpovídá kontroverzní tvůrce ve svém filmu. V něm nám představuje Johna Merricka, muže, který je díky své zohavené podobě přezdívaný Sloní muž. Je majetkem hamižného pouťového chlápka se jménem Bytes, který ho využívá jako svoji atrakci a hračku. Když náhodou jde kolem Frederick Treves, chirurg londýnské nemocnice a nalezne ho v zubožených podmínkách, odvede ho pryč a poskytne mu potřebnou základní pomoc. Jako doktor ho samozřejmě vyšetří a se svými novými poznatky se podělí také se svými kolegy. Zanedlouho poté odhalí, že to není žádné monstrum, ale zdeformovaný člověk, intelektuální lidská bytost, která je schopna myslet, mluvit a číst a tudíž si zaslouží veškerou úctu jako každý jiný. Ovšem ne všichni těmto názorům rozumí. Pozoruhodný obraz znetvořeného člověka, jenž po celý svůj život zakouší jen urážky a hrubost od ostatních, ale který zároveň najde porozumění a laskavost od doktora Trevese, tak následně od ošetřujících v nemocnici. Obdivuhodný výkon předvádí John Hurt v ústřední roli, pro něhož to muselo velmi náročné natáčení. Taktéž Anthony Hopkins v roli Trevese poddává jak jinak než skvělý herecký výkon. Vůbec atmosféra filmu je velmi podmanivá a ve spolupráci s přesnou kamerou a černobýlím obrazem vytváří opravdu vynikající dílo, které musíte prostě vidět.

plakát

Nádherný holky (1996) 

Velice pohodový snímek o přátelství, lásce, vztazích i dalších věcech, které se dějí v životě. Snímek vypráví o partičce přátel, nedospělých chlápků, kteří se znovu setkávají, kvůli srazu ze střední. Kromě jednoho z nich jsou všichni svobodní a nerozhodní pro trvalý svazek či založení rodiny. Jeden stále nahání bývalou ex, ačkoli spolu už dávno nechodí, druhý sice má holku, ale stále ho svádí vdaná spolužačka, zatímco jiný, který přijede do svého rodného městečka z velkoměsta, je úplně mimo z 13leté mladé dívky (Natalie Portman), ačkoli má sám doma svou přítelkyni. Navíc do města přijede pohledná sestřenice (Uma Thurman) z dalšího ze spolužáků, ze které jsou všichni jako pominutí. Ačkoli naši hrdinové většinu času jen popíjejí pivo ve své oblíbeném podniku a přitom rozebírají své komplikované vztahy, film dobře odcípá a dokáže v klidu zabavit, bez nutnosti složitého přemýšlení, což se někdy dost hodí. A na to, že se jedná o takovou vztahovou spíše konverzačně-sociální sondu do osudů jedné skupinky chlapů, dojde i na pořádnou rvačku. A to je rozhodně plus.

plakát

Gigant (1956) 

Opravdu velkolepý americký film, se vším, co k tomu patří. Dlouhá stopáž, epický příběh otevírající mnohá témata, hvězdy první velikosti v hlavních rolích. Vše, co sledujeme má však své opodstatnění, proč ve filmu je, včetně třeba zmiňované délky snímku. Kdyby nebylo takové délky, nemohly bychom si vychutnat např. dějové linky, které se ve filmu různě vyvíjejí. Bavil mě vývoj mladé ambiciózní dívky Leslie, která se provdává za klasického texaského rančera Bicka Benedicta, který vlastní ohromná stáda dobytka. Musí se naučit žít tímto způsobem života a také podřídit místním tradicím a zvykům. Jenže to pro hrdou ženu z vážené rodiny z Marylandu není vůbec lehké. Navíc když se musí potýkat nejen se svým zarytým a tvrdohlavým manželem, ale také třeba nápomocným, ale vzpurným mladým rančerem Jettem. Vůbec zápletka kolem Jetta Rinka je rovněž impozantní, kdy se z obyčejného a podřadného mladíka, stane zámožný a vlivný muž a to zásluhou objevu velkého množství ropy. Je obdivuhodné, že režisér George Stevens dokázal ukočírovat herecké hvězdy jako Elizabeth Taylor, Rock Hudson nebo James Dean, pro něhož to byla bohužel poslední role. A také, že natočil snímek, jenž neustále poutá naši pozornost a nenudí. Což už dvousetminutového díla není vůbec snadné. Za mě se mu to dokonale podařilo, a proto jsem si jej také naplno užil.

plakát

Rivalové (2024) 

Skvělý film. Opravdu velmi povedený. Velice mě překvapil hlavně tím, jak je komplexní  vlastně po všech stránkách. Ať už příběhově, kdy se sice jeví jednoduše (resp. ve své podstatě je prostý), kdy sledujeme dva tenisty, dva kamarády od mládí, kteří bojují v tenisovém zápase o vítězství v podobě krásné ženy, kterou chtějí mít jen pro sebe. Ale způsob jak nám je tato zápletka vyprávěna je výtečná. Pomocí flasbacků se vracíme do minulosti a zjišťujeme, jaký jejich vzájemný vztah, tak zejména sympatie každého z nich k vytoužené dívce. Flasbacky nejsou samozřejmě nic nového ani převratného, ale tady naprosto přesně přecházejí do osudového střetnutí v současnosti, čímž vzbuzují dané napětí. Navíc charaktery obou hlavních mužských postav jsou výborně napsány a jsou jako oheň a voda, jak ve snímku přímo zazní. Jeden profesionální tenista, který vyhrává velké turnaje, má za sebou početný tým, vydělává v reklamě, ale také muž, jenž poztrácí potřebnou výbušnost a určité nadšení jak v tenise, tak i ve vztahu. A druhý tenista, který si naopak hraje na profesionála, přitom obráží malé turnaje, nemá peníze, za to má velké sebevědomí a horkou krev. A mezi nimi svůdná žena, bývala tenistka, jenž nyní dělá trenérku jednomu z nich a zároveň je jeho manželkou, které ale také chybí jiskra a vášeň u něj, a proto chce zase toho druhého. Rovněž obsazení hlavní představitelů se povedlo na jedničku ať už Josh O'Connor jako Patrich, Mike Faist v roli Arta, a nebo zvláště v tomto případě velmi atraktivní Zendaya jako Tashi, odvádějí báječné výkony. Co však snímek ještě vylepšuje je to, jakým způsoben je natočen. A to především ve snímání tenisu, kdy kamera je vedena z různých úhlů, perspektiv, využívá detaily i zpomalené záběry. To vše vyvolává napětí a také pocit jako bychom byli přítomni na samotném kurtu a byli součástí jedné či druhé strany, což nejvíce pocítíme zejména ve vzrušujícím a gradujícím finále snímku. Navíc, když do těchto, ale jiných vypjatých chvil buší intenzivně laděná hudba, která je dokonalá, prožitek je ještě umocněn. Nemám filmu vlastně, co vytknout, proto klidně dám za plné hodnocení.

plakát

Opičí muž (2024) 

Excelentní akční film. John Wick dostal pěknou konkurenci. Byl jsem docela překvapen jakým způsobem je celý film natočen. Takových spoustu přesně nasnímaných, efektních a přehledných bojových scén jsem dlouho neviděl. A nejvíc obdivuhodné na tom je fakt, že jej napsal i zrežíroval debutující Dev Patel, který navíc ještě ztvárnil ústřední postavu. Autor, který se proslavil rolí Jamala ze snímku Milionář z chatrče, nám rozjíždí pořádně nadupanou a brutální akci. Je pravda, že příběh je poněkud ohraný a slabší, když sledujeme bezejmenného hlavního hrdinu, kterého žene jak jinak než pomsta. Ze střípků minulosti se dozvídáme, jak byla vypálena jeho vesnice, včetně jeho rodiny. Postupně se však dostává až do prostředí luxusního hotelu a okruhu lidí, kteří mají na svědomí jeho zavražděnou rodinu. Jeho plán je zcela jasný a pořádně krutý. Ačkoli je hlavní děj předvídatelný, líbila se mi cesta, jakou musí hrdina podstoupit k dosažení svého cíle. Rovněž zobrazení nejchudší indické vrstvy v kontrastu té luxusní nejbohatší třídy je znázorněno velmi přesvědčivě. Politická a etnická stránka filmu v druhé polovině trochu zamrzí, ale dá se to překousnout. A to především díky tomu nejdůležitějšímu ve filmu a to akčním bojovým scénám. Ty jsou prvotřídní. Ať už Dev Patel bojuje v ringu v opičí masce a vydělává potřebné peníze; střetává se s ochrankou v restauraci, při nichž se nebojí využít vhodné nástroje pro zabití či těžké zranění nepřátel a nebo zápasí tváří tvář úhlavnímu nepříteli či gigolovi se sekerou v ruce, všechno vypadá na plátně výtečně. A třeba takový trénink po zotavení také není vůbec k zahození. Za mě překvapivě výborný film, který Dev Patel i se svým týmem natočil. Budu rozhodně zvědavý na jeho další díla.

plakát

Deštivý den v New Yorku (2019) 

Velice povedená, lehká romantická komedie, která mi přesně sedla do nálady. Woddy Allen a jeho oblíbený New York, tentokrát v pošmurném počasí, ovšem ve velmi pozitivní a úsměvné náladě. Snímek vypráví o mladém páru, Gatsby a Ashleigh, jenž se společně vydává na víkend do New Yorku, ve kterém má Ashleigh udělat rozhovor se slavným filmovým režisérem. Po této krátké povinnosti, ji chce její přítel Gastby ukázat město ve kterém vyrůstal. Jenže věci se naprosto vyvinou jinak, než by čekali a oni svůj čas v New Yorku prožívají odděleně každý sám. Ačkoli hlavní dějová linka je jednoduchá, to co zažívá ústřední odloučený pár je více než zajímavé. Strašně mě pasovali také představitelé v hlavních rolí. Jak Timothée Chalamet jako mladík Gastby, který je otráven špatnou náladou, kvůli své přítelkyni se kterou není, a proto bloumá "svým" městem, tak i Elle Fanning v roli pohledné a ambiciózní začínající novinářky Ashleigh, jenž prozkoumává New York po boku hollywoodských hvězd a přitom si užívá jejich slávu, jsou skvělí. A když se k nim přidají Jude Law, Lev Schreiber či Selena Gomez ve vedlejších rolích, je o zábavu postaráno. Navíc láska Allena k samotnému New Yorku a filmu, jako takovému, šla ze snímku tak krásně cítit, že byla radost se na něj dívat.