Lenka.Vilka

Takže se to konečně podařilo, všechno dopadlo dobře a my teď jenom počkáme, dokud nám nedojde čas a půjdeme domů? Ne, tak rychle, ty nižší třído, která si nyní konečně může žít na vysoké noze! Je čas přestat věřit sami sobě navzájem! Protože kdo říká, že správný chování jde ruku v roce vzpomínce na špatný věci? Je to někdo z nás? Můžeme si věřit? A vážně každý z nás už chtěl jít domu, jak tvrdil? Nálada tohohle dílu byla strašně depresivní... :(

Revoluce bejby? Yeah, totálně! Na tomhle dílu jsou asi nejlepší ty myšlenkový pochody schovaný za tím, že sice hrajeme na první pohled něco spravedlivého, ale realita dne a pravidla vyšších pater si jedou svoje. Navíc když tě zradí nejbližší...ale může se to obrátit? Může se to stát? Revoluce má ale vždy svoje následky. Třeba useknutí hlavy královny...ale je kontrarevoluce tím správným řešením? Z první poloviny jsem měla poměrně depku. Proč mám blbej pocit, že se z toho už do konce nevyhrabu?!

Takže vlastně šťastný konec, že? Všechni se omluví královně, a ona může konečně vládnout veřejně. Navíc když byla zavřená ve své věži, během toho smutku nelenila, ale vymyslela, čím se zabavit dál. Jupí! A když už to skoro dopadne dobře, tak je čas na starý dobrý...ale ne, přece to nevykecám! ;) To by ode mě bylo vážně, vážně zlý! Jinak to "Jenom to šťípne." naprosto super. Hlavně když to není pravda a hlavně když máte smůlu. Nebo že by...ale ne, přece to necykecám! ;)

Nápad na estrádu pro každého nedopadne úplně dobře. Co si budeme, kdybych tam byla já, tak by minuty lidi spíš odebrali (teda, pokud to někdo vážně sleduje, a ne že si máme s postavama pouze myslet, že to někdo doopravdy sleduje...) takže jo, můj soucit s trojkou byl na místě. "Lůzr pojvr 4ever", my se chápeme vzájemně. No, a ta druhá věc. Vážně? Vážně bylo vhodný naštvat zrovna jí? Ale cesta k tomu byla fajn. A taky bylo fajn, že tohle bylo hezky zcuclé do jednoho dílu, tyhle dva formáty :) hezky se to vyvažovalo  :)

Ó, tak to se povedlo! Strategie kvůli získání času chvíli funguje, ale následně přijdou pochybnosti: "Vážně to funguje tak, že chodíme jako blbci po schodech jenom proto, že nám to někdo řekl...je to vážně funkční způsob nebo to předtím byla náhoda? Navíc to nebyl nikdo z "nich", ale z "nás"   Občas to totiž vyjde, občas to ale vůbec nevyjde...". Hele, jenom říkám, že mi dneska přišla výplata...tak jsem měla stejné otázky jako postavy...ale naštěstí u mě není nutné stejné vyústění, jaké na konci dílu dojde jim...

Všichni jsme si rovní, někteří jsou si rovnější? Až tak dobrý úvod jsem opravdu nečekala! Protože tady je všechno. Teda až na tu matematiku  :D  to jsem se nechala vést scénářem  :D  zatím jenom nastíněna hierarchie a že je jedno, jestli jste v normálním světě nebo ... "tady". Nic se nemění a je čas přijít na to, jak ojebat systém. Takže ok, super. A protože sama sebe neskutečně a z celého srdce občas solidně nenávidím, tak jsem si na chvilku pustila dabing. Nejhorší tři vteřiny dnešního dne. To už vůbec nic nepřekoná  :D (za mě jediná teorie, která vysvětluje momentální tu jednu hvězdu v hodnocení. Jinak si to vážně nedokážu vysvětlit ... asi jsem dneska rejpavá, ale nešlo odolat...)

Vždycky, když nevím, zda se na něco podívat, tak se kouknu na první díl, a ten rozhodne. Jenže tady je to trochu jiný. Což se jako divák dozvím právě až během toho prvního dílu: samotná anotace je pouze jeho obsahem. Doufala jsem, že to bude trochu později, aby se například moc dlouho nerozebíraly následky. Nebo aby to nepůsobilo natahovaně. Jenže tohle je v rámci minulosti tak strašně moc vrstvený. A to jak všechno zasahuje do přítomnosti! Ta dohoda se tedy stane už na konci prvního dílu (po obnovení slibu), a mě bylo jasný, že začít sledovat The Gift of Your Heart během deštivého dne, byl možná blbý nápad. Vtipné je navíc to, že během toho společně stráveného týdne bylo i hezky, ale dokoukala jsem dnes. A já vidím, jak je venku  :)  ale k seriálu. Protože tady je to emoční jízda od prvních minut. Už jenom ten rozhovor na začátku ohledně toho, proč Ame nemůže mít kamarády...to bylo vážně moc hezký. A reakce ještě milejší. Navíc to celý působí i dál extrémně mile, protože bez deště (Ame) a slunce (Taiyo) nemůže být duha. A přestože nemůžeš najít její konec, neznámená to, že tam nikdy nebyla. Ale bohužel, když nemáš obě ty věci, duha nevznikne. S tímhle motivem se tady pracuje celou dobu moc hezky. Jak užitím překladu v různých rozhovorech, tak použití právě barev těch dvou (tady bylo navíc extrémně milé právě to s červenou barvou tak důležitou nejen pro práci Taiya, ale i pro další věci v příběhu, protože se to jím táhlo jako červená nit...teda, vlastně i doslova, o to to bylo ještě lepší) a celou pointou toho, o čem tenhle příběh byl. Takže proto to závěrečné rozhodnutí bylo jasný a správný. Měl jsem umřít na Nový rok, ale díky tobě jsem měl tři měsíce navíc...ty nejkrásnější v mém životě...

Takže sice o trochu později, ale těch deset vteřin bylo  :)

Občas nezáleží na tom, že věci nevyjdou podle plánu, ale stačí, když se člověk snažil. Potom i lež možná bolí míň (i kdyby červená nebyla červená, na tom nezáleží) a ani ta oběť potom nepůsobí zbytečně (protože to bylo správný)....

A potom, že Průvodci nic necítí! Minulost jednoho se prostřelila už minule, přítomnost druhého osvětlila tady. A jak se s tím "Vím, že jsi to ty, ale nemůžu to říct nahlas." tady skvěle pracuje! Tohle se moc povedlo ♡