Falcon Lake

Příjemně civilní kanadský snímek o dospívání a prvních láskách s překvapivě jiným koncem. Kanadská respektive quebecká artovka/festivalovka, blízká příbuzná amerického nezávislého filmu s jeho nezaměnitelnou náladou a poetikou. Nikoliv příběhový, nýbrž pocitový film. V subžánru coming-of-age dramat rozhodně patří k tomu výrazně lepšímu, co daný segment nabízí... (30.06.2023)

„Louise? V tom jezeře se někdo utopil?!“ - „Neposlouchejte Chloe. Vymýšlí si, aby byla zajímavá.“ Trávení prázdnin u jezera s rodinou a jejich známými nevyznívá pro Bastiena kdovíjak zajímavě. Ale to jen do té doby, kdy se jeho pozornost začne čím dál víc upínat k o několik let starší Chloe…V jednoduchosti je síla. Celovečerní režijní i scenáristický debut herečky Charlotte Le Bon dopadl nad má očekávání. Má to velmi podmanivou komorní atmosféru (výborně podpořenou hudbou a vizuálem), člověk si ten milý, nevyzrálý vztah hlavních hrdinů prožije a procítí s nimi. Zejména tedy s objevujícím Bastianem. Velmi atmosférický je i závěr…ačkoliv někomu nejspíš sedne bez problémů a podtrhne celkové vyznění filmu, jiného zas mine, možná jako celý snímek. Já patřil do té první skupiny. Film jsem si užil a hodnotím solidními 4*. „Slyšela jsem, že je super se topit.“ - „Fakt?“ - „Když pod vodou zadržíš dech, plíce se ti stáhnou. Takže když se potřebuješ nadechnout, plíce se ti naplní vodou a je to skvělej pocit.“ - „Škoda, že jsem tohle nezažil.“ (08.09.2023)

Ďalší z filmov, ktorý evidentne nie je pre mňa. Pri jeho sledovaní je evidentne nutná spolupráca diváka, ktorý preciťuje a domýšľa to, čo na obrazovke chýba a stáva sa akýmsi spolutvorcom diela. To je pre mňa konkrétne u tohto filmu ťažko predstaviteľné.  Chápem všetkých obdivovateľov a to je aj dôvod, pre ktorý dávam nič neriešiace tri hviezdičky a ani o jednu menej. (21.04.2024)

Charlotte Le Bon přichází s geniálním nápadem zachytit teen romanci formálním slovníkem hororu. Protože co jiného je děsivější, monstróznější a více zneklidňující než dospívání s jeho ostychem, nejistotou opakovaných citů i přetvařovaným frajeřením před ostatními. Už samotný tento nápad by mohl stačit, ale "Falcon Lake" nad to navíc vyniká tím, jak úchvatně odpozoroval a jak následně delikátně a empaticky na plátno otiskl ono zjitření, obavy i nemotornosti první velké teen lásky, kde se ještě v onom drásavém napětí sváří dětinská naivita a křehkost s hormonálně rozbouřenou tělesností. Zpočátku může pozvolné tempo a žánrové budování napětí působit nemístně, ale když na ně člověk přistoupí, zaryje se mu nejen pod kůži, ale i do srdce, a možná i zpřítomní vlastní staré šrámy či prohřešky. Ponořit se pod hladinu "Falcon Lake" je tak výstižně bolestivé a současně romanticky krásné. (01.10.2023)

Snad by to byla taková ta normální dovolená v období (skoro)dospívání, kdyby se na ni nepotkali a navzájem si tak navždy neovlivnili své životy. Bastien, vcelku obyčejný třináctiletý kluk a již šestnáctiletá Chloé, ta která vnímá ducha jezera a své první vážnější životní strachy ukrývá za pro někoho jistě podivné záliby. Bere ho jako svého vrstevníka, je k němu pozorná, dá mu nezapomenutelné momenty. Zároveň si s ním však tak trochu hraje, nebo snad ne? Chvíle, ve kterých jsou si nejblíže, pravděpodobně říkají něco jiného. Vůbec pokud jde právě o sdělování toho, čeho se bojí a její odpověď. Tahle scéna je společně s výborným závěrem vůbec nejsilnější. Příjemně mysteriózní atmosféra je ve filmu přítomna od prvních minut, závěr ji dává ještě zásadnější opodstatnění a propojuje dospívání s nadpřirozenem... tedy možná. Zásadní podíl na ni má nádherná kamera, tlumené barvy a minimální osvětlení, díky němuž působí především noční scény velmi reálně. Tak jako celý film, malý, obyčejný, ovšem velmi silný, vůbec jako režijní debut Charlotte Le Bon, kterou je třeba dále sledovat. 80% (30.05.2023)