Mluv se mnou

Talk to Me je film zázraků. Jedním z nich je fakt, že bratři debutanti dokázali dát dokupy jako svou prvotinu takhle filmařsky vyspělý a kvalitní film od precizně zvolené audio stránky, úhlů kamerových záběrů až po vhodně zvolené herce, kteří po dlouhé době v takhle spotřebním hororu dokáží zaujmout a divák na ně bude vzpomínat i po týdnech. Dalším z nich je velmi potěšující zpráva, že australská festivalovka se dostala i k nám do kin a nebudeme čekat rok na vydání. A třetím z nich je pak jakási odlišnost zpracování, která dělá z pouhé vymítačky velmi odlišný film, ve kterém je cítit vlastní rukopis a který se zkrátka "něčím liší". A i když je těžko říct, čím konkrétně, divák už od prvních minut cítí, že nejde o generickou záležitost typu V Zajetí Démonů či Anabelle. To nejdůležitější, co dělá film svým a odlišným, je volba jít trochu cestou do artu a chuť kombinovat kvalitní filmařinu s dusnou atmosférou, originálním nápadem mumifikované ruky a hlavně údernost a razance vyvolávacích scén, při nichž jsem se přišpendlil do sedačky a jen čuměl, co se bude dít. Násilí, krev a syrová brutálnost některých scén je pak vyloženě ikonická pro tento film a když na ně dojde, hororový fanda bude čvachtat blahem. Ovšem tím se dostávám k jediné výtce, kterou pro tento film mám, a to že je zde až mnoho dějové výplňové vaty a přidat o 2-3 scény vyvolávání více a dostat více toho, pro co jsme si zde všichni přišli, a tedy toho čistého zla z posedlých démonů při vyvolávacích sezeních, byl bych naplno spokojen. Takhle se cítím převážně spokojen, ale hluboko uvnitř i trochu ochuzen, jelikož oněch seancí bylo velmi poskrovnu. (05.08.2023)

Studio A24 zase vítězí, protože se rozjuchaná mládež těší ze zpočátku neškodné spiritualistické (asi) zábavy v podobě mumifikované ruky vědmy (nebo možná satanisty), která umožňuje komunikovat se záhrobím. Respektive se na půl druhé minuty nechají posednout náhodným duchem. Stačí jeden stisk, nějaké to zaklínadlo a hlavně to nahrát na mobily. Mezi mládežníky je i jistá Mia, která se vyrovnává s traumatem po smrti matky. Lehkovážné seance se ovšem zvrtnou, jakmile do nich parta pustí dítě, respektive mladšího bratra jedné z hrdinek. A zároveň Mia ucítí příležitost, jak komunikovat s mrtvou mámou. První hodina je vážně velmi dobrá, má výbornou atmosféru a vydařené výkony mladých herců. Pak ovšem naznačených motivů začne přibývat, otěže naplno převezme bubákovina a v závěru režisérské dvojici jednoduše dochází dech. Celkově každopádně stylové, fyzicky bolavé a nápadité, někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Nicméně bohužel nejhorší zprávou je, že to slušně vydělalo a producenti už odsouhlasily práce na pokračování. (23.09.2023)

Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna Austrálie bude zemí, která po dlouhé době vyprodukuje opravdu hodně koukatelný horor. Nesmírně se mi líbil nápad s mumifikovanou rukou spojující světy živých a mrtvých. Konečně nějaký originální nápad, který skvěle zafungoval. Atmosféra se skvěle stupňovala a hluchým momentů bylo minimum. Člověk byl neustále v napětí, co se bude dít. Výhrady bych měl snad jen ke kompletnímu pubertálnímu obsazení, kde mi extrémně lezla na nervy především ústřední gorilka a ta další čúza neidentifikovatelného pohlaví. Doporučuji sledovat s drahou polovičkou, kterou můžete následně celou noc strašit. [82 %] (21.10.2023)

choze má (zase raz) pravdu. Mne sa to nepáčilo a nebavilo ma to a to mám od 90. rokov slabosť pre špecifickú austrálsku kinematografiu. Trocha to môže pripomínať (od dospelého sveta akoby izolovaní puberťáci vs. drsná urban legend) hit Neutečieš, ale nemalo to na to a už to nebol žiadny zázrak, aj keď uznávam, že po druhom pozretí som mu mnohé nedostatky odpustil a dal mu až 4*. Jeho „nasledovníkovi“ ich ale fakt dať neviem a pochybujem, že sa to zmení po repríze, ak na ňu vôbec niekedy budem mať chuť. Nesympatické postavy, v lepšom prípade priemerní herci. Mimo pár znepokojivých scén (hlava, noha) útrpné. (10.04.2024)

Ruka podaná ze záhrobí těžko bude pomocná, aneb „this spirit is a cunt“.. Zármutek, co tak bolí a ovlivňuje úsudek, až je schopen člověka pozřít. Kamera mobilního telefonu jako citová clona před děním, co snímá. Rekreační užívání drog, které lusknutím prstu může zajít někam dál.. Dvojčata uctívající Friedkinova Exorcistu kladou důraz spíše na postavy a přiměřený realismus než na prvoplánové šokující výjevy a když už se tak děje, tak si pomáhají praktickými triky. Pokud se obtížně odhaduje další vývoj děje a není to úplně hloupé, můžeme v daném žánru mluvit o vzácné originalitě.. (02.10.2023)