Heya

Keď som sa dozvedel, že v diskusii V.R.K bude film od Šion Sona, tak som sa potešil, ale som bol aj trocha opatrný. Potešil som sa preto, že tento režisér vie z každej témy spraviť osobitú záležitosť, ktorá, ale nie vždy je divácky ústretová. U mňa to okrem jednej výnimky zatiaľ, ale zaberá a dúfal som, že tento krát to nebude inak. Opatrný som bol zas preto, že posledné tri filmy zo spomínanej diskusie mi moc nesadli a dúfal som, že tento to konečne prelomí. Tak naozaj som čakal všeličo od tohto nevyspytateľného režiséra, ale priznám sa, že až takú pozvoľna plynúcu vecičku, kde na jednej strane je často nehybná kamera a na strane druhej zas postavy, ktoré by uspali aj delfínov. Mne nikdy pomalé tempo neprekážalo a napríklad pri scéne, kde sa asi  päť minút kamera sústreďuje na ceduľku the Room a , že film stále ide ma ubezpečovali len zvuky, ktoré vydávala práve tá tabuľka, keď do nej narážal vietor. Pri tejto scéne som mal úžasný pocit, že som tu dobre a , že aj keď Šion Sono ide inou formou na akú som u neho zvyknutý som aj tu jeho cieľovka. Herci a tie ich prejavy boli ukážkové. Neskutočne sa mi páčilo, že na začiatku ako starý pán prišiel za dievcinou a ona mu ukázala prvý byt, ešte sa mu skúšala vstúpiť do svedomia, že taký byt si žiadal. Ale po druhom už rezignovala a začala hrať jeho hru. Na čo sa spýtal, na to aj odpovedala a žiadne zbytočné a tak aj trápne dialógy tu nezazneli. Sú dve sceny z filmu, ktoré ma získali svojim čarom. Jedna bola, kde už už si hádam starý pán jeden byt vyberie a majú otvorené dvere a k nim sa votre nejaký predavač s novinami a už ujo a za nim aj dievčina z bytu odcupkajú. Obyčajná scéna a ja som sa pri nej začal normálne usmievať, že čo všetko sa môže prihodiť, aby vám kúpu či prenájmu bytu niekto takto zmaril. Druhá a dosť zásadná bola tá, kde sa hlavná postava rozprava v byte z iným starším pánom, ktorý ako keby nebol ani z toho ich sveta. Smeje sa, svižne artikuluje, pán zanechal veľmi dobrý dojem a i keď tu bol asi dve minúty, do tohto filmu sa neskonale hodil svojou osobnostou. Dal by som čistých 5*, ale skoro od začiatku mi bolo jasné, kam sa film uberá a čo bude pointa a tak dávam "len" silné 4* a to mi na konci bolo ľúto, že film skončil, takto vyskladaná stavba príbehu ma veľmi naplňovala. Je to 25 film z diskusie V.R.K a konečne zas veľká spokojnosť s výberom filmu. (19.09.2023)

Podmanivá, veľmi pomalá, komorná, takmer poeticky nadnesená minimalistická gangsterská dráma, ktorá takmer bez slov, len v odtieňoch sivej na prevážne statických záberoch prezentuje "príbeh" na rozmedzí Jarmuscha, Resnaisa a Ki-duka. Na začiatku hľadíme na akési sklady. Jediné, čo počujeme, je povedomý šum. Po chvíli prichádza na scénu muž, a zamieri k lavičke. Začína hrať hudba, muž si sadá na lavičku a hľadí pred seba. Po chvíli zisťujeme, že hľadí na rieku. Sledujeme plávajúce lode, spôsobujúce spolu s riekou pravidelný šum. Sledujeme oči muža. A opäť lode, tentoraz už bez hudby. Muž prichádza za ženou. Hľadá izbu, a žena, realitná maklérka, sa s ním vydáva nájsť tú pravú. Tak by sa dala načrtnúť zápletka v poradí druhého Sonovho celovečeráku, ktorý sa dá vôbec zohnať. A rovno priznávam, že predstaviteľ hlavnej role Akaji Maro (ktorý je na tejto databáze trestuhodne opomenutý) je excelentný herec (škoda, že dostáva prevažne menšie postranné úlohy ako "Yakuza Boss", "Shopkeeper" a podobne), a svoju rolu zvládol úplne bezchybne. Do svojej postavy vlieva zvláštnu charizmu, ktorá plynie spolu s filmom. Šion Sono koketuje medzi riadkami s existencializmom a otázkou samotného bytia, zároveň nezabúda stáť nohami pevne na zemi (čím sa odkláňa od svojho "silne dada" prvopočiatku), pohráva si s jemnou psychológiou a navádza diváka k používaniu toho orgánu, ktorý by sme mali mať všetci v hlave. A tak divák úporne premýšľa - kto je muž? Prečo má také prísne kritériá ohľadne hľadanej izby? Uteká pred niečím? Snaží sa nájsť pokoj? Je to zločinec? Hľadá rozhrešenie? Tieto a iné otázky film podsúva tak elegantne, že si divák myslí, že na ne prišiel sám. Chyba. Sono sa s ním len hrá, a vedie ho nenápadne za ručičku. Majstrovský koncept a spracovanie, ale musím sa priznať, že som sa na pár miestach nudil, takže na plný počet tentokráte nepôjdem. 85% (02.03.2014)

Slow movies mám docela rád, ale žel se to musí umět. Ono to totiž není jen o tom zpomalení, ale také o atmosféře, pocitech a externích reáliích. Dokonce často nechybí nějaký podpříběh, myšlenka navíc, u Benninga dokonce vtip. Tady jsem měl pocit, že sleduju japonského Krobota ve filmu Bély Tarra, který se pokusil natočit remake Jarmuschova filmu Hranice ovládání (já vím, já vím, že Jarmusch to natočil později). Prostě forma tak přebíjí obsah (a tím nemyslím to "zabiják hledá vhodný byt", ale právě ono slow movie sdělení o něčem (o Něčem)), že to často působí nechtěně směšně, některé ty scény. (26.10.2023)

U pointy jsem si nemohl nevzpomenout na ten vtip, v němž se učitel/ka ptá žáka, jak by přeložil "Odpočívej v pokoji.", aby tomu porozuměl každý cizinec, načež žák odpovídá "Relax in the living room." - že nám ale ta naše realitní makléřka (Joriko Dóguči), děvče zadumaný a málomluvný (obdobně jako její společník) - kterou její práce očividně naplňuje, to nemohu říci - pěkně kulila očka, když zjistila, k čemu vlastně bezejmenný (Akadži Maro) potřeboval jejich služeb, co? Inu, chyba v překladu, to se stává! ;-)  ___ K filmu: Heya je svou příznakovou rytmikou zcela očividně Sonovým pokusem o slow cinema (žánr(?), v němž se jako ryba ve vodě pohybují takoví filmaři jako Béla Tarr, Lav Diaz nebo Ming-liang Tsai), a to pokusem velice zdařilým. V následujícím komentáři bych rád přiblížil, proč je toto dílo láskou na první pohled (i když si neumím představit, co by mi mohla dát druhá projekce; film je tedy jedním z mála filmů, jimž nemám problém udělit plný počet, ale opakování asi riskovat nebudu). a) Předně bych před filmem nevěřil, že lze funkčně skloubit thriller (motiv nájemného vraha, krvavých peněz a útěkem před zákonem) s kontemplativním/meditativním arthousem, že toto spojení dává smysl - a k čemu, že to je dobré? Opětovně jsem si dokázal, že možnosti kinematografie (ve věci kombinace různých tvůrčích postupů) jsou bezbřehé! A nic nemůže být pro cinefila (mého ražení) víc potěšující, než když se mu svět filmu představí jako moře nekonečna možnosti, množina nepředstavitelného množství eventualit... b) Tím, že si film bere tu něco z vzorců thrilleru, tam něco ze vzorců arthousu nelze říct, jestli je snímkem dynamickým, či statickým, resp. paradoxně zvládá být obojím zároveň! Tak sledujeme postavy, které se neustále někam přesouvají (převážně za účelem prohlídek bytů) - což je ten dynamický moment -, ale jejich pohyb skrze prodlužování záběrů je zdánlivě tím nejpomalejším pohybem, jenž si jen dokážete představit, divák sice může mít dojem, že se nic neděje, ale dvojice hlavních postav za hodinu a půl trvání filmu objela snad celé Tokio(?) - kolik to tak může být kilometrů? A vy, pro které tam té dynamiky bylo málo, kam byste ty postavy ještě poslali? Na cestu kolem světa? :-)) c) To zpomalování (koho? čeho? - narace) není pouhým ornamentem, stylistickou libůstkou, něčím nahodilým, ale je organicky živeno motivem únavy. Únavy hlavního hrdiny z dosavadního života, únavy realitní makléřky z toho, že se jí nedaří prodat klientovi byt, že tento stále brblá, na rovině percepce i únavy diváka, z toho, že film nasadil zavratné šnečí tempo. Proto bych si dovolil polemizovat s uživatelem Jason_X, který by filmem nabízenou storku odbyl "desetiminutovým kraťasem", já si naopak myslím, že tenhle film mohl být klidně o hodinu delší. Čím déle melancholii a depresi "restujete", tím lepší "pokrm" získáte! Díky za tip Willymu Kufaltovi! 90 % (14.09.2023)

Jestli se nemýlím tak Heya/The Room je mým 15 filmem mého oblíbeného režiséra mistra Šion Sona kterej jsem od něho viděl. Ani jsem netušil, že film má cz titulky(za který mimochodem děkuju uživateli Willy Kufalt). Heya je filmem z počátku Sonovi tvorby a dle některých hodnocení je vidět, že né každému tento kousek bude po chuti. A já se popravdě ani nedivím. Je to film s minimem herců(v podstatě o dvou lidech) kterej si vystačí s minimem dialogů a slov. Divák se nedočká ani žádné rychlé akce. Vše jede v pomalém tempu od začátku až do konce a přesto nenudí. I ta kamera povětšinou snímá vše staticky a v dlouhých záběrech. Konec pak zodpovídá mnohé odpovědi. Já jsem spokojen i s tímto filmem Šion Sona za kterej mu uděluji 4hvězdy. (07.06.2024)