Americký přítel

Podivuhodný příběh průměrného člověka, jenž znejistěn těžkou nemocí a sveden velkou sumou peněz upadne do neprostupného a neprobadatelného labyrintu vražedných intrik. Psychothriller zdařile kombinovaný s road-movie, která nás provádí džunglí Hamburku, Paříže a New Yorku. Řemeslně zručná sbírka odkazů na díla klasiků filmového thrilleru, kteří si tu zahráli i drobné gangsterké roličky (Nicholas Ray, Sam Fuller, Peter Lilienthal, Daniel Schmid, Jean Eustache a Lou Castel). V hlavních rolích herci naprosto rozdílných typů: Bruno Ganz a Dennis Hopper. Z Hopperovy evropské herecké anabáze zřejmě nejlepší výkon. (23.08.2005)

Wim Wenders je těžký intelektuál a některé jeho kousky jsou tak pomalé a do sebe zahleděné, že jsou pro běžného diváka nestravitelné. Americký přítel je úkrokem do terénu, kde se pohybují úplně jiní tvůrci a jeho film by se dal označit jako psychologický thriller. Několik scén balancuje až na kraji akčního žánru, ale Wenderse zajímá evidentně něco jiného, psychologie jeho postav, jejich vzájemné vztahy a motivace. Není to dokonalý film, scénář obsahuje některé nepravděpodobné motivy, podraz v Paříži je průhledný a např. epizoda Help For You z českého cyklu Černí andělé s podobnou zápletkou pracuje daleko rafinověji. Wenders ledascos nechává na svém divákovi a o svých postavách toho mnoho neprozrazuje, což je jen ku prospěchu věci, protože divákova fantazie může pracovat na plné obrátky a film dostává až mysteriózní rozměr. Dennis Hopper si zahrál jednoho ze svých typických záporáků, jeho postava nicméně zdaleka není jednorozměrná a patří ve skutečnosti k tomu nejzajímavějšímu, co ve své kariéře vytvořil. Celkový dojem: 80 %. (16.11.2009)

...zřejmě pokus o artovou variaci...asi...výsledkem je podivnej hybrid...první polovina mě iritovala svou tzv. evropskou náladovostí...Wenders tu látku intelektualizuje... i přes vizuál, který ostentativně dává najevo svoje lavírování na hraně umělečna a kýče ( dokud jen pracuje svýraznými barvami, tak se na to kouká docela dobře, ale některý kašírovaný obrazy mi přišli jaksi mimo...prostě jsem nechápal, co mi tim chce autor sdělit...a tenhle pocit jsem měl vlastně u celého filmu)...tady mě to ale ještě tak neiritovalo, protože to má určitou dramaturgickou čistotu a sevřenost...první žánrová scéna v Metru je překvapivě solidní....druhá se z nadějného začátku překlopí v jakousi podivnost - doteď nevím, jestli to bylo myšleno vážně nebo parodicky nebo oboje ( Hitchcock např. často spojuje polohu thrillerovou, bizarně komediální a morbidní, ale umí ty prvky propojit, tady to působí jenom divně )...a závěr už šel plně mimo mě...to už je jenom taková podivná plochost...konstrukt, který neví, o čem vlastně vypráví a jestli má být žánrovkou nebo uměním...Wenders nepřistupuje k žánru zevnitř, se znalostí jeho atributů, ale zvenčí - jako k hračce...neumí s ním pracovat na větší ploše, neumí mu propůjčit ryzost, oživit ho...v tomhle směru na mě daleko plnokrevněji a v důsledku i existenciálně tísnivěji působí klasické adaptace Highsmithové - Cizinci ve vlaku nebo Talentovaný pan Ripley...tenhle způsob kinematografie se mi naopak jeví jako poněkud nešťastný... (30.08.2011)

Pre mňa jeden z najlepších filmov od Wendersa. Bolo pre mňa zaujímavé sledovať hlavne Bruna Ganza. Poznám ho prevažne z novších filmov a tu som ho prvý krát videl v najlepších rokoch a v hlavnej úlohe. Naposledy som ho do neba vychválil v thrilleri Neznámy a ten jeho vekový rozdiel medzi týmito dvoma filmami ma udivuje. Bruno bol skvelý už vtedy, ale dnes je v špičkovej forme. 80%. (19.03.2012)

Tenhle film od Wima Wenderse mě velmi zaujal, je více v pohybu, než jiné jeho filmy a je to jen ku prospěchu. Kam nás mohou dovést lidské intriky s vhodně nastrojenými detaily. Bruno Ganz v hlavní roli je přesvědčivý ve svém zoufalství, které ho dovede k tomu, co nechce. A do jaké míry je Bruno Ganz (rámař Jonathan Zimmermann) zoufalý ze svého osudu a z něj vyplívajících činů, je Dennis Hopper v roli Toma Ripleye vhodným doplňkem, jako úlisný člověk, který rád postrkuje a řídí lidi tam, kam je potřebuje dostat. A jejich sblížení, ke kterému je svedlo přiznání chyby Toma, že Jonathana zatáhl do vražd mezi členy podsvětí. Ponurý příběh o pochybnostech svého já. Pěknou roli padělatele zde měl režisér Nicholas Ray. (18.05.2009)