Dokonalé dny

Dokonalosť nie je v bohatstve, ale väčšinou v poctivej práci, nad ktorou sa bežne ohŕňa nos, lebo však voňavá nie je, ale aj to musí niekto robiť. A ak ju robí so srdcom, úsmevom a šťastím, prečo mu to aj nedopriať. Žiaľ, z filmu sa naplno nedozvedáme, aká bola motivácia toho človeka, pretože evidentne mal na viac ako na zber hoven. Avšak vďaka ozrejmeniu Wendersa, ktoré som uviedol do zaujímavostí, sa dozvedáme podstatne viac. Vo filme sme to takto naservírované na tanieri nedostali. (15.04.2024)

Tento film je nelepší cesta jak motivovat partnera aby konečně vyčistil záchod. Dost možná s tím začne už před koncem filmu... Snímek je o člověku, který dokáže vidět krásu v jedoduchosti a v obyčejném světě okolo sebe. Wenders přenáší tuto schopnostna na diváka a pokud ji ten dokáže příjmout, tak se nenudí. Obrazně člověka učí vnímat chutě prosté vody. Japonské prostředí celou konstrukci jen podtrhuje, ale zároveň je v režii zjevná západní perspektiva. Film je tak určitou syntézou a je to imho věcí individuálních prefencí zda vyhovující. Byť respektuju, že to co chce dělat dělá asi Wenders dobře, pro mě, jelikož způsobem který mi film ukazuje jsem schopný svět vidět sám pokud chci, je to celé trochu neobjevné a Wendersova tvorba mě obecně moc nebaví. (09.06.2024)

Upratovač toaliet žije nudným spôsobom života a tak sa rozhodne si ho po prvý raz okoreniť pivom a cigaretami. Lenže toto príde po sto minútach a dovtedy sa nudíme spolu s hlavným hrdinom. Zas a znova, je to divácky odpudivý film, pre ustrelených artových fanatikov, doslova odstrašujúci príklad pre všetkých, ktorí nemajú radi alternatívu (a ak by kvôli tejto projekcii náhodou zavítali do Lumieru, už ich tam do smrti nikto nedostane). Zo začiatku to pôsobilo ako ASMR video, keď jedinými ozvučením boli ruchy počas upratovania záchodov. Ako sa zvykne v týchto kruhoch pateticky hovoriť, dej je oslavou každodennosti. Až na to, že dej tu je v stopových množstvách. O hlavnom hridnovi sa dozvedáme, že žije samotárskym spôsobom života, nekomunikuje so svojou sestrou, je askét a má zamestnanie, ktoré je hlboko pod jeho intelektuálne možnosti. Za celý čas sa však nedozvieme, prečo je tomu tak. Akurát sa hrdina na záver rozplače. Jedinou dobrou scénou bolo chytanie tieňov, no po nej už film skončil. Keď už tu oslavujeme tú každodennosť (čo ja z duše neznášam), tak aspoňže to je každodennosť japonská - ten dokumentaristický vhľad do života v Japonsku je jediným hodnotným poznaním, ktoré si z projekcie odnášam. Bol to deň otvorenia Lumieru po pol druha roku od vyhorenia a dokonalým spôsobom mi ho film znechutil. (07.02.2024)

Těžko hodnotit. Řemeslně dobrý. Kus poetiky v tom taky byl, jasně. Ale Dokonalý dny? Spíš Dokola furt stejný dny. Nevadí mi koukat na to, jak prostý uklízeč prožívá radosti nad obyčejnými všedními drobnostmi, ale čekal bych, že se to nejpozději v polovině někam rozhýbe. Jinak je to při té stopáži neskutečně ubíjející. (21.04.2024)

Příjemný film o radosti ze života i přes všechny překážky, které nám přináší. Hlavní postava je vždy pozitivně naladěný pán, pro kterého práce uklízeče tokijských toalet není ponižující, protože chápe její důležitost v rámci společnosti. A společnost, lidi v ní vnímá s láskou a úctivě. Wim Wenders umí zajímavě vyprávět i každodenní život takového filmového hrdiny, a postupným odkrýváním jeho minulosti skrze postavy, které se objevují v ději, a trefně vybranými známými písněmi, umí definovat jeho vnitřní rozpoložení. Za každou veselou fasádou se vždy skrývá i kousek smutku. Skvělý výkon japonského herce Kōji Yakusho, který beze slov dokázal vyjádřit více, než by vyjádřil s nimi. [Cannes FF] (27.05.2023)