Expres foto

„Jenom jsem fotil“ Fotografie – uchovatelé našich vzpomínek. Těch dobrých především, jak správně podotýká Seymour Parrish. Jenže naše životy tvoří i události méně líbivé. Ty, na které chceme zapomenout, ne si je prohlížet v rodinném albu. Seymour Parrish podobné fotky v tom svém rozhodně mít nechce. Námět hodný krvavého thriller přetvořil Mark Romanek v „přesymbolizované“ psychologické drama o rodině a svědomí. Robin Williams je trochu jako klaun, který odhodil všechny masky. Dokáže v jedné scéně bezbolestně přejít od milujícího strýčka k zákeřnému pedofilovi. Škoda, do jak nenápadité formy byl tvárný materiál jeho kvalit nalit. Závěrečné moralizování naštěstí patří do řádu těch cyničtějších a matný dojem z mizivé gradace zachraňuje sice nijak objevné, přesto působivé „sdělení“. 70% Zajímavé komentáře: Tom Hardy, genetique (05.01.2009)

Slušný, komorně laděný psychothriller, který staví na charakterním herectví Robina Williamse. Všichni ostatní herci jsou zaměnitelní, ale díky Williamsově virtuozitě se zrodil znepokojivý, temný snímek o osamělosti a ztrátě životních cílů stárnoucího zatrpklého muže uprostřed velkoměsta. Hranice mezi podivínstvím a sociopatií je někdy velice tenká... Scénář není až tak nápaditý a tak zůstane jen u tří, byť silných hvězdiček. Celkový dojem 65%. (22.12.2007)

Rodinné fotografie zobrazují usměvavé obličeje. Narození, svatby, dovolené. Lidé fotí šťastné momenty ve svých životech. Nikdo nefotí to co chce zapomenout. Seymour Parrish je hodný strejda z fotolabu. Trošku nesympatický, ale každému je jasný, že až mu hrábne..... . R.Williams tyhle uchyláky umí. Nádherný barvy všeho, zajímavé architektonické prostředí. Celkem solidní psychoanalýza smutného člověka. (11.11.2006)

Vlastně mě nikdy nenapadlo přemýšlet nad postupem, jakým vznikají ve Fotolabu naše dětinské a rozjívené manželské momentky s latexovými králičími oblečky, katetrem a trojitou koženou plácačkou. Poté, co jsem viděl tohle psycho se slizkým tátou v sukni, necítím se zrovna rozjařený z varianty, že usměvavá laborantka Regina s prsy pevnými jako dva igelitové pytlíky sulcu po večerech slintá nad negativy a svá žhavá ústa chladí v ustalovači. Od teď už si tam nechám vyvolat tak maximálně fotky naší potkanice Kateřiny a želváka Ignáce. Vážně nestojím o to, aby Regině hráblo, zatoužila po naplnění snu o těsnějším kontaktu s mou rodinou, přihnala se nám kázat o morálce a fotit Zenitem 11 garniže. (13.08.2012)

Strašná rutina, ktorá vôbec nerozvíja potenciál námetu. Ten, hoci nie je nejako extra originálny, je sám o sebe znepokojujúci. No spracovanie ide po pomerne predvídateľnej línii a druhá polovica (a hlavne klimax) stojí na deus ex machina zvratoch, po ktorých sa hlavnému antihrdinovi začne zrýchlene meniť charakter. Nehovoriac o iritujúcom mizernom storytellingu. Úvodná scéna začína nasledujúcu retrospektívu - v oboch má rozprávač zásadne odlišný hlas, nehovoriac o tom, že už prvá scéna rozprávania sa odkláňa od jeho subjektívneho videnia a vidíme veci, čo on nevidel. Nejde pritom o nedôveryhodného rozprávača, len o mizerný scenár. Čo sa týka Robina Williamsa, mal už aj lepšie role a lepšie výkony (aj v rámci žánru). (21.04.2017)