Chirurgové

Moje srdeční záležitost. První serie se tváří jako vtipný, lékařský, romantický seriál, ale postupně už to taková legrace není. Řeší mezilidské vztahy a problémy každodeního života a mezi tím vším je ještě čas na životní moudra a scény při kterých člověk brečí smíchy(štěstím, nebo jen nad tím co všechno se vám může přihodit. Scény při kterých vám tuhne krev a scény, kde se vám dělá špatně i když vám normálně krev ani vnitřnosti nevadí...:D Další velkou předností je skvělá hudba..takže pokud vám nevadí trocha krve :) tak rozhodně doporučuju. ----" Maybe we like the pain. Maybe we're wired that way. Because without it, I don't know; maybe we just wouldn't feel real. What's that saying? Why do I keep hitting myself with a hammer? Because it feels so good when I stop." ---"Pain, it comes in all forms. The small twinge, a bit of soreness, the random pain that we live with everyday. Then there is the kind of pain you just can’t ignore, a level of pain so great that it blocks out everything else, makes the rest of your world fade away until all we can think about is how much we hurt, how we manage our pain is up to us. We anaesthetize, ride it out, embrace it, ignore it, and for some of us the best way to manage pain is to just push through it."----- ----"Pain, you just have to ride it out, hope it goes away on its own, hope the wound that caused it heals. There are no solutions, no easy answers. You just breathe deep and wait for it to subside. Most of the time pain can be managed, but sometimes the pain gets you when you least expect it, hits way below the belt and doesn’t let up. Pain you just have to fight through, because the truth is you can’t outrun it, and life always makes more."--- (12.03.2012)

Ach ti doktůrci. Tento seriál má zvláštní vliv. Po zhlédnutí pár dílů vám připadá, že doktoři mají v nemocnici jen srandu. A že každý chodí s každým. Ono to tak trochu je. Ale stačí přidat pár dílů, kde je kapku vetší masakr, nechat zemřít postupně pár chirurgů, pár jich vyhodit a některé nechat samovolně odejít, každému naložit nějaký ten velký životní problém a když už se zdá, že u nich bude všechno dobré, vrátit je na začátek a nechat je, ať se s tím poperou znovu. Plus trocha dobré hudby, ta ještě nikdy nikoho nezabila, pár neokoukaných tváří (ale samozřejmě sympatických), dobře vypadající město a k tomu nemocnici (ano, Seattle je velmi vhodný pro nemocniční prostředí - je mi smutno, kouknu se ven. Prší. Jsem šťastná, kouknu se ven. Prší. A štěstí mě přejde a jsem smutná. A tak pořád dokola). Neříkam, že postavy nejsou šťastné. Ony jsou, ale jen chvilkově. To by taky nebyl seriál, že?! Ale pryč s tou kritikou. Chirurgové je totiž ten nejlepší seriál z nemocničního prostředí (sorry Housi, ale já už se v tobě - v posledních seriích - nevyznám)! (20.08.2011)

Černošská mamča Shonda stvořila svět, který nepřestává bavit. Není divu, že největší autoritou a primářem nemocnice je černoch a nejlepší postavou černá doktorka, která stejně jako její stvořitelka není žádnou modelkou, ale nápadníky musí odhánět. Dost bylo rasismu. Chirurgové netrpí klasickým neduhem mnoha seriálů, kdy čekáte na pár svých oblíbených postav a zbytek prozíváte. Nemá smysl někoho vyzdvihovat, skvělí jsou všichni. O to víc pak mrzí jejich odchody (za mě Addison a Preston). Naštěstí přicházejí noví. Jsou mladší a dělají kupy chyb v práci i ve vztazích, ale i tak jsou znovu úžasní jako jejich předchůdci. Snažit se popsat zlomové epizody, které přepisovaly historii televizní tvorby, snad ani není možné, to se musí vidět. S1 - S10: 85% (20.12.2017)

Když Chirurgové začínali, první dva díly se mi vůbec, ale vůbec nelíbily. Pak přišel třetí, čtvrtý...jsem v desáté řadě v sedmém díle. Můžu se smát, brečet, přemýšlet....je tam všechno. Osudy lékařů i pacientů nevýraznè, dramatické, absurdní, komické.....dívejte se. Seriál vás pohladí po duši a to není málo.Celkové zpracování včetně stoprocentně zvolené hudby je vynikající. (16.11.2013)

Naše miloučké televizní stanice se nás rozhodly vzít útokem pomocí seriálů, o kterých mi každý vyprávěl, abych se jim během zkouškové raději vyhnul, protože jsou extrémně návykové. Jenže Lost mě omrzel po šesti dílech, Prison Break dokonce po dvou a k Heroes jsem se pravda ani nedostal. Můj hbitý krk nedokázal uhnout jedinému seriálovému lasu a to právě Geys Anatomy, protože tenhle seriál má vždy skvělý scénář, kde jsou skoro všechny postavy fast-speaking charaktery, které si dokáží pokecat, i když každý mluví o tom svém, ale to vůbec nevadí, protože každý díl má vtip, někdy i hlubší myšlenku a hlavně emocionální náboj, který je v podání sympatických a neokoukaných herců (Pompeo, Dempsey, Heigl, Knight atd.) naprosto strhující. A rozhodně ještě musím zmínit vynalézavou hudbu. Pro mě je to jasných 5* a doufám, že si Shonda Rhimes si jednou troufne na velké plátno. (03.07.2008)