Crash Road

Agáta Hanychová jezdí po republice, sype ze sebe rádoby moudra a utíká před všemi, kteří se s ní chtějí vyspat (což představuje téměř každá mužská postava). Její herectví je naprosto příšerné, to musí poznat snad každý, se zbytkem obsazení jsem až takový problém neměl. Celý proces se měl zastavit u scénáře, protože jak si někdo přečetl ty infantilní dialogy, muselo mu být jasné, že získá přinejlepším nějakou malinu. Vizáž filmu působí téměř jako home video a nemohu stále pochopit, jak "režisér" mohl získat příspěvek od Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie. Dokud se budou podporovat takovéto snímky, český film půjde do kytek. (23.01.2012)

Rachel to v Přátelích jednou řekla hezky: "Nejsem na dně. Nejdřív je totiž dno, pak pětimetrová vrstva hnoje a pak teprve jsem já." No tak zhruba v této lokaci se nachází i Agáta Hanychová a zbytek štábu tohohle filmu, který by si radši ani neměl říkat film. Tenhle film má vlastně jen dva klady, a i ty závisí na vaší kongnitivní schopnosti - a) pohled na Agátu Hanychovou vás neirituje, ba naopak vás přitahuje a b) jste tak cyničtí, jako já, a budete si celý film dělat srandu z toporného herectví, děr v ději či všudypřítomné pseudofilozofii hrající si na tajemno. V jednu chvíli si ten film tuším dokonce dělal srandu sám ze sebe (ve špatném slova smyslu). Výsměch všem hudebním soundtrackům je pak doprovodná hudba, která se snaží líbit, ale zhruba v dobré půlce scén se k dění na obrazovce (plátně) vůbec nehodí. Závěrečná scéna pak korunuje tento vyleštěný výkal - režisér se ani neobtěžuje kvůli ní zastavit titulky. Pro mě nejhorší film co jsem kdy viděl, který se ovšem ironicky stal asi mým nejvtipně komentovaným. (13.04.2010)

Pokud by měl v české kinematografii nastat zásadní obrat k lepšímu, musí nejprve najít své dno, od něhož by se mohla odrazit. V Crash Road se tak konečně stalo. Agáta Hanychová se vydává na „dobrodružnou“ cestu, kde utíká před zlými lidmi, sebou samotnou a hlavně osudem, který ji prostě nemá rád. Při tom podává výkon, za který ji doma rozhodně nepochválí. K nejlepším okamžikům Crash Road patří právě ty chvíle, ve kterých se nic neděje a hlavně nemluví… http://chromy.blog.idnes.cz/c/17165/Agata-Hanychova-hleda-smysl-zivotaa-divaci-vychod-z-kina.html (25.11.2007)

Již hodnocení s komentáři naznačuje, že mnozí neodhadli svoje možnosti, ale to není problém filmu samého. Jde o lehce stravitelný letní "deník" dospívající holky, kterou si nenuceně zahrála Agáta a nejspíš právě ona byla důvodem, jak se k tomuto filmu mnozí dostali, jež se nyní stydí před svými vrstevníky přiznat, že u filmu vydrželi až do konce. Za zmínku jistě stojí "akce" s náckama!! Prostoduší plešatí boneheads vzbuzují obecně spíše soucitný úsměv, tak zde stačilo trochu, aby mě, na české poměry, "akční" scéna náležitě pobavila. :D (02.10.2008)

Za mě celkem ideální filmečkek na alkoholové posezení nad vybranými zrůdnostmi české kinematografie. Zábavná kombinace absolutní neschopnosti a demence se snahou o jakousi poetičnost a filozofický přesah. Taneční číslo na benzínce bylo random as fuck. Taky jsem si celkem jistej, že jsem při něm asi na sekundu viděl Jiřího Vohnouta z Po hlavě do prdele, tak nevím jestli jsem měl halucinace, jestli to bylo extrémně krátké a neopodstatněné cameo, nebo jestli tam prostě jenom zrovna náhodou čerpal benzín... Každopádně potěšilo. (17.07.2023)