Takeshis'

Pokud Kitano čerpal inspiraci ze svých snů, na jeho místě bych se bála usnout. Bála bych se i svých povýšeneckých, sebestředných detailních záběrů, odbarvených kštic a natáčení erotických sekvencí, byť snových. Ovšem konkurzní epizody a stepařská taneční čísla stojí za probuzení, jenže na dobrý film to je zatraceně málo... (26.03.2010)

Dostal jsem rozhodně originální a slušně zábavnou porci nápadů, scének, absurdit a (sebe)parodických prvků a nelituji že jsem se podíval. Ale zároveň jsem si trochu potvrdil, že nejsem a zřejmě nebudu vyloženě skalním fanouškem Takešiho Kitana (ač mě jeho tvorbu s často různými výsledky baví objevovat), protože přes vše skvělé na tomto filmu mi dvě hodiny Kitanovy režisérské a herecké exhibice ve sledu scén bez příběhu a zároveň bez myšlenky úplně k nadšení nepostačí. Některé scény (taneční vystoupení) trvaly na můj vkus dlouho, některé (dialogy prazvláštně ujetých milenců) mě svým vtipem nebo zamýšleným „poselstvím“ minuly, jiné (ty krvavé a akční) mi přijdou i na žánr parodie trochu přepálené... možná ani ne tak pojetím, jako spíše častým opakováním k zblbnutí. Naopak veškeré dění během konkursu nebo jízdy s Takešim jako uniformovaným taxikářem (včetně jedné horrorové sekvence!) patří k těm, díky nimž jsem se hodně bavil i rád si na tento snímek vzpomenu a stejně jako u nasledujícího počinu Sláva filmovému tvůrci! by mi asi nevadilo vidět ho časem opakovaně. [65%] (11.02.2023)

Rafinovaná dekonstrukce a rozborka s autodestrukčními tendencemi-aneb-Stylová autobiografie ve snovém světě.. Kitano medituje nad vlastní slávou, nad lidmi, kteří jej obklopují, nad tím jak moc jej tihle lidi vysávají(či obohacují)a jak moc vysává(či obohacuje)on je, nad rutinou showbyznysu, nad tím, co by dělal, kdyby neměl-vedle talentu-trochu štěstí,..a nad tím(a to vnímám jako jedno z hlavních témat) jestli je tím drsným, chladným a nekompromisním jakuzákem, nebo kašparem, který si vždy udělá prdel ze všeho a který by se pro pobavení lidí roztrhal......... Jeho jakuzácké JÁ nebojácně testuje, kam až může zajít, jak moc může být jeho film nečitelný, dadaistický, zašifrovaný aby mu to ještě prošlo(je to přece Mistr Kitano) a jeho klaunské JÁ mu celý tenhle odvážný projekt podvratně podkopává a dělá z něj taškařici, která si dělá dobrý den úplně ze všech-nakonec i z toho drsného pistolníka......Paráda...... Z hlediska stravitelnosti pro běžného diváka, za 3. Z hlediska zábavnosti, silné 4. Z hlediska významu v rámci Kitanovy tvorby(jako vodítko pro lepší dokreslení Takeshiho osobnosti), jasných 5. (24.02.2013)

? Asi tak. Ono je veľmi ťažké snažiť sa pochopiť film ktorý má byť surrealistickou sebareflexiou a akékoľvek pokusy o pochopenie sú absolútne zbytočné. Kitano je majster a všetky jeho príbehy majú niečo do seba a rozhodne ani tento film nie je výnimkou. Prvá polovica je priam geniálna a nemohol som od nej odtrhnúť oči lenže druhá polovica je moc hlučná. samé prestrelky atď. aj keď hra na ženské bradavky bola slušná. Dakedy aj ja mám chuť zobrať zbraň a strielať a strielať všetkých do jedného ale ku Kitanovi ktorý je skôr poetický komik sa mi to akosi nehodí. Ja viem že nahote násiliu sa nevyhýba ale lepšie sa mi pozerá na tú jeho poetickú smrť ako skutočnú. Jeho kreácie aj keď hral sám seba sú neskutočne pôsobivé tak isto ako aj všetky postavičky v tomto príbehu. Nie je šanca že by vás film nudil ale to samozrejme musíte poznať Kitanovu tvorbu inak budete s toho mať v hlave miš maš. Veľmi sa mi páčilo priblíženie filmárského sveta tak povediac z druhej strany a rozsiahlejšie ako pri iných filmoch o tvorbe filmu. A nezabudnuteľný sú aj dvaja sumo bratia, na ktorých som sa smial. Rozhodne to nie je zlý film ale na jeho konci zostane veľký otáznik a po prvej polovici kedy sa zdalo že nám Kitano chce týmto všetkým dačo povedať je koniec ako kopanec do zadku lebo sme tam kde na začiatku a možno o tom bol film. naozaj neviem. (15.07.2008)

90% - Surrealistická sebereflexe s názvem Takeshis´ je beze sporu Kitanovým nejsložitějším filmem. Při jeho shlédnutí určitě snadno ztratí orientaci každý, kdo japonského génia nezná. Znalost jeho předchozích filmů, stejně tak jako Takeshi´s Castle (a podobných shows), je pro požitek z Takeshis´ asi nezbytným předpokladem. Dokonce i já sám jsem celkem dlouho nad tímto filmem nechápavě kroutil hlavou, ale konec mým míněním tak otřásl, že jsem neodolal, a prohlédl si to celé znovu. Pochopil jsem, že vše, co mi přišlo prve jako bezúčelné střílení, či tancování je vlastně dokonalou studií sebe sama coby člověka, jehož dílo má vliv nejen na lidi okolo, ale i na něj samotného, a především na to, co od něj společnost dále očekává. Jistá paralela s Felliniho 8 1/2 tu skutečně je. Scéna se spojeneckým vojákem pak orámuje Takeshis´ jako memento toho OPRAVDOVÉHO střílení. Mnoho alegorií a symbolů (např. barvy pistolí, vlasů, nebo opětovné znění textu , či zjevování se postav) zde dělá z celého filmu velké puzzle podobné filmovému plakátu Takeshis´. Podle mého názoru složité, a krásné puzzle. (23.04.2006)