Pokání

Pokání mi kupodivu přijde v porovnání s Pýchou a předsudkem dějově o něco zajímavější. Kostýmy i atmosféra mi celkově vyhovuje. Líbí se mi ta vhodná vážnost situace. Celkově mám pocit, že ten film něco znamená a nese nějakou myšlenku. Herecké obsazení je dobré, i když Keira nevyniká tak, jak by podle mě měla. Ale ano, dobře zvládnutý film, který si ještě párkrát ráda pustím. 4* (30.07.2011)

Jedno malé nedorozumění, jeden nesprávný dopis, jedno pošetilé dítě, jedno křivé svědectví a jedno obrovské utrpení vytvoří příběh, který chytne za srdce. Škoda jen, že se vedle výtečné Keiry postavil James. Ačkoli proti tomu herci nic nemám, neseděl mi k ní a kazil mi atmosféru. Když u jeho srdce rvoucích scén nebrečím, tak je někde problém a tentokrát jsem si jistá, že v mém přijímači to nebude :o) Jinak je Pokání stejně jako Pýcha a předsudek z režisérského a hudebního hlediska u mě na jedničku :o) klap, klap :o) (19.07.2010)

Atonement je prísľubom toho, že tohtoročná filmová sezóna nám poskytne mnohé prekvapenia. Totiž už aj prďácka Akadémia zistila, že by možno bolo vhodné ustúpiť od formálnej šablónovitosti oceňovaných filmov, i keď možno je to len tým, že Atonement sa hrá naoko práve na takúto šablónku, aby v závere urobil „baf, je to o niečom úplne inom“. A teda ak dôjde k tomu, že bude konečne ocenený film postavený na pointe (i keď nejde o klasický spinpoint) budeme zas nadávať, že filmy s podobným prekvapením akademici často nechali bez povšimnutia. Priznám sa rovno, že predchádzajúci Wrightov Pride and Prejudice považujem za lepší, hoci naračne klasickejšie natočený film, ani tak však nemožno Pokániu uprieť veci, ktorými veľmi zaujme. Či už je to rytmika záberov s klepkaním písacieho stroja, prelínanie scén z pohľadu rôznych postáv, ktoré ich stavajú do často dosť odlišných polôh, alebo záverečné vysvetlenie, ktoré vlastne vysvetlí prečo je „príbeh“ Pokánia tak fádny, až by sme mohli povedať že by sa mohol prihodiť komukoľvek a kdekoľvek. Pokánie je akousi „metanaráciou“ kde je vlastný príbeh nepodstatný a dôležité je práve to „meta“, ktoré odhalí až samotný záver. Byť fabula o niečo lepšia, má u mňa Atonement plný kotol. Takto len pochválim sviežu Wrightovu réžiu, Keiru, z ktorej sa stáva konečne herečka a výbornú kameru a dám 9/10. (18.02.2008)

Strhující upřimnost (Titanic) v harmonii s dokonale sofistikovanou procítěností (Anglický pacient) se potkaly v nejlepším filmu roku 2007. Ze začátku usedlou a šikovně nastříhanou rozprávku vystřídá po půl hodině STRHUJÍCÍ a neuvěřitelně osobní příběh, jehož originalita a promakanost nemá v posledních deseti letech obdoby. Závěr doslova bere dech. Ve všech aspektech brilantní, dokonale vybroušené a v moderním filmu nevídané dílo. Nečekal jsem, že se ještě někdy podaří natočit něco takovéhleho. (06.08.2008)

O Pokání mi řekli, že je to film, který jako mlaďas asi pobrat moc chtít nebudu, ale já jsem se na něj chystal jako na film roku a taky jsem ho tak bral. Nakonec jsem ale sledoval drama, které se odehrávalo mezi dvěma válkama a absolutně jsem pochopil to, co mi o něm řikali. Nedokázalo mě to tak urvat, ale abych se přiznal, taky jsem se na něj dlouho připravoval. Hezké na tom všem jsou ty obrázky války, to pozadí příběhu, to mě teda dokázalo dostat, ale samotný příběh pro mě přišel příliš vážný, až možná přehnaný, ale o tom to také právě všecko je. Vážné a přehnané a abych pravdu řekl, nic pro mě. Každopádně chápu proč je Pokání tak velkolepým filmem. Dokáže chytnou, dokáže zaujmout a nakonec dokáže rozbrečet, a když film dokáže rozbrečet, tak je to zaručený fakt, že tenhle film je prostě pecka. Jen na pět hvězd u mě rozhodně nevyhrál. (07.08.2008)