Mladí srdcem

Tak vážení a milí, už dlouho jsem neviděl dokument, který by se mnou zahýbal tak, jako třeba některé hořkosladké filmy Woodyho Allena. Málokterý mistr dokáže to, že se v jednu chvíli popadáte za břicho a brečíte smíchy a v zápětí si utíráte slzy kapesníkem a je vám úzko. Woody to dokázal na poli celovečerních filmů. Ale zprostředkovat mi tak širokou škálu pocitů i na ploše jednoho dokumentu o osmdesátiletých důchocích, kteří se baví tím, že zpívají punkové, funkové a rockové písně, je pro mě nečekané, maximálně překvapivé a téměř dechberoucí. Od úvodního výkřiku z Should I stay or should I go od the Clash až po nefalšovanou radost ze života při podání I feel good od Jamese Browna jsem seděl přikovaný v křesle a střídavě se nechával naplňovat všemožnými emocemi, které ve mně zanechali katarzní pocit oslavy života a stáří jako takového. Hlavní je neztrácet naději... a to prosím v kterémkoliv věku. (21.05.2010)

Sympatický projekt spievajúcich seniorov, alebo už skôr starčekov. Predpokladal som, že to sa im spieva, keď sú napriek veku zdraví, ale opak je pravdou. Choroby ich vôbec neobchádzajú a oni sa napriek tomu snažia zúčastniť všetkých nácvikov, aby vystúpenie bolo perfektné. Ich kouč Bob Cilman je človek na správnom mieste, nemá to ľahké a hoci oproti mladším ročníkom tu nechýba disciplína, vznikajú celkom iné problémy, s ktorými musí zápasiť. Staying Alive má v ich podaní celkom bezprostredný vyznam a I Feel Good je vrcholom výstupenia i celého filmu. Pochváliť musím strih filmu, keď sa prelínajú nácviky, súkromie a osobné výpovede a nakoniec sa celok zdá úplne pohodový. (01.07.2015)

"Je to jen taková třešínka na dortu, akorát že ten dort jsme už snědli..." - toť citace z filmu jako požehnání... Každopádně, dámy a pánové, babky a dědkové! Tahle šou vás nezanechá v klidu... %-))) . . . Sex už nemusí, drogy už nemůžou, rock'n'roll milují! A o tom to je - a žít se musí... ;o))) . . . Úžasný band úžasných lidí, kteří zkrátka nikdy nebudou za zenitem a úžasný, strhující, veselý, milý i dojemný dokument o nich... (Poprvé viděno 28.3.2010 na >srdečním prostoru< , hodnocení 7., komentář zde jako šestý - 28.3.2010) (28.03.2010)

Pět hvězdiček ani ne snad tak pro film, jako spíš pro sbormistra- je to úžasné, jakou hodnotu dokáže dát lidským životům na jejich nejzazším sklonku. Mám chuť naplňovat smyslem životy mých rodičů a jednou, za pár let, i ten svůj, úžasně mě to v tomto směru nabilo. Škoda, že si to za chvíli nebudu pamatovat, že jsem někdy něco takového viděl. Nejraději bych si to vytetoval na čelo. Tohle byl podzim života podle mého gusta- v rytmu Sonic Youth. (20.07.2018)

Úžasně roztomilý babči a dědové ve variaci na Folsom Prison dokáží dojmout i obrovskýho Johna "Jako kafe, ale napsaný jinak", natož pak mě, útlocitnou to osobu. Vědí, že času moc nezbývá, jsou s tím smířeni a jali se si poslední léta, měsíce, týdny, dny i hodiny náležitě užít. Jejich nadšení nezná mezí, dokáže dát životu smysl a navíc jim to fakt zní! I když důchodci zpívající rock jsou "hustý", s přihlédnutím k faktu, že nikdo z nich ho jako svůj oblíbenej žánr nemá, se nemůžu ubránit pocitu, že by je muselo víc bavit zpívat něco, co jim je blíž. Ztratilo by to sice valnou část vtipu pro publikum, ale samotný interprety, pro který to, doufám, je především, by to uspokojilo víc. Taky starouškům, kteří do nějakých smutků nezabředávali, jejich snahu kazili mladší, kteří trochu patosu vnesli, ale po závěrečným koncertu mi stejně zbyly jen vlhký oči, který šly ruku v ruce s úsměvem od ucha uchu. Což je něco, co se jen tak někomu nepovede. Nechť jsou tyhle plný bytosti svou živostí inspirací pro mladší generace. Pro babičky a dědečky za čistých 10*, pro film o nich "jen" za 4*. (18.11.2012)