Happy

Filmy Mikea Leigha mě nikdy moc nebraly. Nikdy jsem je nebyl schopen zkouknout celé, moc se tam mluví, na mě ani moc neděje, hrají tam strašně obyčejní lidé a ženy bývají "po britsku" pohledné:-) Ale Poppy mě klofla na první pokus. Mike udělal pár krůčků zábavností k lepšímu strávení filmu, ale zároveň se nijak nezprotivil tomu, co umí nejlépe. Velmi realisticým postavám, jejich příběhům, motivacím a charakterům. Příjemná hudba, velmi dynamická a živelná kamera (na Leigha a takovýto film obzvlášť), ale hlavně skvělí herci! Sally pojala Poppy tak nádherně sympaticky, zároveň uvěřitelně a neotravně, až to bere dech. Cholerický a politování hodný Eddie Marsan - nejlepší auto-instruktor v Londýně; a Poppyin babinec - tak živelné, veselé, starostlivé, bláznivé, ale ne hloupé a jednoduché ženské/holky co chtějí štěstí a nebojí se pro něj něco udělat a ještě si to užít. Ano tenhle film se mi líbil, je jednoduchý, silný v detailech (kursy flamenca), lacině se nepodbízí a nádherným způsobem pobaví... 100% PS: ideální film pro české učitele/ky, takhle se dělá škola, s chutí a šťávou a ne to co se dá srovnat s pátečním jídlem ve školní jídelně, tzn. zbytky z celého týdne - lehce přesmahnuty:-( (06.04.2009)

Komedie, nominovaná na Oscara za scénář (to mi někdo vysvětlete proč??) a herečka, Sally Hawkins, za ztvárnění hlavní hrdinky dostala Zlatý glóbus... vypadá to na (přinejmenším) dobrý film? – Možná ano, nicméně tomu tak neni. Možná je to moc subjektivní, ale - hlavní hrdinka mi lezla na nervy už po prvních deseti minutách (a možná i dřív), fakt jí jednu tak akorát vrazit (a při milostné scéně bych ji asi fakt udupala) a navíc na mě nepůsobila jako člověk pořád optimistický a pod, ale spíš jednoduše jako postižená osoba,... příběh je o ničem, občas blbý kecy (poslední scéna, polemizování o tom jak udržet smích na světě je fakt na odtřel - úžasně "přirozený" ).. Film trvá asi 2 hodiny.. já ho sledovala hodin 5, s tím že jsem mezi tím stihla zkouknout ještě uplně jiný film, což taky o něčem vypovídá. A mimochodem, jestli tenhle film někdy bude mít český dabing tak to bude fakt dílo.. už jenom v tom originále se ta ženská směje hodně debilně. PS. hlavní hrdinka byla fakt na odstřel, to bylo podle mě hodně přehnaný. S tím glóbusem jsem tedy pak na vážkách, protože jestli ta postava měla budit údiv, odpor a touhu po násilí, tak to se povedlo výborně (24.01.2009)

Toto rádoby komediální drama mě tedy zas tak extra neuchvátilo. Nejen, že jsem postrádal alespoň jistý náznak vtipu, ale navíc jsem z těch takřka dvou hodin měl více jak hodinu a čtvrt nutkání vypnout film, a to kvůli hlavní představitelce, která se opravdu chovala jako naprostá kráva na zabití. Já nevím, ale potkat takovouhle ženskou a být s ní ve stálém styku, já bych ji musel asi fakt ublížit. Jistě, je pravda, že brala svůj život velmi hezky a optimisticky, jenže já takovéhle snílky vyloženě nesnáším. Takže co bych tak ocenil, tak je příjemný malý detail v podobě kurzů flamenca a nahlédnutí do stereotypního života Paulininy sestry. Jinak celkově, nic moc. Hlavně si lámu hlavu nad tím, jak něco takového mohlo dostat nominaci na Glóby. Vedle Bruggčanů, ABBÁků, Barceloňáků a Cone bros. nemá dáma s třešničkami a jahůdkami žádnou šanci uspět. (04.01.2009)

Na tento film mě upozornil hezký komentář uživatele Artran. Ale mám několik velkých otazníků. Tak především, co pokládáme za „dospělost“? Mně připadala Poppy dospělá hned od počátku. Nenechejme se mýlit tím, že se v jednom kuse pitvoří a štěbetá, to bychom špatně rozuměli ženám. Souhlasím že například učit takovou ženu řídit auto je holé neštěstí. Ale to není projev nedospělosti. --- Jak se chovají nedospělé ženy? Trpí nejistotou a hledají pevný bod. Partnera, dítě, kariéru, přesvědčení, zkrátka definici sebe sama - ovšem vně sebe sama. Naopak Poppy je definicí sama o sobě a ví to. Je naprosto připravená a přirozeně přijímá všechno, co dělá život životem. Jejího štěbetání bych se vůbec nebál; však když přijde na věc, ona toho nechá. Vidíme, že je dobrá učitelka, a to je významná indicie, že bude i dobrá partnerka, matka, atd. --- Ale možná se mýlím, anebo jsem špatně pochopil Leighův úmysl. Když totiž Poppy potká partnera, chová se… no, nesedí mi to. Jistěže už neštěbetá, ale aby na sebe jen hleděli a docela jim došla řeč? A hned první schůzku skončit v posteli? To je podle mne právě projev nedospělosti, nejistoty, uspěchanosti, honem honem „to“ mít za sebou, aby to bylo zpečetěno jako náležitě významné. Aťsi jsem jiná generace, aťsi jsem staromódní, ale věřím, že toto platí univerzálně: do postele pospíchají ti, kteří mají strach, že ostatní, náročnější úlohy lásky nezvládnou. (Mlčením přecházím těch několik miliard nedospělých zletilých, pro které láska a kopulace jedno jest.) --- A konečně poslední rýpnutí, týkající se jedné vedlejší epizody. V příběhu se mihne případ agresivního dítěte a řešení až příliš samozřejmě a přímočaře směřuje k nálezu, že násilí je patologické. Ona je to teď taková móda, to „domácí násilí“, a bruselští a jiní byrokraté si mnou ruce, protože čím více společenských neduhů, tím více fondů k rozdělování, tím více sfér, kam strkají rypáky. Chtěl bych se na tomto místě vzepřít této vlně, a především paušalizaci, která je jejím (nevyhnutelným) následkem. Násilí má mnoho forem, mnoho příčin, mnoho odstínů, patří k lidem imanentně, není tedy prima face nemocí, a kdykoli a kdekoli přeneseme odpovědnost za své chování na stát, ničeho dobrého se nedočkáme, jen se zbavíme dalšího kousku své svobody a povolíme uzdu svému sklonu vypínat rozum až k naprosté idiocii. --- Kdykoli slušnost nahradíme předpisem, naše lidství jde dolů. Snad tomuto názoru dodám váhy konstatováním, že jsem v oboru profesionál a předpisy byly dlouhá léta mým živobytím. --- (19.05.2012)

Pro mě zklamání. Hlavní hrdinka Poppy si nezískala mé sympatie, tudíž jsem se nedokázala vcítit do jejího chování, pochopit ho nebo jím býti pobavena. Celý film stojí a padá právě na této skutečnosti - tedy zda si vás Poppy získá. Mé sympatie měla spolubydlící hlavní hrdinky, o té ovšem film není. Velký prostor má další mnou nepochopená postava učitele autoškoly – asi má vyjadřovat protipól extrémně optimistické Poppy, je extrémně pesimistický, zatrpklý, ublížený, vzteklý, prkenný, bez smyslu pro humor (i když to co předvádí Poppy mi vtipné nepřišlo). Závěrečný zvrat v jeho vztahu k Poppy na mě působil trochu nevěrohodně. Ale abych jen nekritizovala – hlavní role jsou velmi dobře zahrány, takže pokud vás Poppy osloví, máte šanci si film užít. (27.04.2009)