Rango

Rango je poměrně dobrej animák. Dvě třetiny jsem se bavil velmi slušně, některý vtípky byly výborný. Ke konci mě to už bohužel tolik nebavilo, takže dávám "pouze" (lepší) trojku, ale celkově to můžu určitě doporučit. Je to zase něco trochu novýho, i když to schéma je vlastně pořád na jedno brdo. Přestože tam jsou sem tam dospělácký žvásty, tak si to děcka užijou určitě víc. 65% (08.09.2012)

Rango je viac o epizódkových bonbónikoch než o celistvom príbehu. Ale tie bonbóniky sú tonami nápadov sršiacou poctou všetkým slávnym westernom, rodriguezovkám a nakoniec i Pulp Fiction. Postavičky zarastených jašteričích, odpľúvajúcich si hombres, ktorí sú graficky detailnejší a živší než Clu v Tronovi, sú delikatesou pre milovníkov žánru. Zimmerova post-sherlockovská kompozícia, rezaná mechikom, vypointováva komické vsuvky a dodáva grády akčným scénam, ktoré sú „nakrútené a zostrihané“ lepšie než čokoľvek čo ste videli v najlepších akčných filmoch. A pozor, kadencia dospeláckeho humoru výrazne prevyšuje mieru toho detského. (08.03.2011)

Podle traileru nejzajímavější animák roku. Podle verze viděné v kině bohužel zdlouhavý film, který má sice všechna doplňková esa (výborná hudba, prostředí, anglický dabing, odkazy na kultovní filmy i postavy čtyř vypravěčů), scénáristické lince ale chybí něco, co by mě překvapilo nebo aspoň výrazně pobavilo. Zdaleka nejlepší jsou na Rangu ty věčné odkazy na Eastwoodova muže beze jména, které se táhnou od první barové scény (to párátko!) přes jeden surrealistický, Oscarový, pouštní dialog až po pončo během záverečného zůčtování. Možná v budoucnu ještě změním názor, zatím si ale stojím za tím, že s ohledem na potenciál, který tento film měl, je výsledek obrovským zklamáním. (05.03.2011)

RANGO není animovaným filmem pro dospělé jenom proto, že si nebere servítky a obsahuje velkou řadu narážek na jiné mediální texty, ale hlavně z toho důvodu, že počítá se žánrově sběhlým a na určité formální konvence navyklým divákem, což je věc, která přichází s přibývajícím věkem. (Vše je motivováno transtextuálně, a tak je poněkud nesmyslné vytýkat, že "tohle jsme viděli jinde".) Ačkoliv může být představa dítěte, které se svého rodiče dožaduje vysvětlení, co to je paradigma, zábavná, poukazuje na to, že k plnému docenění jednoho z nejlepších animáků vůbec je nutné pochopit, o čem vypovídá, a porozumět přitom prostředkům, které k tomu využívá. Jde totiž o pozoruhodné dílo nejenom z hlediska animace, která je nezvykle fotorealistická (práce ILM a konzultace Rogera Deakinse k tomu nebývalou měrou přispěly), ale i co do žánru a dobového významu. Vypráví se zde totiž o tom, že je třeba nastolit nové paradigma, protože se anomálie nakumulovaly, což mělo za následek vychýlení světa z daného řádu - ekonomické jistoty (peníze zde nahradila voda). Je tak nutné se přimknout k tradičním mýtům a vzorcům, které jsou součástí každého správného campbellovského vyprávění. Na to se v obdivuhodně sebereflexivním díle upozorňuje nejenom volbou hlavního hrdiny s tisíci tvářemi (jde o chameleona), ale i přítomností vševědoucích - a ne tak úplně spolehlivých - sovích vypravěčů a okázalým upozorňováním na konstruovanost světa zviditelňováním rámování apod. Zatímco OPRAVDOVÁ KURÁŽ bratrů Coenových je westernový milník, který v podobě biblického podobenství pojednával o tom, že došlo ke změně paradigmatu (podoba klasického westernu je mrtvá), RANGO ve své reflexi postklasického westernu (nejenom toho spaghetti, ale i acid a dalších typů) oroduje za navracení postklasické podoby žánru. (30.03.2011)

U digitálních animáků mi většinou vadí, že postavy a prostředí postrádají osobitost. To ale není případ filmu Rango. Ten je po vizuální stránce opravdu originální a skvěle provedený. Postavičky jsou opravdu jako živé. Ale technická dokonalost je bohužel tím nejvýraznějším kladem filmu. Zamrzí, že tahle krása nestojí na nějakém propracovanějším nápadu. Upřímně musím říct, že jsem film tak nějak nepobral. Asi jsem na půlně jiné vlně. Často mi humor nesedí, ale zde jsem ani nepochopil čemu bych se měl smát. Třeba tomu, že se Rango objeví v dámských šatech? Potencionální hlášky mi přišly úplně mimo a navíc mi přišel film nepoměrně násilný na to, že se jedná film hlavně pro děti. Tím nechci říct, že by mi to nějak vadilo, ale působilo to na mě dojmem, že Verbisnki neví kterým směrem jít. Po tom co se postavičky srandovně perou na voze na jednu z nich spadne kus skály. A one není rozpláclá a nenafoukne se zpátky, je prostě mrtvá. Přijde mi to trošku asociální. Jako celek na mě film působil stejně jako Piráti z Karibiku, krásně propraocované žánrové nic. (14.09.2011)