Machete

Prvních pět minut jsem si říkala, co mě vlastně donutilo na tenhle film zajít, a teprve stylové úvodní titulky a jméno mého oblíbence Boba De Nira mi prozradily, proč mě v jakémsi slabém okamžiku mé existence napadlo, že tohle je přesně ten film, který musím vidět v kině. Škoda, že se ale tohle procitnutí znovu vytratilo už o několik minut později. Rodriguezově orgasmu nad usekanými částmi lidského těla nerozumím, tedy rozuměla bych mu mnohem více, kdyby Machete měla styl jako Sin City, působila více jako černá komedie nebo aspoň využila svého označení "přístupné od 18 let" i v jiných oblastech než jen v prezentaci délky lidských střev. Nepopírám, že si Machete najde své příznivce (ČSFD je toho důkazem), ale nějak tipuji, že se budou nacházet především v pánské populaci, jelikož šestadevadesáti procentní ženy pravděpodobně nebudou slintat nad Jessicou Albou a Lindsay Lohan a už vůbec ne nad Dannym Trejem. Podobně jako Grindhouse, i Machete pro mě zkrátka zůstane filmem, který možná úplně nezapomenu, ale při jeho sledování si se užírám nudou a říkám si, co v tom kině sakra vůbec dělám. (01.12.2010)

Hviezdou Machete nie je Danny Trejo – Mačeta, a dokonca ani Danny Trejo – záhradník :-) Ten týpek, hoci naňho čoby skultovnenú hereckú legendu jedného subžánru nedám dopustiť, proste nevie hrať – vie sa iba xichtiť. Hviezdou Machete je početná skupinka prďácky obsadených záporákov, medzi ktorými si každý divák nájde toho „svojho“ bad-ass-mother-fuckera. Pre mňa je ním za veľkými slnečnými okuliarmi sa skrývajúci Don Johnson. Hoci i Seagal si svoj part vychutnáva každým dúškom. Rok 2010 je holt filmovým rokom starých dobrých, dnes už zašlých akčných hrdinov... Rodriguez pojal jeho „flick“ Machete orgasticky štýlovo a pravdepodobne si z neho zapamätáte viacej scénok než z Planéty Teror. Ale chýbajú mu dialógové perly s potenciálom skultovnenia a chýba mu tiež prítomnosť ďalšej pošahanej postavičky s tvárou pána veľkého, Q. T.. (02.10.2010)

Machete, Machete, Machete, Machete! Pořád si vybavuju tu scénu, jak Machete zbouchá ochranku před barákem, vleze do baráku, a následně v bazéně vojede manželku a dceru jeho nepřítele a do toho hraje naprosto boží muzika. Ono vlastně Machete ojede všecko na co příjde, takže to občas vypadá jako nějakej náběh na porno, nakonec to ale vždycky vyhodí nějakej akční spád a člověk se vůbec nenudí. Já jsem se osobně tohodle filmu dost bál. Nemám rád tyhle rádoby komedie na téma starý osmdesátkový akčňáky. Jenže tenhle je jinej. Je jinej v hlavní roli, ve vedlejších rolích, v muzice, samotných nápadech...Ve všech těhlech ohledech je to bomba. Konečně jsem mohl koukat v klidu na film, který mě bavil, i přesto, že jsem věděl, jaká je to všecko obrovská ptákovina. A ještě mě to bavilo. Bavilo mě to pokaždý, kdy se Danny Trejo objevil na obrazovce, pokaždý, kdy se tam objevil v péřový bundě Steven Seagal (nebo to spíš byl pupek) a taky mě to bavilo, když tam naskočila Jessica Alba a Michelle Rodriguez. Prostě to mělo spád a jako akce to v žádným případě nenudilo. Robert Rodriguez točí bejkoviny, ale tahle má pro mě styl. Věděl jsem přesně, co od toho chci a díky celý várce sympatických herců a dobré muzice tomu ty čtyři hvězdy dám. (06.11.2010)

Tak se zase všichni uklidníme, ano? Nemůžu se zbavit dojmu, že výrazně nadprůměrná až absolutní hodnocení jsou od lidí, kteří nikdy žádnou rasovou/národnostní exploataci neviděli, ale představují si, že takové byly. Inu, milé děti, ony takové nikdy nebyly. Rodriguez nenapsal a nenatočil vyvážené žánrové dílo, které umně balancuje na hraně mezi pastiší (stylová nápodoba, která se snaží překonat své předobrazy) a persifláží (stylová nápodoba, která je vůči svým předobrazům výsměšná), ale exploataci exploatace (co zde dělá lucha libre?). Při snaze o sérii ikonických scén zcela opomíjí to, co bylo pro dané typy filmů příznačné, tj. pozvolnější temporytmus a nudnou, zato dobově specifickou výplň mezi jednotlivými výjevy, které křičí po zkultovnění. Nevzniklo tak soběstečná dílo, které by se řadilo mezi kanonická díla nacionální exploatace, jakými jsou SWEETSWEETBACK´S BAADASSSSS SONG či THRILLER - EN GRYM FILM, ale jde spíše o vyplňování mezer z faketraileru, u kterých je zábavné, nakolik jsou stavěny do nových významových rámců. MACHETE obstojí při srovnání falešná upoutávky - výsledný film, dokonce i jako autorský biják, kterým se Rodriguez re-etabluje jako tvůrce nezávislých mexických revolučních počinů, i když ty by si mohly ujasnit, kdy se odehrávají, když se chtějí vyjadřovat k dnešku (sedmdesátkový styl, ve kterém jsou mobilní telefony, notebooky, kompaktní disky ad.). Jako exploatace jde o významově chytrý počin, který kritizuje kapitalistický systém nábožensky založené Ameriky, jenž je postaven na imigrační síle, ale jinak neuspokojivý pro žánrově obeznámeného a sběhlého diváka. V podstatě Rodriguez udělal pro exploatace to, co svým SIN CITY pro adaptace komiksů - zvýraznil signifikantní prvky, ale přitom umrtvil potenciál dané látky směrem k ;) médiu. (23.09.2010)

Nejsem žádný velký fanoušek ničeho explo, ale Machete jsem si opravdu užil. A to hlavně ze tří důvodů: 1. Machete válcuje každou kočku i frajera v tomhle vymazleném dítku Roberta Rodrigueze opravdu tvrdě. 2. Machete si bere na paškál hromadu klišé (střeva, vrták, náboje, auta), odkazů (Hard to kill, Scarface) a vtipně se vyžívá v povrchních postavách. 3. polovička herců si dělá srandu ze svých rolí (De Niro, Seagal, v podstatě i Trejo) a jiní zase ze svého reálné života (dvojitá dávka do žily Lindsay Lohan). Díky tomu všemu krásné 4* s pocitem dobře stráveného času plného krve, nahých žen (Alba, Lindsay i její filmová matka!) a šílených nápadů. Machete will be back. Again. And again. PS: úvod s hromadou artefaktů v obraze naladí diváka dokonale. (30.09.2010)