Náš venkov

Viděla jsem díl Pohádková země a žasnu nad tímto veledílem režiséra Robina Kvapila! A přitom na tom není nic těžkého, posuďte sami: To se vezme poněkud exaltovaně působící majitel pohřebního ústavu Raimund Niederführ (dříve pod jménem Ivan Genov) a jeho politické názory (i když v mnohém mu dávám za pravdu, např. jeho názor na prezidenty Beneše a Háchu či odsun Němců), k tomu Vítězslava Klimtová, kterou - jak ji znám - nikdy nezajímalo nic jiného než peníze, vkus šel u ní vždy stranou a která se teď našla v roli čarodějnice, dědička to moudrých keltských šamanů... Toto se smíchá dohromady, okoření se úryvky autentických projevů Beneše, Háchy, Gotwalda, Havla a Putina, a to všechno na pozadí nevkusných loutek výše zmíněné - a že nevíte, co z toho vznikne? Ale kdepak, to se mýlíte... vznikne z toho "dokumentární film". Ta 1 * je jen a jen pro pana Niederführa a jeho krásné, staromilské výpravy pohřbů. (31.01.2015)

Měl jsem ponětí, že se tenhle pořad dlouhodobě vysílá na ČT, ale nikdy jsem se o něj nezajímal. Dostal jsem se k němu až poté, co internetem proletěl díl o nutriích (konkrétně ze 7. 12. 2013, doporučuji zhlédnout celé). Tolik exotů, hlášek a nechtěně meta-humorných výroků se zkrátka jen tak nevidí! A vůbec - Baldýnského sbírka, zachycující nejlepší pasáže, bude jednou strašně ceněná a Banán bolesti se budou učit školáci nazpaměť :-D (25.01.2014)

Pro spoustu lidí je synonymem ke slovu venkov vidlákov. A ve vidlákově, jak z názvu vyplývá, jen těžko mohou žít chytří lidé. Jenže, i když venkov dnešního světa neznamená pouze partu sedláků v holinách od hnoje, tak právě tito sedláci se špinavými holinami vědí své, a dost možná vědí nejvíce. Jak poznamenal jistý farmář v jednom z dílů; "Není potřeba bušit se do hrudi a křičet, jak jsem úspěšný. Důležitější je spokojenost." (04.10.2011)

Viděn díl Když sa buček zeleňá o herci Slováckého divadla v Uherském Hradišti Zdeňku Trčálkovi. Režie se ujal rozený Hradišťák Břetislav Rychlík. Nebyl to špatný dokument, sledujeme pár starších divadelních představení s Trčálkem, navštívíme jak jeho ženu a děti ve Véskách (městská část UH), ale i jeho maminku v Ústí na Valašsku a podíváme se i do jejích vinného sklépka. Pak si s ním zajdeme do lesa a užijeme si udění domácích klobás. No prostě pro Moraváka pastva pro oči. Nádherný život. Jediné, co vadilo, byly občas podivné střihy a prostřihy. Ale budiž. Milých 27 minut. (01.03.2024)

Řízením osudu jsem byl zavát až k tomuto pořadu, respektive k onomu proklamovanému dílu o nutriích (o kterých se ještě určitě mnoho namluví) a musím říct, že to vážně stojí za to. Taková sonda do života našich sousedů ze vsi, jejichž život se točí kolem nutrií, o kterých jsem dosud věděl jen to, že mají sladká hovna, byla pro mne skutečně zajímavá. Zvláště mě bavilo celé to defilé pitoreskních postav, porcování nutrie, dochucování jmenované banánem a podobné špeky z branže. Jo, to se prostě nikde jen tak nevidí. A ten borec, pan Bílek, ten by mohl z fleku dabovat Macha & Šebestovou. Na to se musím kouknout ještě jednou. Doporučuju. (09.12.2013)