Indiana Jones a nástroj osudu

Not great, not terrible. Když se při startu bleskově vracíme do druhé světové a oficír Wehrmachtu svítí do tváře okatě digitálnímu Indymu, který mžourá očkama všude jinde než kam má, je to trochu scary, ale naštěstí se po pár minutách ten vlak (doslova) přece jen pomalu rozjede kupředu a dočkáme se i pár vtípků, solidní akce a nápaditých lokací. Ta urputná snaha tvůrců ctít unikátní retro-dobrodružný koncept celé ságy je okatá na každém kroku, ale ne vždy úplně nutná a vhodná. Klobouk dolů před Fordem, který na osmdesátníka dělá neskutečné kousky. Na druhou stranu chápu, že tenhle film v kinech nejspíše propadne i kdyby se Indy stavěl na hlavu. Protože pro mladou generaci je to příliš nezajímavý, neaktuální, generický příběh vycucaný z prstu a staří pardálové si raději pustí The Last Crusade, která se nemusí snažit vracet se ke kořenům, protože ona je ten kořen. (15.07.2023)

Ač jsem si to velmi přál, tak ani podruhé rozlučka s Indym nedopadla podle mých představ a kvalitativní přiblížení k původní trilogii Nástroj osudu nepřipomíná ani náhodou. Co mě na filmu nejvíce rušilo nebylo světe div se digitální omlazení Indyho, ale akční scény toho starého. Jsou rychlé, nepřehledné a ještě k tomu trpí pod digitálním marastem. Tedy Indy schytal téměř všechny choroby, kterými trpí současná blokbusterová produkce. Z akce si nebudu pamatovat prakticky nic. Ta v ulicích Maroka připomíná naspídované Mission Impossible (bože Indymu je 70!) a ta podmořská jako by z oka vypadla Bondovkám. Když si vzpomenu na Jonese, když běhal po cirkusovém vlaku v Křížové výpravě nebo na důlní vozíky z Chrámu zkázy, začne mě být opravdu až nevolno. Jedinou fajn akční scénou tedy zůstává ta úvodní, bohužel se odehrává z praktických důvodů v noci. Ve filmu mě potěšily nové postavy. Ženský sidekick je fajn a malý kluk rozhodně nic nezkazil. Úplně zbytečně se vyskytne Salah. Tenhle fanservis mě štval už v nových Star Wars. Kdy je potřeba do zemdlení vytahovat odkazy na staré díly. Záporáka jsem si užil. Mikkelsena mám obecně rád. PS: Na závěr bych jen dodal, že rok 2023 je pro mě zatím ve znamení, až na drobné vyjímky, totálně průměrných velkorozpočtových filmů, na které si časem vůbec nikdo nevzpomene. Všechny mají stejné poznávací znaky: přepálenou nepřehlednou digitální akci, digitální kulisy a hlavně nezajímavý příběh. PS2: Kdo čeká že počáteční logo Paramountou projde další zajímavou transformací bude podobně jako já zhnusen škaredou Disney znělkou. Nedá se nic dělat, ale Myšák dokázal pohřbít další oblíbenou legendární značku. 60% (02.10.2023)

Indiana Jones je jednou z najznámejších a najkultovejších filmových postáv. Celé sa to začalo v roku 1981, keď režisér Steven Spielberg natočil snímok "Dobyvatelia stratenej archy". O tri roky neskôr zrežíroval prequel "Indiana Jones a Chrám skazy" a o ďalších päť rokov, v roku 1989, tretiu časť "Indiana Jones a Posledná krížová výprava". Ku štvrtému dielu "Indiana Jones a Kráľovstvo krištáľovej lebky" sa Spielberg dostal až po dlhých devätnástich rokoch, v roku 2008. Nebol to však koniec dobrodružstiev tohto sympatického, svojrázneho profesora archeológie. V roku 2023 sa chopil režisérskej taktovky James Mangold a natočil diel s poradovým číslom päť "Indiana Jones a Nástroj osudu". Od premiéry prvého filmu uplynulo neuveriteľných štyridsaťdva rokov a Harrison Ford, predstaviteľ titulnej úlohy, už dosiahol vek osemdesiat rokov. No i napriek týmto faktom sa v žiadnom prípade nejedná o nejakú nechcenú paródiu tohto svetoznámeho filmového hrdinu. Opäť to bola bombastická mainstreamová akčná jazda. Aj keď to trvá takmer dve a pol hodiny, ani chvíľu som sa nenudil. Užil som si to tak ako vždy. Doktor Henry Walton Indiana Jones junior ma neprestáva fascinovať. ***** (22.04.2024)

Legendární filmová značka s neohroženým archeologem se vůbec nemusela vracet. Hlavně současné diváctvo slavného archeologa s kloboukem a bičem „skoro“ nezná, takže prvním přešlapem bylo nacpat do loučení s populárním hrdinou a neschopnými nácky takové prachy. James Mangold pětku zahajuje v roce 1944 velkolepou honičkou, která vyznívá hezky svižně a s fajn atmosférou, vzápětí přijde časový skok a máme tu ubrblaného a znaveného chlapíka, který působí lehce odevzdaně, a tak nějak v poloze, kdy o něj nemálo fanoušků nestojí. Není to vyloženě zlé, ale někdejší nezaměnitelné kouzlo je pryč, celkový feeling zrovna tak. Zřejmě se po první trilogii nemělo tak dlouze otálet, fouknout tam čtyřku a léta páně 2008 to celé uzavřít. Soudě podle ohlasů i tržeb totiž tenhle dobrodružný žánr „nikomu“ tak úplně nechybí. Ale to vůbec neznamená, že by Harrison Ford nějak zklamal. Naopak. Chemie s jeho kmotřenkou Phoebe Waller-Bridge funguje, ač teda tahle Potvora umí mnohem víc. Výsledek je (místy) dynamický i nostalgický a nechce být jen dalším rutinním pásovým produktem Hollywoodu, ale v mnoha směrech to holt chtělo víc péče, protože je „cítit“ přepisování scénáře, přestříhávání, nevyrovnanost tempa i jakási recyklace ingrediencí, které jsme měli tak rádi. (06.10.2023)

Odcházel jsem z kina v slzách. Ne metaforických z klišé o kritickém utrpení, nýbrž skutečných. A ne tolik kvůli poslední scéně, ale především kvůli té předposlední, jedné z pro mě nejdojemnějších scén v kině za spoustu let. Jedné ze scén, které když filmové dílo má, bude pro mě důležité. __ Těžko se o ní píše bez prozrazování, ale pro vědce jde o scénu dvojnásob působivou. Z hlediska vědce hledícího do minulosti i z hlediska vědce s úžasnou příležitostí nahlédnout do budoucnosti. Oběma se dostane odpovědi na palčivé otázky naší profese, na které na rozdíl od postav tohoto fikčního světa nikdy nedostaneme odpověď. Je zajímavé, že zatímco předchozí jonesovky byly hlavně o dobrodružství a méně o hrdinově akademické vášni v pozadí, v případě nejnovější je tomu obráceně. __  První a poslední půlhodina pro mě byly strhující, přičemž i Mangold vychází z historických tradic, jen jinak. To je zjevné hlavně v úvodní sekvenci, vytěžující slapstickový rytmus, paralelní práci s liniemi a dynamickou, leč přehlednou montáž namísto snah o spielbergovské inscenování v dlouhých záběrech. Podobně silný je ostatně i v tangerské honičce – a nakonec i v poslední půlhodině, kde se navíc nebojí vyřešit hlavní zápletku výrazně dřív než tu postupně rozvíjenou vedlejší, jež se dostane do popředí. __  Ford je vynikající, uhrává vše v souladu s věkem i statusem postavy, po letech nepůsobí znuděně a jeho upřímný monolog uprostřed filmu je těžištěm díla, klíčem k postavě a motivem iniciujícím transformaci mnohem problematičtější Heleny. Ta je žel dlouho spíše sobecká mrcha bez zjevného zdůvodnění – a ač je její oblouk nakonec smysluplný, vyvolávala ve mně pochybnosti, zda chci film vidět znovu. Chci. Chci, jakkoli se příliš spoléhá na schéma cik-cak naháněčky s padouchy, digitální filtr je ohyzdný a těch odkazů je občas až moc. __  Upřímně, šel jsem do kina skeptický a moc nevěřil, že to na mě bude opět fungovat. Fungovalo. Není to Spielberg a naštěstí ani jeho špatná kopie. Ale je to Indy. Navíc první Indy, který mě dojal, protože byl méně hrdina, více člověk a opravdu uchopitelný jako vědec milující svou disciplínu. (07.07.2023)