Jana Eyrová

O knižní předloze jsem se sice učila ve škole, ale nikdy jsem jí nečetla, takže jsem do snímku šla s tím, že vlastně nevím co mám očekávat, což mělo za následek to, že jsem půlku filmu nevěděla, která bije. Ale v celku se mi to zdálo jako docela slušný film, i když teda ten konec se mi k tomu vyloženě nehodil, no jo, ale to byla chyba knížky, nikoliv filmu, který se jen držel předlohy. 4* akorát teda Charlotte Brontëová asi neměla moc představivosti co se týče jmen, protože se tam každý druhý jmenoval John, což bylo značně matoucí. (07.04.2013)

Noblesní viktoriánská romance, dokonale trefená do současných formálních a estetických trendů moderní filmařiny. Syrová kamera, nulový patos a úsporné dialogové pasáže, kde je vše soustředěné na střih, mimiku herců a v drtivé většině nevyřčené emoce. Velmi moderní avšak přitom dobové a plné tradičních hodnot, které máme v těhle osudových příbězích z dávných dob tak rádi. Skoro by se chtělo říct, že tyhle filmové záležitosti zůstali v prachu někde na konci devadesátek, naštěstí to ale není pravda, jsou i dnes, jen jich je už mnohem méně a kvalitních jen pár. (09.09.2015)

Krásný příběh s okouzlující atmosférou, příjemnou hudbou a silnými okamžiky. Hlavní herci podle mě ve svých rolích excelovali a náležitě se doplňovaly. Obdivuju dobu, ve které musely žít, mám ráda tu zdvořilost a všechny momenty, které s tím souvisí. Jana Eyrová je silnou bytostí, která vydrží a snese spoustu, ale ne všechno, asi jako každá žena. Film pro mě měl gradující scény a vyvrcholené okamžiky, které se staly ve správnou chvíli. Něžné záběry, upřímné rozhovory, přímost hlavní hrdinky, to vše velice zaujalo, nenudilo a dvě hodiny díky tomu nepřišly tak dlouhé. Drama vystihuje silnou lásku, ve kterou věřím a myslím si, že překoná všechny předsudky, původ či věk a to i v současné době. Film mě přesvědčil si pořídit knížku a to už si myslím, něco znamená. (02.09.2011)

Jako divák a čtenář, který se Janě Eyrové vždy nějakým způsobem vyhýbal, jsem si na první setkání nemohl vybrat lepší variantu. Tohle spokojené konstatování se ale rodilo hodně těžce. Po půlhodince trápení hlavní hrdinky skoro ve stylu Olivera Twista jsem totiž kroutil hlavou nad nefunkčností dění na plátně a rozporuplnou atmosférou, která mi ne a ne dovolit se do děje pořádně dostat. Ale jen co přicválá Michael Fassbender, dostane obraz devatenáctého století úplně jiné barvy. Ať už to jsou barevné odlesky zapletené romantiky a strhujících drobných dialogů nebo tmavší odstíny při sugestivních scénách gradovaného zámeckého tajemna. A když jsem se dočkal pointy a dokonale padnoucího závěru, ulevilo se mi. Srdcová melodie hraje dost nahlas, Fassbender si pomalu podmaňuje širokou hollywoodskou scénu a na světě je nový (a velmi silně doznívající) kus komplexní historické romance. (04.08.2011)

"Janu Eyrovou" bych ignorovala a minula širokým obloukem - stejně jako pochcaného bezdomovce, ale zaregistrovala jsem, že většina uživatelů v mé TOPce (do kterých bych to neřekla), hodnotí tenhle film velmi pozitivně. "No co už, půjčka nic nestojí, vypnout a smazat to můžu vždycky," řekla jsem si statečně a tak se stalo, že mé oči uzřely tuto růžovou knihovnu z dob, kdy odhalené dámské lýtko vyvolávalo ve společnosti množství pohoršení a erekce. Hm, Anglie - kamenná sídla, parky, blata - pěkné. Hm, Mia Wasikowska - typově super upjatá, pěkná. Hmmm, Fassbender - pěěěknýýýý! Hm, děj... kdy začne nějaké drama? Ještě ne, pořád ne, furt nic, že by teď? Ne, to jsou jen závěrečné titulky. Alespoň mám jasno: literární předlohu pořizovat nemusím, ba dokonce nesmím, unudila by mě k smrti. Z mé TOPky uživatelů hodnotily "Janu Eyrovou" nejhůř ženy, tak se k nim solidárně připojím. Oceňuji kvalitně odvedené řemeslo a dobře vybrané herce, ale příběh samotný mě nechal tak nezúčastněnou, že byste si o mě mohli chladit pivo. Ani Assbender mě nedokázal rozhodit z ledového klidu. 59% (11.04.2013)